22 výstřelů

„Z monsieur Matteï cedník dělati, s předstihem hrob svůj třeba si kopati.“ (staré marseillské mafiánské přísloví). Chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na Berryho pravidla hry (televizní look, zatmívačky, přechody mezi scénami), ale pak jsme si tu vendetu nikdy nezaschlé krve docela užil - navzdory tomu, že při natáčení akčních scén uvázal kameraman svůj nástroj na kango a šel na svačinu. Jean Reno je už tady pomalu posílán do domova za Abem Simpsonem, ale já osobně jsem s ním neměl sebemenší problém.. (18.02.2013)

Nečekal jsem to. Fakt jsem nečekal, že i ve Francii by režisér vybral státní kasu pro filmaře a natočil film s klepající se kamerou, která má navodit hustou atmosféru a autentičnost. Já třeba chápu, když režisér řekne, že točí film, který má být natočen amatérskou kamerou. Ale nedokážu to pochopit, když se člověk těší na akční film s Jeanem Renem a nakonec z něj vidí akorát tu zasranou jizvu na ksichtu. Richard Berry je tak pro mě už vcelku známou tváří, když jsem ho naposled viděl v poslední Veberovce. Jenže už tam mě rozčiloval a já čekal na chvíli, kdy se z něj poseru uplně. Nakonec se předvedl v tom nejlepším možném světle a natočil film s nejstylovější kamerou, která kdy byla vynalezena. Pokud si tak chcete užít akční film s celou kopou akčních scén, na které si, za prvé, po půl hodině nevzpomenete, a za druhé, se v nich vlastně nic nestane..tak se na 22 výstřelů podívejte. Mě to tak nasralo, že jsem snad ani neměl slov. A to přitom by ten film mohl být dobrý. Technika by na to byla a příběh koneckonců taky. Vždyť Francie kriminálky v sobě má. Jenže to by se toho musel chopit člověk, kterej chce natočit film a ne mišmaš něčeho, co chvíli bude mít úspěch a pak zapadne do takovýho průměru, že si po půl roce na něj člověk nevzpomene. (05.10.2010)

Další film, od kterého jsem čekal víc. A o to větší je zklamání, že se jedná o francouzský snímek z prostředí mafie. Už úplný začátek se mi zdál celkem špatný. Jean Reno vysadí svýho kluka na ulici, kde se to jen hemží sračkama? To by normální člověk neudělal. Ale to jsem ještě nevěděl, že za pár okamžiků budu svědkem daleko většího průseru. V garáži pak nesmrtelný Jean schytá 22 kousků olova. A myslíte, že po tomto se zaručeně odeberete do věčných lovišť? Ani hovno. Za několik dní se uzdraví a nasraně likviduje všechny, kdo mu to způsobili. Tato část filmu (tedy zbytek bez těch 5 úvodních minut) je poklidnější, místami koukatelná, místami nudná. Jean Reno nehraje vyloženě špatně, jeho odplata je krutá a pomalá, ale žádná brutální akce, která by tomuto filmu velmi pomohla. On vlastně celý film má stoupavou kvalitu, kde konec je asi nejlepší pasáží. Takže tentokráte mě Frantíci zklamali, proto dám nejslabší 3* (50%), právě za ten dobrý konec, jinak by to bylo ještě o stupeň slabší. (23.02.2011)

P o z o r spoiler. Ze začátku se všechno jevilo jako poetický film. Jean Reno dokonce zpíval, sice při jízdě v autě, ale zpíval. Potom však nastal fatální zlom. Mě nebylo jasné, jak takovou kanonádu mohl vůbec přežít. Vždyť by z něho ti maskovaní chlápci museli udělat cedník. To musel mít sakra štěstí. K o n e c spoileru. Obávám se, že tenhle film zapadne mezi tuctové kriminálky a příběhy o mafii. (02.02.2011)

Hrdinové romantických komedií se nutně z podstaty žánru chovají buď dětinsky – v pubertálním hollywoodském vzorci – nebo pošetile – ve zralém britském modelu. Nellis se nejen díky autorce vydala ostrovní cestou Bridget Jonesové nebo Lásky nebeské. Americká klišé neparoduje, ale něžně si s nimi pohrává. Příběh sice není novátorský od poslední výzvy pro mateřství po pletku zralé dámy s mladíkem jako v příbuzných Ženách v pokušení – ovšem právě jim se Perfect Days aneb Dokonalé dny podobají tím, že na rozdíl od hollywoodské sladkobolnosti dovedou důsledně shodit každičkou situaci hrozící sentimentem či melodramatem. (25.05.2020)