Začátky

„Zůstat sám je velmi snadné“ I banality, podávané s citem, dokážou udělat dojem. Začátky, interiérová freudiánská tragikomedie, formálně ani obsahově nenabízejí nic radikálně nového, přesto působí svěže. Fragmentarizace zacykleného vyprávění, vystihující životní zkušenost v postmoderní době bez začátku a konce, a absence většího dramatu i menšího konfliktu, film odlišuje od přímočařejších, k cíli směřujících vztahových dramat (stejně tak „indie“ look s podzimně melancholickými barevnými tóny). Triviálně nejsou pojímány ani vztahy mezi postavami. Zamrzí jen, vzhledem k autobiografické podstatě scénáře pochopitelné, soustředění veškeré pozornosti k Oliverovi. Ostatní, otec, matka, otcův milenec i nová přítelkyně, jsou v důsledku jenom klíčem k pochopení jeho osobnosti. Pochopení jím samým i námi. Ústředním tématem filmu, od něhož Mills poněkud roztěkaně (ovšem v souladu se zvolenou formou vyprávění) odbíhá k politice, občanské angažovanosti a starým filmům, je možnost, potažmo schopnost sebevyjádření. Po smrti otce, který dlouho nemohl dát najevo svou homosexualitu, se Oliver uzavírá do sebe, namísto toho, aby dal světu na vědomou, že je tady, a že je osamělý (kvůli povaze), smutný (kvůli minulosti a vzpomínkám) a plný obav (kvůli budoucnosti). V tom, aby si nahlas zařval, mu oproti gayům, jejichž hlas byl desetiletí umlčován, brání jen vlastní neschopnost přijmout posun, jenž v jeho životě smrtí otce nastal. Zpátky do světa mluvících (tzn. ne psích) hlav ho – psychoanalytikové, zpozorněte – vytáhne dívka bez hlasu, převlečené v okamžiku prvního setkání za muže (čili je zpočátku jenom náhradou za otce, výplní uvolněného prostoru). Navenek prosté až tuctové sbližování Anny a Olivera se vyhýbá řadě romantickým klišé s rozcházením a opětovným scházením a ve světle dvojnásobně iracionálního vztahu mezi Oliverovou matkou a otcem nastoluje otázky, jimiž se tuctové romance nezdržují. Například tu zcela nejzákladnější – proč 2 lidé zůstávají spolu? Na vztahové rovině je znát, nakolik osobním filmem Začátky pro Millse jsou. Stěžejním slovem je „citlivost“ a význam mu dávají herci. Ewan McGregor, jehož utlumený projev výborně odpovídá Oliverově rozpoložení, tudíž pro jednou padá podezření, že herec svůj part odehrál pod vlivem valia. Veterán Plummer, který si svého „starého teplouše“ užívá stejně jako Mélanie svou půvabnou ochranitelku, o níž můžete vědět všechno, a přesto bude budit dojem kohosi tajuplného. Je tak trochu bytostí z jiného světa, navenek nezatíženou žádnými vážnými starostmi, ale opět se nabízí ona lehce alibistická omluva – Anna slouží výhradně tomu, aby protagonista našel sám sebe, pročež její pečlivější prokreslení není žádoucí. Začátky se dokázaly vyvarovat debilně optimistického, všechno bude v pohodě, všichni jsou šťastní feelingu, přesto a přes určitou nevyrovnanost, zanechávají veskrze příjemný pocit. Pocit, za který se nemusíte stydět. 80% (18.11.2011)

Problém s rádoby nezávislými filmy je v tom, že si vždy berou velké sousto - především politické korektnosti - a vyprávějí rádoby artistně. Jak nás učili v Zahrádkách, teda na FAMU, netalentovaní tvůrci mají tendenci si vypomáhat: hlasem mimo obraz, který dění na plátně komentuje (protože vyprávíte kurňa obrazem, ne?, rozhlasovou hru si můžete zkusit rozhlase), nebo třeba nabouráním narativního způsobu vyprávění tím, že přeházíme různé děje z různých časů vyprávěného příběhu (protože nejdřív musíte umět odvyprávět příběh chronologicky a zaujmout, než se rozhodnete bourat pravidla). Film Začátky trpí obojím - a nejen tím. Sledujeme mimo obraz komentované fotografie, chronologicky na přeskáčku vyprávěný příběh, často tak zmateně, že netušíte, ve kterém roce a století se právě nacházíme, a k tomu si připočtěme onu "uměleckou" kameru a dlouhé záběry nikam a na nic, které mají působit oduševněle. A aby divák nemohl nic namítat, tak se řeší Závažná Témata (ta velká písmena tam mám schválně): rakovina, otcův coming out, ochrana pejsků, a samozřejmě láska a nakolik jí člověk chce nebo má podlehnout. Věřím, že hodně dívek kecne na sedýnku z Ewana McGregora, ale protože nejsem gay, přišlo mi, že hraje prostě utrápeného týpka, který se filmem tak nějak potácí a vlastně se o něm dozvíme jen, že mu maminka umřela na rakovinu, tatínek po její smrti řekl, že je gay a za čtyři roky nato umřel, a že týpek má psa. Každému co jeho jest. Věřím, že artistně založení diváci budou blahem bez sebe. Kdo má však už něco nakoukáno, asi se bude artistně nudit. (29.12.2011)

