Tomb Raider

Až vám bude někdo říkat, že filmařské pojetí filmu TOMB RAIDER má jisté rysy retropřístupu, tak... vlastně ano. ___ 1. V upřímné jednoduchosti vyprávění je to docela pravda už jen vedle všech těch meta-narativů a meta-fikčních-světů. A spíše než dědictví počítačových her v tom vidím dědictví řetězovitých epizodických narativů, které tvoří vzorec dobrodružného románu i filmu víceméně odjakživa. Oproštění tohoto vzorce od dávkování odkazy v každé scéně na vrub soustřeďování se na relativně pomalý vývoj hrdinky, působí osvobozujícím dojmem, byť si ho umím představit hravější - a přechod od hodné holky k vraždící... ehm... hodné holce je přece jen poněkud nečekaný. ___ 2. Z hlediska stylu sprintuje se svými 2722 střihy průměrně po 2,4 vteřinách v tom rychlejším peletonu zcela současné kinematografie. Na druhou stranu je mnohem přehlednější než většina současných akčních filmů. To je dáno zřejmě větším množstvím ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku a velké množství úhlů je často navázáno na něčí pohledy. Jakkoli podobně rychlý střih nebyl v devadesátých letech normou, ostatně i dneska jde víceméně o dolní hranici preferované rychlosti střihové skladby (níže už jde spíše o odchylky), v přehlednosti se tehdejším postupům střihu akčního filmu blíží spíše než dnešním. Pro srovnání viz moji databázi zde. ___ 3. To jsou ale jen dohady, musel bych film vidět znovu a soustřeďovat se více na styl, na výstavbu jednotlivých prostředí i na způsoby vedení pozornosti v hloubce prostoru. Napoprvé jsem se spíše nechal unášet dobrodružným příběhem o sympatické hrdince v neotřelém podání Vikanderové. Vzpomněl jsem si každopádně na ÚTOK NA BÍLÝ DŮM, kde je čistota upřímně jednoduchého vyprávění i nečekaná přehlednost jinak velmi rychlého střihu podobně starosvětská. (17.03.2018)

"Zneužila jste ožralýho námořníka." Lu Renovo přivítání na lodi mě rozesmálo, scény v zastavárně mě pobavily a hon na rychlou a hloupou lišku mne uspokojil dostatkem adrenalinu, ale na ostrově mě to už trošku přestávalo bavit. Zběsilá lukostřelkyně v přiléhavém nátělníku se sice snažila, abych se měl na co dívat, což jsem samozřejmě přivítal, ale bát jsem se o ni nedokázal. A to často visela na prstících levé ruky. Pak už zamínku stojí pouze zlé oči pana Vogela, kterého jsem měl chuť přitlouct za koule ke stropu, ale neudělal jsem to, protože by se mu to patrně líbilo. (11.03.2019)

Na původní Tomb Raider s Angie vzpomínám dodnes. Vzpomínám na dobu, kdy jsem Tomb Raider mastil na starém Pentiu a vzpomínám i na dobu, kdy jsem do kina začínal chodit sám. První film, u kterého mi rodiče vložili důvěru, byl totiž právě Tomb Raider. Na rozdíl od Angie ale Alicia Vikander není úplně Lara Croft. Jako přiblížila se restartované sérii, ale i když je super kost, tak to prostě není ono. Příběh a akce byla fajn, ale celou dobu jsem měl pocit, že tomu prostě něco chybí. Něco kvůli čemu bych měl důvod si říct, že tohle je povedený dobrodrůžo. Filmy s Angie jsou prostě lepší a zábavnější, i když zároveň hloupější a ujetější. (05.04.2018)

Alicia super a vůbec celej Londýn mě fakt bavil. Po příjezdu na ostrov mě ale iritovaly dojemný scény s fotříkem a nějak jsem se začal nudit. Do hrobky se dostali fakt jednoduše, ale tam jsem čekal alespoň pořádnou tajemnou potvoru, ducha, nebo něco. Jenže tvůrci vsadili na reálnou notu a já si přišel ošizenej. Prostě hra je o dost epičtější, než film. Ale jako mám chuť si teď koupit novýho Tomb Raidera, to jo. (25.03.2018)

No tak ježišmarjá, dvě hodiny koukat na Alici musí bavit i holky, natož pak mě! On si pak rejža nemusí moc lámat hlavu s efektama, když všichni stejně čučej akorát na efekt Vikander. Pojďme rychle udělat další díl, kde už nebude tak dlouhá předehra a půjde se hned na věc. Pasáž na ostrově byla totiž tak zábavná, že třeba taková Wonder Woman by měla okamžitě vrátit kostým a jít dělat Laře sekretářku. (Banff, Kanada) (24.03.2018)