22 výstřelů

Opravdu si nelze nevšimnout podobnosti v určitých prvcích s filmem Hard to Kill (1990). To by mi ještě ani tolik nevadilo, kdyby nebyl scénář tak naivní. Jean Reno nebyl špatný, jenom neměl vedle sebe nikoho, kdo by mu pomohl. Zbytek osazenstva podal nemastné – neslané výkony. Podobné muže jako byl hlavní hrdina, by potřebovala každá země na světě. Přežije 22 kulek, sejme všechny, kdo ho zradili (tady bych se pozastavil nad stupiditou vedlejších postav, to opravdu všichni ti zabijáci byli tak blbí? Polovina z nich u sebe nenosila zbraň a to i přesto, že jim slíbil odvetu), no a ve finále za to ani není potrestán…50% (09.02.2015)

V podstatě klišé, hloupoučké. --- Patří to do velké rodiny filmů, o kterých bych byl raději, kdyby se netočily. Jejich morální poselství je vadné. Já vím, že mi kdekdo namítne, že to stejně nikdo nebere vážně... jenže to je sebeklam. Ve skutečnosti tahle díla udělají v lidských kebulích své. --- Kariérní kriminálník, který dospěl v morálně ušlechtilého člověka?? Běžte doprdele. (26.01.2021)

Když mafie snižuje v rámci krize stavy, jde vesměs o hodinové výpovědi bez udání důvodů. To mají francouzi z toho, že nevolili socany. Renovic Jeník má pak v těle 24 kulek. Těžko ho ale zabít, protože zná číslo na Segalova chirurga. Ten mu nechá dvě. To je dost na to, aby Jeník se standardně koženým xichtem obpajdal všechny své dárce a vcelku nudně a s patřičným klišovitým patosem jim těch 22 s díky vrátil. (09.06.2010)

Dneska se hraje na ty špinavý a tvrdý gangstery a policajty, co všechno úplně děsně reálně řeší a je to prostě navíc úplně "cool" a takový. L'Immortel je přesný opak a obrací se k těm gangsterkám, co pracujou s takovou tou vzletnou idealizovanou představou mafiánů a gangsterů, což je možná ten důvod, proč se to setkává s tolika horšíma reakcema. Prostě je to film dělaný tak, že využívá charismatického hlavního herce, co zprostředkovává takovou tu klasickou idealizovanou představu o přátelích na život a na smrt a o rodině a o tom jak je nutný být pevnej ve svých zásadách a takový věci spíš než aby to zaplavil horou "fucků" a mrtvol. Tohle je potřeba vnímat spíš než porovnávat to s ostatníma zločineckýma filmama dneška, co kladou důraz na úplně odlišné věci. Tady si to prostě Jean Reno zaslouží, protože je to sympaťák a tenhle film není špatnej, jen jde jiným směrem než jak se to dělá dneska častěji :). Vždyť tu i ti staří mafoši mají dlouhý černý kabáty. :) (23.05.2013)

K hercům, kteří se rozhodnou usednout na režisérské křeslo a jedná se o jejich debuty, které nejsou ani příliš známé, zaujímám tři postoje. 1.) Jsem zvědava, jaké jejich dílo bude. 2.) Jsem na rozpacích a v obavách. 3.) Zkrátka jim věřím, vím, že mě nezklamou, a že od nich dostanu snímek, jaký jsem dle jejich osobnosti a daného tématu očekávala. Richarda Berryho jsem prvně poznala v genialitě Drž hubu, kde se snažil polapit vychytralého Jeana Rena. Když jsem zjistila, že 22 výstřelů režíruje on, zaplavil mne pocit klidu, že tato "mafie po Francouzsku" bude vydařenou, krutou a ponurou cestou do podsvětí, a to už jen proto, že drsného mafiána ztvární Jean Reno v roli, která mu sedí nejlépe. A to i navzdory tomu, že jsem pana Berryho viděla zatím jen ve dvou rolích převážně humorného charakteru. Mé dojmy byly více než správné. Film se mi moc líbil. Skvělý, správně gangsterský scénář, těžknoucí vzduch prosycený vystříleným olovem a pachem krve, temná atmosféra a velmi působivé barevné ladění celého snímku, ve kterém jakoby se odrážela všechna ta špína, chladný beton, zamračená obloha, prolitá krev, zrada, touha po pomstě a utrpení. Pokud by měl někde existovat jeden z těch nejlepších filmových mafiánů, přeju si, aby byl jako Charly Matteï. (01.02.2012)