22 výstřelů

Sice klasická povídka o polepšeném gangsterovi, kterému jednou začne na záda dýchat vlastní minulost, ale klasická (a to je důležité) francouzská povídka. Všechno, proč mám rád filmy s Venturou, Gabinem a dalšími tu je. Chladná nepředvídatelná atmosféra, výborná hlavní postava, rodinné hodnoty vs. ty zločinecké... Jean Reno se mi v hlavní roli líbil moc, Charly Mattei je vlastně jeho první pořádná postava od Hotelu Rwanda z roku 2004 a už ji opravdu potřeboval. Režisér Richard Berry je pro mě zcela neznámý, ale úvodní dvacetiminutovkou, ve které se "to všechno" stane, si mě získal maximálně - přestřelka je efektně krvavá a převoz do nemocnice a pasáž, v níž se všichni o Matteiho rozstřílení postupně dozvídají, je zase nesmírně nápaditě natočená. Jak jsem naznačil, kdyby tenhle film vznikl o nějakých pětatřicet let dříve a hrál v něm Alain Delon nebo Lino Ventura, byla by to dnes bezesporu klasika. Čtyři a půl za Badeltovu hudbu. (11.06.2013)

Přímočará akční záležitost nazvaná 96 hodin s kýčovitým dějem a scénářem, který s výjimkou hlavního hrdiny neobsahuje žádné charaktery a který navíc adoruje násilí, slavila nebývalý komerční úspěch a stala se nejúspěšnějším francouzským filmem posledního desetiletí, takže tady máme, to dá rozum, hned celou řadu následovníků, tzn. filmů založených na akci vycházející z americké školy, zločinecké prostředí a nesmlouvavý souboj s hromadou mrtvol na cestě za pomstou hlavního hrdiny. Tentokrát tvůrci obsadili do hlavní role legendu francouzské akce Jeana Rena, jenže mám pocit, že je jednak už na podobné typy trochu starý, jednak je z jeho výkonu cítit šablona desítek předchozích podobných rolí. Navíc scénář je spíchnutý hodně nahrubo a tentokrát se nevytáhla ani režie. Richard Berry je ve Francii uznávaný a oblíbený herec, ale tahle profese mu jde zjevně líp než režie, která toho holt vyžaduje nepoměrně víc. Kromě toho mi vadí ten známý konflikt hodného a zlého gangstera, který staví na hlavu obecně uznávané etické normy. Ten hodný jenom vraždí, krade, uplácí, pašuje a podvádí, zatímco ten zlý chce distribuovat drogy. Určitě jste to ve filmu ještě neviděli, jedná se o zbrusu novou myšlenku, jenom nevím, proč mám na jazyku pár desítek filmových titulů včetně Kmotra. Celkový dojem: 40 %. (05.08.2011)

Reno leží 40 minut v posteli, pak se 10 minut proplétá ostnatým drátem a mezi tím jednorázově 5x vejde do scény a stejným stylem někoho zastřelí. A v těch scénách, kde je nucen k psímu pohledu, polemikách o životě a rodinných hodnotách, mi ho bylo opravdu upřimně líto. V takhle špatně napsaném a nudném filmu nemá herec Leonova formátu co dělat! (05.09.2010)

Neuvěřitelná nuda plná zatmívaček, flashbacků, náhod a rádobytvrdých scén i keců. V něčem tak pitomém je i casinovské přirážení hlavy do dveří k smíchu. Ostnatý drát aspiruje na demenci roku a kecy o rodině a etickém kódu jsou snad ještě větší klišé, než policistka pijící vodku protože jí zabili manžela. Revenge movie se rozhodně nekoná a již pět minut po skončení filmu se zrekonstruování děje jeví jako nadlidský výkon. (05.09.2010)

Poctivá francouzská kriminálka se nekoná. Tedy koná, ale není to taková jízda, jakou by si divák přál. Starý vlk Jean Reno už není tak pohyblivý jako dřív, takže ho scénáristé nejprve nechali provrtat 22 kulkami (tohle by nepřežil ani Arnie nebo Sly), aby se darebové dozvěděli, že do velkého mafiána na odpočinku se střílet nemá. Pomstu Jeanovi tvůrci naordinovali „poklidnou“, ač místy to chutné je, to uznávám. Ale velmi často jen o tom, že Reno někam vejde, plácne pár zbytečných vět a zmáčkne spoušť. Stopáž je dlouhá, dialogy o rodinných hodnotách chci poslouchat v jiném žánru, flashbacky se daly řešit lépe a napětí si také představuju jinak. A hrdinovi (který mimochodem odkrouhl kde koho a jel v několika nelegálních kšeftech a já mu mám fandit?) protivníci jsou jen bezejmenné natvrdlé figurky. Škoda.. (19.12.2015)