Informátorka

"These girls are whores of war." Otřesná podívaná, ze které mi bylo ještě dlouho špatně. Klobouk dolů před režisérkou, že se odvážila něco takového natočit a před Rachel Weisz, že do toho šla. Škoda, že právě takové filmy se nikdy nedostanou do distribuce a tím pádem do širšího diváckého povědomí. Zpracování není dokonalé, ale to filmu (aspoň v mých očích) ještě dodalo punc větší autenticity a syrovosti. (23.03.2012)

Další ze snímků poukazujících na zvěrstva, která se (i v dnešní době!!) přehlížejí. Příběh, po jehož zhlédnutí člověk cítí jen nepříjemnou pachuť v ústech. Pravděpodobně filmové zpracování jako takové nadhodnocuji, nevím. Ale je fajn vědět, že i v dobách, kdy je ve filmovém průmyslu nejvýnosnějším byznysem 3D a nějaký pořádně švihlý scénář, existuje někdo, kdo natočí podobný druh filmu. Takový, jehož cílem není rekordní výdělečnost, nýbrž vykřičení něčeho alarmujícího do světa.. I když to zrovna není populární téma - 85%. (15.09.2011)

Bože, chraň nás před Mírovými sbory, aneb ještě několik takových odporných obrazů ze života, skončím s filmem a zakutám se do bezpečí nevědomosti Ordinace v růžové zahradě! Do včerejšího večera jsem žila v domnění, že nejhorším zlem na tomto světě je válka a její hrůzné produkty, děsivý noční zážitek mě poučil, že poválečný stav s dohledem hochů od Peace Corps může být další alternativou pekla na Zemi. Díky za osobní statečnost neodraditelné Kathryn Bolkovac, jejíž charakter důstojně předvedla výborná Rachel Weisz. (08.06.2012)

Nikdo snad už dnes nepochybuje, že je OSN jeden velký bordel. Není tedy divu, že si to někteří misionáři vyloží doslova a nemají morální zábrany, trochu si na těch pissmakerovských pobytech zakuplířit. Jednak si přijdou na pěknou skývu bokem a druhak mohou vypustit trochu páry s nějakou ukrajinskou šestnáctkou, na níž lze plně realizovat své skryté fantazie a pěkně si multiotvorově zařádit třeba s coulovou vodovodní trubkou, pro kterou by u své upjaté, civilizované manželky zajisté stěží hledali pochopení. No co vám budu povídat, minul jsem se povoláním a hned po zhlédnutí jsem namejloval Ban Ki-Moonovi sívíčko. Těžko říct, kolik je v tom autenticity a kolik dramatizace té angažované, americké soudružky, avšak pravdou je, že jugoši byli vždycky roztomilí mazlíci a s děvkama to náramně uměli. V režii je trochu cítit vagína a fotku neohrožené hrdinky bez bázně a hany, co se vysere na své děti a raději bojuje v prdeli světa za lepší zítřky proti zlým chlapům, by si na svůj vibrátor nalepila nejedna militantní feministka, ale výsledek je docela hnusný, sugestivní a zábavný. (08.09.2011)

Člověk až žasne, co se může přihodit pod hlavičkou tak renomované organizace, jako je OSN... k mému překvapení je hlavní hrdinka skutečně žijící osoba, dokonce pod stejným jménem, a tento příběh se opravdu stal, což je celkem síla. Dalším překvapením pro mě bylo zjištění, že onu distingovanou starou dámu znám coby tajemnou krasavici ze Zvětšeniny, ovšem o pětačtyřicet let mladší... (10.06.2012)