Ztracen ve vesmíru

Pokud chtěla Evropská unie všech bank lidi přivést do vypolstrované cely, tak se zadařilo. Stále ty stejné snímky pořád a pořád dokola, byly na zbláznění. Pokud by Vám v 15.minutě spadla víčka a otevřela se znovu o 45 minut později, věřte, že jste o nic nepřišli. A to je vážně škoda, protože poslední 3 minutovka byla okouzlující. Což byl podle mne i důvod proč to Banka natočila, ale neměla splachovat do hajzlu 98% filmu. (07.11.2015)

Málokdy narazím na film, který mi nenaservíruje vše bez přinucení, abych se nad ním alespoň trochu zamyslel. Love je film určitě rozporuplný a jednu stranu bez pochyb nadchne, zatímco druhou znechutí a unudí svou zmateností. Já sám si vlastně nedokážu ani pořádně ujasnit jaké mám z toho pocity. Na jednu stranu jsem se nudil a nebavilo mě, jak je to šíleně zamotané, ale na stranu druhou jsem byl ohromen jak geniálně to bylo zpracované a jakým způsoben to člověku vnukne myšlenku. Každopádně některé vsuvky zbytečné a složité. Zůstanu tedy u zlatého středu. A na konec bych ještě vypíchl soundtrack, ten byl vážně úžasný. (16.11.2012)

Zkusit si jako debut natočit novou Vesmírnou odyseu? I don't think so, Will... Zcela zásadní sdělení, že k životu potřebujeme lidský kontakt, mě zrovna nevzrušilo a ač za kamerou se Eubank snaží, co to dá (chtěl bych od něj vidět něco s příčetným scénářem), nakonec jsem se ani toho celovečerního klipu k muzice AvA (který by mi ke štěstí bohatě stačil) nedočkal, neboť pánové vždy jen ostýchavě načnou pár tónů a jede se dál. Tak tedy někdy příště a místo úspěšnějšího z epigonů zůstává Moonu. (03.04.2012)

Takový pokus o nízkorozpočtovou Fontánu mixnutou koncem 2001: Vesmírná odysea, kde ale chybí jakékoliv zvraty, vyjití vstříc divákovi, a kde spousta myšlenek - a to často otřepaných myšlenek, spíše povrchních, než hlubokých - zabíjí spolehlivě jakoukoliv pointu. Slušná výprava i kamera, hudba mi lezla časem na nervy. Celkově až příliš sebestředný, do sebe zahleděný film, který se snaží říkat "vesmírné pravdy", a přitom selhává na tom nejjednodušším - vstřícnosti k lidem, tedy divákům. Jo, a lidi, nezapomeňte! - mějte se rádi. (17.01.2012)

Absolutní překvapení. Dostal jsem to, co jsem se nečekal. Ale co se vlastně dá očekávat? Astronaut zůstává opuštěn na vesmírné stanici. Obsahově se tedy z toho vymáčknout nedalo v podstatě nic a právě proto mne tento snímek navnadil. Režijní vyřádění na úkor upozadění děje mne totiž snad ještě nikdy nezklamalo. Opuštěný Wright je místy velice přesvědčivý, jeho zkroušený výraz dokonale zapadá do postupně vytvářeného depresivního prostředí. To, co bylo jeho snem, se mění v jeho opuštěný hrob. Naděje se ztrácí, zdroje životních potřeb dochází a divák je tak napnut až k prasknutí, co si režisér na závěr vymyslel. Aby totiž konec nebyl předvídatelný nebo klišovitý bylo značně obtížné, ale Eubank z toho vybruslil parádně a navrch přihodil ještě piruetu. Necelou čtvrthodinku před koncem se totiž dějový podtext dělí a celá pointa tak není skrytá, ale vzniká z nich několik dalších. Člověku tedy není rozuzlení naservírováno, nebo není donucen, aby si ji našel. Je mu dána volnost a má tak možnost si celý film vysvětlit po svém. To se někomu nemusí líbit, nebo si to vyloží špatně a snímek odsoudí, ale pro mě to byla zachraňující třešnička na závěr. No a zmiňovat se tu o nadpozemsky krásné hudbě A&A by bylo zbytečné. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (18.05.2013)