Začátky

"TATI, PROČ VŠEM ŘÍKÁŠ, ŽES TO PŘEKONAL? - NENÍ TO JEDNO? - NENÍ! TATI, SEŠ VE ČTVRTÉM STADIU! PÁTÉ UŽ NENÍ!" Komorní příběh otce a syna, kteří na pozadí svých osobních ztroskotání ve vztazích konfrontují životy obou a i když se zpočátku zdá, že společným jmenovatelem je tu jen chabě navázané mateřské pouto, film nás postupně přesvědčí o podivném vnitřním boji obou mužů. Je sympatické, že film reflektuje téma coming outu u generace našich prarodičů, o to hůř pak vychází celá ta linie s Christopherem Plummerem, o jehož utajované homosexualitě de facto nic nevíme, netušíme, jaký měl motiv k uzavření manželství, ani jak probíhal jeho život až do okamžiku manželčiny smrti. My ho poznáváme až v okamžiku, kdy je se svou orientací vyrovnán, bohužel svou novou identitu nestihne již naplnit. Vedlejší paralela s Ewanem McGregorem se pak zabývá jeho patologickou prohrou ve vztazích a právě pátrání po otcově minulosti mu přináší řešení vlastních komplexů, jež mu částečně pomáhá překonávat jeho nová známost (Mélanie Laurent). V celém příběhu má klíčovou roli i pes a frustrovaná matka hlavního hrdiny, která se nikdy nedokázala smířit s tím, že svého manžela nedokázala vyléčit z homosexuality. Film je nakonec tvořen mnoha vrstvami, z nichž ani jednu nedokáže pojmout komplexně a tak divák těká z jedné postavy na druhou, ztrácí přehled a ve výsledku se celek rozplývá v ukolébávající nudu. A je to škoda, protože téma rozhodně nepostrádá významnový potenciál a v budoucnu by otázce homosexuality ve stáří mělo být přikládáno více pozornosti. (12.11.2011)

Příjemná oddychovka, u které člověk nemusí moc přemýšlet. Může za to jednoduchý děj. Jen nevím, co si mám myslet o žánru, jednou je to komedie, pak smutné, chvíli o ničem. Ale už kvůli tomu psíčkovi dávám o hvězdičku navíc, neztrácí se zde ani výkony Ewana McGregora, milé Mélanie Laurent a vše zakončené teplým Christopherem Plummerem. (30.10.2011)

Problém s rádoby nezávislými filmy je v tom, že si vždy berou velké sousto - především politické korektnosti - a vyprávějí rádoby artistně. Jak nás učili v Zahrádkách, teda na FAMU, netalentovaní tvůrci mají tendenci si vypomáhat: hlasem mimo obraz, který dění na plátně komentuje (protože vyprávíte kurňa obrazem, ne?, rozhlasovou hru si můžete zkusit rozhlase), nebo třeba nabouráním narativního způsobu vyprávění tím, že přeházíme různé děje z různých časů vyprávěného příběhu (protože nejdřív musíte umět odvyprávět příběh chronologicky a zaujmout, než se rozhodnete bourat pravidla). Film Začátky trpí obojím - a nejen tím. Sledujeme mimo obraz komentované fotografie, chronologicky na přeskáčku vyprávěný příběh, často tak zmateně, že netušíte, ve kterém roce a století se právě nacházíme, a k tomu si připočtěme onu "uměleckou" kameru a dlouhé záběry nikam a na nic, které mají působit oduševněle. A aby divák nemohl nic namítat, tak se řeší Závažná Témata (ta velká písmena tam mám schválně): rakovina, otcův coming out, ochrana pejsků, a samozřejmě láska a nakolik jí člověk chce nebo má podlehnout. Věřím, že hodně dívek kecne na sedýnku z Ewana McGregora, ale protože nejsem gay, přišlo mi, že hraje prostě utrápeného týpka, který se filmem tak nějak potácí a vlastně se o něm dozvíme jen, že mu maminka umřela na rakovinu, tatínek po její smrti řekl, že je gay a za čtyři roky nato umřel, a že týpek má psa. Každému co jeho jest. Věřím, že artistně založení diváci budou blahem bez sebe. Kdo má však už něco nakoukáno, asi se bude artistně nudit. (29.12.2011)

Už dlouho se mi nestalo, že bych měl během sledování filmu takový příjemný pocit, jako při Začátcích. Opravdu nevím, čím to přesně bylo, možná opět skvělým Ewanem, neméně dobrým Christoperem , velmi půvabnou Mélanie a nebo se prostě Miekovi podařilo natočit film, který mě nenudil, byl zajímavý, dojemný, smutný, láskyplný a zanechal ve mě pocit, na který určitě hodně dlouho nezapomenu. (20.07.2014)

Mike Mills si natočil svoj malý (že vraj) autobiografický film, ktorý hovorí o jeho vzťahu s otcom a jeho prežívaní po jeho smrti, atď. Predpokladám, že takáto filmová katarzia dáva autorovi zmysel a nepochybuje o sile svojej výpovede. Všetko beriem a chápem, ale ten pokus o civilnosť, štýl, scenár a aj herci mi prišli beztvarý, nekoncepčný, chaotický, povrchný a hlavne nudný. Réžia mala bližšie ku "altmanovskému" improvizačnému štýlu, čo tentokrát nepôsobilo "alternatívne", ale ...ehm...nijako. Beginners je miestami nuda, chvíľkami ako zlepenec iných filmov, chýba mu osobitosť,myšlienka prevedená do obrazu. Niekde sa stala chyba... (19.01.2012)