Ivanhoe

Stará kolorizovaná história, to mi sedí, a aj v tejto romantizovanej verzii. Templári boli vynechaní, čo je oproti knihe na škodu, ale aj to stačí. Veľký francúzsky medievalista Michel Pastoureau povedal, že práve tento film v ňom vzbudil vášeň pre históriu, tak už preto má svoj význam. A človek si môže aj porovnať krásu dvoch dám, ktoré sa vydarili - fontánka Fontaine vs faraónka Taylor. Takže nič pre nebinárne srdce. (22.12.2023)

První a asi nejpovedenější ze tří rytířsko-dobrodružných filmů které natočilo MGM s Robertem Taylorem v první polovině 50l. (v roce 1953 následoval film Knights of the Round Table a v roce 1955 další "Scottovské" téma The Adventures of Quentin Durward). Přestože jsou všechny postavy a zásadní momenty ponechány, je film oproti knižní předloze docela dost poupraven, nicméně i tak se podle mě jedná o nejlepší zpracování tohoto klasického romantického Scottova příběhu, které tu kdy bylo. Taylor je pro tendle typ rolí jako dělaný a dobře se na něj kouká, v té době 20ti letá Taylorová je jako Rebecca okouzlující a přehlédnout nelze v roli lady Roweny ani Joan Fontaine, sestru to slavné Olivie de Havilland. Ve filmu jsou opravdu hezké a na 50l. stále ještě vkusné kostými, nádherná hudba Miklóse Rózsy a nelze rozhodně nezmínit rytířské turnaje s perfektními jezdeckými scénami, které patří mezi nejlepší jaké jsem kdy na filmovém plátně viděla. Slabinou je snad jenom nekonzistentní tempo filmu, nebo občasné komičtěji působící scény jako třeba střílení šípů při obléhání hradu (oproti dokonale a realisticky natočeným turnajovým scénám jsou pak takovéto výjevy jako pěst na oko), které člověk ale tédle klasice rád odpustí. (19.05.2011)

Na rozdíl od ostatních pro mě tohle není nesmrtelná klasika, ale klasika dávno mrtvá. První půlka svým tempem spíš připomíná sestřih minulých dílů seriálu a když se tempo konečně zpomalí, přijde scéna s obléháním hradu, která je prostě srandovní, chlápci do sebe šťouchaj umělýma mečíkama a střelba z luku se simuluje házením klacků po hrstech. Jedině Tejlorka je k sežrání a jinak je to popcorn padesátých let. (10.11.2007)

,,KU KTORÉMU BOHU SA MODLÍ ŽID ZA KRESŤANA?" ,,K TOMU, KTORÝ ICH STVORIL OBOCH." __ O zastaralosti Ivanhoa v bojových scénach (dobýjanie hradu) už bolo napísané dosť. Už v tej dobe mohli byť spracované lepšie a nemyslím si, že by pri tom museli tiecť potoky krvi. Miesto toho treba zdôrazniť, že nominácia na Zlatý glóbus pre Najlepší film podporujúci porozumenie (medzi židmi a kresťanmi) je príhodná a opodstatnená a svoju symbolickú (ak nie inú) funkciu splnila. V prípade záverečného súboja uplatnil Miklós Rózsa podobný postup ako neskôr pri závodoch v Ben-Hurovi - teda, že táto scéna je bez hudby a iba s prispením diegetického jednoduchého opakujúceho sa rytmu bubnov, čím je výborne dosiahnutý efekt maximálneho napätia. Okrem toho Rózsa svojou partitúrou opäť dokazuje, že patril medzi najväčšie skladateľské piliere Golden age. V inak pomerne ťažkopádnej verzii z roku 1982, kde sa predstaviteľ De Bois-Guilberta v podaní Sama Neilla nechá v súboji prakticky dobrovoľne prepichnúť mečom je však týmto činom omnoho lepšie vystihnutá pravá láska, ktorú k Rebeke cíti, čo je tu trocha ledabolo odbité. O kráse Liz Taylorovej sa mi však ešte v noci snívalo. (228. hodnotenie, 25. komentár k filmu) (13.06.2015)

Barvitý historický román W. Scotta dostal v tomto dobrodružném eposu svou adekvátní filmovou podobu. Přestože si představitelka Roweny (J. Fontainová) stěžovala, že se „režisér zajímá víc o výkony koní než herců“, snímek nenudí, a když je potřeba, pomůže jednoduché zrychlení, takže i postarší R. Taylor šermuje a běhá po schodišti jako svého času jeho kolega E. Flynn. Hudební partitura M. Rozsy, vycházející skutečně ze zdrojů blízkých 12.století, patří ke skladatelově nejlepším kouskům. (30.10.2009)