Králova řeč

Typicky britský perfekcionistický a řekněme staromilský snímek, který sice má řadu nezpochybnitelných kladů počínaje výborným castingem přes odpovídající herecké výkony a sice konzervativní, nicméně bezchybnou, režii, ale přesto mě nějak nenadchnul a nepohltil. Zabývá se totiž aristokratickými "lepšími" lidmi svázanými přísnými společenskými pravidly, etiketou a odpovědností nikoli za sebe, ale za pověst a postavení své rodiny. Ti lidé sice soucítí s tím plebsem tam dole a pociťují za ně odpovědnost asi jako středověký feudál cítil odpovědnost za své poddané. Redukují mimochodem lidi na jeden lid a i když mají toho lidu plnou hubu, dají si nesmírně dobrý pozor, aby se těmi tam dole moc nezašpinili a vlastně ani onen lid neznají. Celkový dojem: 80 %. (18.04.2011)

Tak film stojí vyloženě na perfektním Firthovi, kterému zdatně sekundují Rush a Carter. Kromě nich však stojí za zmínku už jen hudba a neortodoxní praktiky Loguea. Příběh samotný mě moc nestrhl, opěvovaná a náležitě oceněná režie mě taky nijak zvlášť nedostala. Možná jsem jenom nebyl při sledování naladěný na tu správnou vlnu, ale takhle je pro mě Králova řeč "pouze" solidní 4*-ovka. (05.03.2011)

Angličané trpí zvláštním druhem masochismu. Rádi si připlatí, aby si mohli v luxusu pěstovat bandu zdegenerovaných panáku, jejichž předci je pěkných pár století sdírali z kůže, navíc jsou na to ještě hrdí a s potěšením se před nimi plazí! Neváhají o nich také točit glorifikační logopedické báchorky, jako například tu, "Jak se král Jiřík odnaučil kokotat". *** Bylo nebylo! Slovo dalo slovo, bratr nasmrkal sestru nebo bratranec sestřenici, a tak se narodil král Jiřík! Arogantní, povýšenecký kokot to byl řádný, ale měl jednu vadu. Nedokázal ze sebe vypotit jednoduchou větu rychleji, než by běžný poddaný Commonwealthu řekl stokrát krvesmilstvo. I smutek padl na celé království a všichni poddaní krokodýli slzy ronili, jak ten jejich král děsně trpí! Nebuďte však trudomyslné, děti! Naštěstí se objevil kouzelný pan Spěch, který nejenže Jiříkovi ten strašlivý moribundus vyléčil, ale ještě z něj udělal lepšího člověka! I neváhal Jiřík, do rádia pospíchal a co se nestalo! Pronesl spíč, aniž by se jedinkrát zadrhl!!! Veselí zavládlo celým královstvím a všichni prostí lidé byli na svého Jiříka natolik pyšní, že se ani fuj, fuj Hitlera nezalekli, a dokonce se málem v jednačtyřicátem vylodili na Rujáně a dobyli Berlín.*** Tento film má však i několik nesporných pozitiv. Ko - Ko - Kolin Ústí se patrně zaslouženě prokokoktá až ke Zlatému Bludišťákovi, stejně tak pan Spěch a Hele-Banán Kártrovou můžete vidět v nejsympatičtější roli její kariéry! Navíc doufám, že tato pohádka půjde příkladem a jako součást příští monarchistické předvolební kampaně TOP 09 uvidíme další Troškův skvost s názvem "Kterak se Herr Schwanzenberg odnaučil huhňat". God save the Queer. (24.01.2011)

Film, ktory vas odzbroji svojou lahkostou, neuveritelnou ludskostou a v neposlednom rade hereckymi vykonmi, ktore absolutne podtrhli uveritelnost celeho pribehu. Posledne minuty kralovej reci boli tak emotivne, ze som nechcela, aby vobec skoncili. Silu priatelstva, odhodlania a silnej vole by som citila skrz monitor aj keby som bola slepa a toto filmu "Kralova rec" uz nikdy nikto neodoprie.Nikto iny si tento rok v muzskej kategorii nezasluzi Oscara viac, ako Colin Firth a Geoffrey Rush a pevne verim a dufam, ze si to budu mysliet aj pani akademici a konecne raz urobia spravnu vec. (12.02.2011)

To, co Tom Hooper předvedl v Damned United, dotáhl v The King's Speech k dokonalosti. Věčný boj s okolím a hlavně se sebou samotným. Slova dávají sílu postavám a vyniká tak jejich charisma. A nahlédnutí do soukromí královské rodiny mi umožnilo pochopit jejich (a nejen jejich) monarchii. A co vlastně dodat? Všichni jsme přece jen lidé. Bez ohledu na titul. Tak pravím já! Král Kryšpín ČSFD IV. (26.01.2011)