Podľa toho čo som videla si viem domyslieť, čo chcel Mills svojím filmom povedať, ale to čo chcel povedať, nemalo takú formu, aby to bolo aj pútavé. Množstvo zvláštnych a od veci dialógov, infantilných scén s Ewanom a Mélanie komediálnemu rozmeru nepomohlo. Dramatická línia bola povrchne podaná a romantické to nebolo ani zďaleka. A tak si po dopozeraní musím domýšlať, čo malo u diváka vytvoriť dojem. Zostáva mi z toho len vzťahová rovina - otec, syn a partnerský vzťah versus samota. Spracovaním strašná nuda i napriek snaživým hereckým výkonom. (20.01.2012)

Naprosto čisté, milé a zajímavě(nikoliv násilně)hluboké komediální drama s prvky romantiky. Beginners také hezky končilo : "Co budeme dělat teď?" Moc se mi líbí podobné filmy, které si na nic nehrají a ctí heslo - v jednoduchosti je síla(a nebo krása). Geniální herci Ewan McGregor, Christopher Plummer a také Mélanie Laurent. Obdivuji takového člověka co vydržel 44 let tajit svoji orientaci a vybudoval si tak "ochranu" v podobě pěkné a na oko harmonické rodiny a také to byl příběh smutného Olivera a jeho začátku v budování vztahu s příjemným průběhem, který netlačí na citovou pilu. A nikdy jsem nevěřila, že by snad mladý gay mohl milovat starého - třeba je to jen ve filmech, ale jak se říká v lásce na věku nezáleží. (12.02.2013)

"TATI, PROČ VŠEM ŘÍKÁŠ, ŽES TO PŘEKONAL? - NENÍ TO JEDNO? - NENÍ! TATI, SEŠ VE ČTVRTÉM STADIU! PÁTÉ UŽ NENÍ!" Komorní příběh otce a syna, kteří na pozadí svých osobních ztroskotání ve vztazích konfrontují životy obou a i když se zpočátku zdá, že společným jmenovatelem je tu jen chabě navázané mateřské pouto, film nás postupně přesvědčí o podivném vnitřním boji obou mužů. Je sympatické, že film reflektuje téma coming outu u generace našich prarodičů, o to hůř pak vychází celá ta linie s Christopherem Plummerem, o jehož utajované homosexualitě de facto nic nevíme, netušíme, jaký měl motiv k uzavření manželství, ani jak probíhal jeho život až do okamžiku manželčiny smrti. My ho poznáváme až v okamžiku, kdy je se svou orientací vyrovnán, bohužel svou novou identitu nestihne již naplnit. Vedlejší paralela s Ewanem McGregorem se pak zabývá jeho patologickou prohrou ve vztazích a právě pátrání po otcově minulosti mu přináší řešení vlastních komplexů, jež mu částečně pomáhá překonávat jeho nová známost (Mélanie Laurent). V celém příběhu má klíčovou roli i pes a frustrovaná matka hlavního hrdiny, která se nikdy nedokázala smířit s tím, že svého manžela nedokázala vyléčit z homosexuality. Film je nakonec tvořen mnoha vrstvami, z nichž ani jednu nedokáže pojmout komplexně a tak divák těká z jedné postavy na druhou, ztrácí přehled a ve výsledku se celek rozplývá v ukolébávající nudu. A je to škoda, protože téma rozhodně nepostrádá významnový potenciál a v budoucnu by otázce homosexuality ve stáří mělo být přikládáno více pozornosti. (12.11.2011)