Lesní duch

Hell Hazers II: The Reckoning, kdyby si neuvědomovali svou odvozenost a stupiditu. Postavy posledních třicet let nesledovaly televizi, a tak dle hesla „logika? Jaká logika“ páchají ta nejdebilnější z debilních hororových klišé. Jedinou sympatickou postavu nepřekvapivě hraje Jewel Staiteová převlečená za Johna Lennona. Naznačené téma absťákových halucinací a mých vizualizovaných nočních můr to ze sraček neodůvodněných remaků nevytáhne. (04.04.2013)

Slušný detox.. Samotným Raimim vybraný Alavarez se absolutně vykašlal na nějaký černý humor či pekelný sarkasmus a jen systematicky utahuje závity intenzivních jatek. Odkazy se to zhusta hemží, od sprchy v horké vodě nebývale přímočaré, ale… necítil jsem tam to tvůrčí nadšení originálu, spíš jen snahu zalíbit se sedíc na mráčku sebevědomých proklamací. Každopádně ponaučení, že vulgární označení dámského pohlavního orgánu na pět se nahlas nevyslovuje, obzvláště když to čtete z nějakého Saxánina lexikonu vázaného v kůži. On vám pak totiž do ní může vlézt lesní duch.. (26.04.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)

Raimiho Evil Dead sľapal od začiatku ako poctivý horror so zakrádajúcou sa kamerou pomedzi kmene stromov či len jednoduchou pomalou jazdou pohupujúceho sa auta a monotónne búchajúcej hojdačky o stenu chaty. Nový Evil Dead, ak nerátam hororový úvod pri ktorom si fanda kultovky akorát tak povie WTF?!, začína až nezvikle krotko, akoby sa tvorcovia ani nesnažily navnadiť nejakú hororovú atmosféru aby nedajbože diváka pripravili na blížiaci sa masaker. Od prepuknutia absťáku do záverečnej 10minutovky tu máme v podstate variáciu na klasický Evil Dead v rámci možností dobrú ale ničím výnimočnú. V tomto moment by som dal filmu max 4 hviezdičky. No záverečná 10minutovka odohrávajúca sa v krvavom daždi za zvuku sirény to už bola tá nečakaná pecka vďaka ktorej som z kina odchádzal ned mieru spokojný a uistený, že film si zaslúži plnú paľbu rovnako ako aj Raimiho trilógia. PS: Prvé kino premietanie na ktorom som mal chuť vyzabíjať pičujúcich divákov naokolo. PPS: Druhú kino projekciu s neskutočne krotkým obecenstvom som si už užil omnoho lepšie. (01.05.2013)

Hodně intenzivní a bolestivá jednohubka. A taky další z filmů, který je posedlý především destrukcí lidského těla, takže se řeže, láme, pálí, bodá, kouše a drtí. Přesně jednou mi vyvstala husí kůže vskutku majestátně (Mia v zrcadle), přesně jednou jsem si říkal, že nechci vědět, co bude dál (Mia sedí na schodech) a přesně jednou to bylo opravdu cool (zmrzačená Mia versus plazící se démon v efektním záběru shora, zatímco nebe brečí krev). Zápletka s drogami a rodinnými výčitkami tu překvapivě má své místo, vše ostatní je typicky dementní. Pokud bych našel sklep, jehož obsah tvoří stádo mrtvých zvířat a prastará démonická kniha, načež by má ségra začala provádět nadpřirozeně znepokojivé věci, popadl bych všechno v dosahu a zdrhal pryč - jelikož radši budu zápasit s rozvodněnou řekou, než s nakrknutým lidožravým démonem. Mytologická pravidla nejsou příliš objasněna, lecos podléhá efektnosti, postavy se chovají jako idioti a navrch je tu porce hororových klišé, z nichž některá tvoří svým vzorům natolik identické kopie, že v divákovi vyvolají maximálně tak pocit smradlavého deja vu. Krví zbrocení žlutoocí bubáci jsou však se svými psychopatickými výrazy dostatečně děsiví, gore efekty stojí za to a celým filmem se line aura jednoho velkého gradujícího hnusu, který nikdy nepolevuje - vůbec největší plus. V kombinaxci s krátkou stopáží je to cajk. P.S. Původní filmy nebrat v potaz - vyjma prostředí a démonické knihy nemají společného prakticky nic a Bruce Campbell má několikavteřinový výstup až po závěrečných titulcích. Tahle řezničina si zasloužila vlastní název a na Raimiho zcela odlišně pojatou klasiku měla jen uctivě odkazovat. (12.07.2013)