Serge Gainsbourg: Heroický život

Jean-Paul Sartre hledal pomocí psychoanalýzy v životě G. Flauberta kořeny Madame Bovary (Kritika dialektického rozumu) a Sfar přebírá v komiksu jeho metodu, jen místo suchého filosofického rozboru se snaží zobrazit, co se dělo v Gainsbourgově hlavě. Nedíváme se tedy na jeho život jen jako diváci, ale vidíme jeho život skrze jeho oči, přesněji skrze Sfara, který si představuje jeho myšlenky. A na co může v psychoanalýze myslet chlap? Na ženský! Ovšem když má chlap takový Gueule a díky každodenímu pohledu do zrcadla si vypěstuje komplex... Sfar rozjede dvouhodinový stroj, ve kterém za Sergem chodí jeho židovský Gueule, inscenuje dopodrobna slavné scény, ale na konci se nefrancouzský divák ptá, proč to všechno - jeden chlap postupně spal s Gall,Greco, BB a Birkin, psal skvělé písničky, ale v duši zůstal malým zakomplexovaným chlapečkem. Mnoho povyku pro nic. (11.09.2010)

Nezamlouval se mi příliš způsob, jakým byl Gainsbourgův život vylíčen, nicméně to je jen otázka vkusu, jelikož jsem však jeho velkým fanouškem, jistá z mých osobních očekávání snímek splnil. Největší minus - ve filmu nezazněly mé dvě nejmilejší písničky - Je suis venu te dire que je m´en vais a Ne dis rien...:-( (26.09.2010)

Ťažké sústo, no na druhú stranu až zarážajúco dobre spravený film, ktorý mi určitým avantgardno-expresívno-erotickým spôsobom priblížil život autora, o ktorom som doteraz nemal ani šajn, no ktorého dielo sa významnými míľnikmi stalo legendárnym. Zaujímavého na filme je mnoho vecí, najviac však asi prelievajúce sa prejavy "schizofrénie", a hoci počiatočné uchvátenie filmovým prevedením začne opadávať, nahradí ho impozantná erotika, ktorá sa previnie do všeobecne známych hitov, takže Gainsbourg určite nenudí. Dokonalosť sama to síce nie je, no aj tak to bol veľmi dobrý filmový zážitok. (02.01.2014)

Zajímavě zpracovaný film o zajímavé francouzské osobnosti. Výrazně mi vadila ordinérní odbarvená blondýna, která se toporně snažila předstírat, že by mohla mít něco společného s Bardot. Naštěstí se gumová paňáca Casta snímkem jen mihne, takže nestihne zkazit dojem z výborných výkonů ostatních zúčastněných. (01.03.2012)

Postava Serge Gainsbourga fascinuje obrovským tvůrčím potenciálem utápěným a rozpouštěným v alkoholu, cigaretovém kouři a vůni ženské kůže. Film je v tomto směru velmi přesvědčivý, ale zároveň je dobré vědět, že není určen pro diváka, který o Gainsbourgovi nic neví. Nepodává mu po lopatě jeho životopis, nesděluje, kde umělec ku slávě přišel či které skladby jej proslavily. (Nepoučený divák se pak po filmu ptal: A ta Charlotta Gainsbourg je nějaká slavná?) Ani Je t´aime nezazní ve filmu celá, takže divák může i nadále žít v domnění, že jde o milostnou píseň, přestože to není pravda. Ani já nejsem znalec Gainsbourga a až po filmu jsem se dozvěděla, že ta pasáž z Dvořákovy Novosvětské nebyl režisérův výmysl, ale citace Gainsbourgovy písně Initals BB, do níž si část Dvořákovy 1. věty půjčil. Mně osobně moc neseděly Gainsbourgovy obsese a představy ztvárněné figurami s papírovými hlavami, ale i tak pozitiva filmu jednoznačně převážila. (05.05.2010)