Králova řeč

Už v předchozím sportovně odlehčeném dramatu Damned United naznačil tak ryze anglicky působící režisér Tom Hooper svou zálibu v silných osudech z davu se vydělujících solitérů, kdopak také může být větším solitérem než koktající král, že? Co ale v Prokletém klubu pan režisér naznačil, to v Králově řeči dotáhl k dokonalosti - film ryze anglický, vyvěrající z hlubokého anglosaského kulturního povědomí, odehrávající se v kontextu ryze britských fenoménů, ať už je to ono tisíckrát vyzdvihované britské impérium, či třeba letitá tradice britského královského rodu, formální předpisy (protokol), BBC, ale i třeba fotbal atd. Tady ovšem přichází ta překvapivá hloubka celého snímku, stejně jako je hluboká historie Commonwealthu, tedy Společenství národů, a vlastně i celé anglické jazykové oblasti, zahrnující většinu vyspělého světa. Nelze se tedy divit poctám a Oskarům, tady se popisuje něco, co je součástí zásadnějšího dějepisu, než je ten náš, a popisuje se skutečně bravurně. Tom Hooper zvolil velmi konzervativní režijní přístup, vsadil na britskou blazeovanost, velmi statickou kameru a klasicky konverzační podstatu dramatu amatérského logopeda a jeho VIP pacienta. A právě svéráz tohoto tvůrčího postupu je kouzlem, který oslní svou manýrou tak typickou pro britský snímek, respektive pro originál z BBC. Strhující herecký koncert zadrhávajícího se Colina Firtha a blazeovaného Geoffreyho Rushe je skutečně ojedinělý, to snad musí vidět i slepý, pokud tedy alespoň trochu slyší.:-) Znamenitý film. (09.02.2011)

Z hlediska filmu jako uměleckého díla zdánlivě není co hodnotit. Je to celou dobu bezchybně konfekčně střižený příběh, jako ulitý, nic neurazí a všechno potěší, vyvolá správné reakce na správných místech, aniž by to bolelo, aniž by se i prostřední divák musel namáhat dívat nebo přemýšlet, aby se nechal dojmout. Přesně namíchaný koktejl, napětí mezi tradicí a novou dobou, soudržností a rozpadem, láskou a povinností, ješitností a umem, zranitelností a mocí v historicky vypjatém momentu. Plus správná míra ironie a vtipu. A dojemné finále - happy-end bez zadrhnutí. ** Jenomže výsledný efekt tentokrát za pozornost skutečně stojí - radují se všichni na plátně a všichni v kině, vydechnou úlevou a dojetím, neboť král Anglie dokázal bez zakoktání oznámit, že Evropa právě vstoupila do druhé světové války. Radují se. Radujete se. Začíná druhá světová válka, všichni mají čerstvě v paměti zvěrstva té první, takže už vědí, jaká hrůza se na ně svolává, a přitom v okamžiku oznámení o nastávajícím pekle jsou všichni, na které se díváte, a s nimiž se díváte, šťastní. Obsah té nejhroší zprávy v dějinách Evropy totálně přebíjí její forma. To tedy musí být královská řeč. Ten moment, přesunutí významu, ohniska a druhu emoce z oznámení o vyhlášení 2. světové války (jejž vnáší do dějin až tato interpretace, tento vizuální diskurz - ale kdo si to uvědomí?) za to stál, prožít ho v plném kině radujících se, dojatých lidí je rozhodně silné finále, bravurně vystavěné, a plně v intencích snímku. Čas sledování to sice zpětně neomluví, není to film k plnohodnotnému dívání, ale je zřejmé, že kdyby to nebyl tak logicky vypočítaně chytlavý, mainstreamově postavený snímek, který strhne divácké masy, nemohl by nás nechat zažít, jak se tvoří dějiny. Jako nesmírně chytrou hříčku, mocenský diskurs se silnou výpovědní hodnotou i o naší dnešní společnosti, je rozhodně třeba tento počin docenit. *** Mimochodem, po vánočním televizním dívání musím ocenit také skvělou práci českého dabingu - byl to dost specifický oříšek. (05.07.2011)

Colin Firth mi bezprostredne učaroval už vo valmontovskej úlohe ľahostajného cynika, pre ktorého ženské srdce predstavovalo len akúsi zábavku, a odvtedy mi jeho herecké schopnosti unikali. The King´s Speech je - natočený, vizuálne elegantný, hudobne podmanivý a obsahovo emocionálny tak, aby si zhrabol všetkých Oscarov pre seba - ale ja mu to vôbec nezazlievam. Neuveriteľne krásny, primerane citový, herecky unikátny film, ktorý zaujme všetkými filmovými zložkami, no okrem toho zanechá hlboký dojem vďaka skutočnosti, že kráľ je tu vykreslený ľudsky, chvíľami ako beznádejný bezmocný muž neschopný striasť sa vlastných tieňov. Pochybovala som o Firthovi, ale tu ma dostal. Niet krajšieho pocitu, ako nechať sa emocionálne vyžmýkať pohľadom na skutočné herecké nadanie... a Oscar za najlepšieho herca mu v mojich očiach určite prislúcha. (25.01.2011)

„Ale moji poradcovia hovoria, že mi to pomáha.“ – „Sú to idioti.“ – „Majú rytierske tituly!“ – „Potom na to majú aj titul.“ Určite to nie je film, ktorý by som pozeral trikrát do roka, ale rozhodne dobrý film, ktorý dokáže pobaviť, ale i dojať, na čom má podľa mňa najväčší podiel zasa raz skvelý Geoffrey Rush (ktorý to s kontroverznými bratmi Weinsteinovcami tiež produkoval) ako austrálsky logopéd bez papierov, zato s obdivuhodnými životnými skúsenosťami. V jeho podaní je práca so zajakavými ľuďmi viac psychológia, než bizarný (kvázi)medicínsky experiment typu „kamene do úst“. Mám fakt rád Geoffreyho Rusha, ale prekvapivo tomu dosť dosť dali aj Colin Firth ako "Bertie" a Timothy Spall ako Churchill. Vizuálna stránka je až zvláštnym spôsobom minimalistická (výprava, kostýmy, dekorácie), o to viac však vynikne príbeh, postavy, dialógy a vzťahy. (02.02.2011)

| Scenár: David Seidler | Hudba: Alexandre Desplat | Produkcia: Iain Canning, Emile Sherman, Gareth Unwin, Geoffrey Rush | Distribúcia: The Weinstein Company (USA), Momentum Pictures (UK) | Štúdio: See-Saw Films, Bedlam Productions | Rozpočet: 15 miliónov $ (8 miliónov £) | Tržba: 271,643,886 $ | Megatonová rana päsťou Hollywoodu do tváre. Angličania zase ukázali, ako točiť pocitové, minimalisticky dokonalé, a pritom i emotívne silné klenoty. Oscar sa už dávno nedostal tam, kam by naozaj mal. Teraz svojho oprávneného majiteľa našiel bezpochybne. Ako tvorcovsky, tak i herecky. (25.01.2011)