5 Days of War

Těšil jsem se na hláškujícího opuchlého Kilmera a syrovou válečnou akci bez komentáře a dostal jsem patetickou sračku s věčně uplakaným Garciou. Za tohle by měli Gruzínci vyhlásit Americe válku. Když v závěru vidím to zneužití pozůstalých, kteří při konfliktu přišli o své blízké, zvedá se mi žaludek. (20.07.2011)

Ach jo. Člověk má vždy tendenci fandit filmům, které by měly mít určitou vypovídající hodnotu. Pokud jde o násilný vpád zasranců z Ruska do svobodné země Gruzie, pak filmu fandí ještě dvakrát tolik, pokud film popisuje válečný zločin, tak je plně na jeho straně, jenže. Režie na nic, herecké výkony na nic, příběh totálně chaotický a epileptický, vůbec jsem netušil co chce zrovna scénář ukázat, protože se snažil zachytit vše, ale zároveň nepřinesl nic. Triky celkem kvalitní, ale ostatní filmařina jednoduše tragická. Dvě hvězdy jen proto, že film alespoň poukazuje na určitou zrůdnost sráčů z Kremlu, kterým by na palice po těch letech konečně mohly přistát nějáké meteority. 45% (17.06.2011)

Film o konfliktu mezi Ruskem a Gruzií o jižní Osetii a severní Abcházii, je jedním z mála válečných filmů, které jsem zhlédla v dospělosti, po někdejším absolvování hromadných školních akcích, které mi tento tento typ filmu „na věky” zhnusily. Porovnám s jiným filmem stejného žánru, který jsem měla tu čest vidět, s britskými Válečníky (i když to je porovnání jablek z hruškama : -)), ale co - oboje je ovoce; oba filmy jsou válečné). „5 Days” byl méně realistický a o cosi romantičtější. Trochu méně genocidy (byl to opravdu vojenský konflikt, nikoli občanská válka) a o "trochu" lepší vojenská technika (taky to bylo cca o 15 let později). Herecké výkony byly také nepochybně lepší u Válečníků. V tomto filmu novinář nebo vlastně válečný zpravodaj - Rupert Friend - a přestože se na něho moc hezky dívalo a docela dobře umí i hrát, na vše sám nestačil. Pány jistě zaujala krásná politoložka (Emanuelle Chriqui), jež se vrátila z Ameriky (ze studií) do Gruzie učit) ale jinak už vynikly jen záporné nebo téměř záporné postavy (Rusko bylo vyobrazeno jako agresor a nepřítel). Ve Válečnících byla láska (zakázaná, k vdané ženě) tak nějak jen naznačena, tady byl romantický vztah více viditelný a taky dobře skončil (typickým hollywoodským happyendem), takhle by to nebylo ani v životě natož ve válečném konfliktu (s realitou v citovém vztahu při válečném konfliktu jsme se spíše setkali ihned na začátku filmu při misi v Iráku). Přes výš uvedené jsem si "s mrazivým pocitem v zádech" při pohledu na bombardující stíhačky a letadla uvedomila, že kdyby u nás (tenkrát ještě) Sověti v roce 1968 chtěli skutečně bojovat, tak to asi vypadalo úplně jinak... (23.09.2011)

Gruzínský konflikt z pohledu Gruzie. Když si odmyslím propagandu a nebudu řešit, kdo a jak válku začal, tak na rozpočet je to celkem příjemný vojenský film, kdy Gruzie Rennymu půjčila značnou část svojí vojenské techniky, aby si s ní dělal, co chtěl, takže servíruje někde velkolepější záběry válečné destrukce. Jsem zvědav na ruský pohled z druhé strany, který říká přesný opak toho, co 5 DAys of War. (12.07.2011)

Tohle už prostě ne. Technicky zase slušná práce a válečné záběry dokážou strhnout i vtáhnout, ale to je po hříchu vše. Příběh o tom, jak se parta novinářů snaží za cenu vlastních životů zachránit nahrávku, která má usvědčit Rusy z válečných zvěrstev, je tupý až to bolí, ale co mě štve nejvíc je zase pohled na celý konflikt očima toho "našeho" západního pohledu. Já si o Rusech nedělám iluze a ani netvrdím, že se v tomto konfliktu odehrávalo vše s ohledem na civilní ztráty. Že je Rusák hovado je prostě neoddiskutovatelný fakt. Ale ta jednostranná optika, kdy jsou Ivani těmi agresory, kteří konflikt rozpoutali a měli v plánu zastavit se až v Tbilisi, mě vytáčí a výrazně ovlivňuje moje hodnocení, protože nesnáším filmy na politickou objednávku. Vimanzen to výborně shrnul v zajímavostech, takže doporučuji si ještě před filmem ten jeho odstavec přečíst. 40% (25.10.2014)