Pouť

Pohodová road-(walk)-movie o poznávaní a objavovaní nielen ľudí a miest, ale predovšetkým seba semého. Charakterovo vydarená partička štyroch trekkerov z rôznych kútov sveta, s ktorými sa vo veselých časoch zasmejete a v smutných k ním prilnete. Estevez režíruje uvolnene, ale cielene a presne. A hlavne je cítiť, že sa do toho vkladá osobne. Malý, pozitívny film, atmosférou podobný Payneho Bokovke. (09.12.2013)

Někdo říká, že cesta je cíl. Já zase, když se vydám na cestu, tak na ní vidím nějaké poslání. Ať už bezvýznamené nebo jako očistu lidské duše. Líbilo se mi, jak úžasně je Pouť odvyprávěná. A jelikož mám cestování rád, neváhal jsem s pěti hvězdičkami. Ono by to k nim nemělo daleko i bez lásky k cestování. Nádherný příběh, úžasná hudba a perfektní univerzálnost pro lidi všech kategorií, kteří, pokud mají lásku k cestování velikou, se ve filmu v nějaké z těch postav zaručeně najdou. Do toho naprosto nádherná krajina, samota, seznamování s novými lidmi, přátelství, táboráky...Asi si tenhle film budu muset zopakovat ještě jednou, nebo i několikrát. Nádherný film. A ty razítka...ty jsem jim upřímně a neuvěřitelně záviděl. (18.03.2012)

Opravdových feel good filmů zase až tolik není, ale když se najde takový u kterého vypnete a melancholicky se na něj můžete dívat, tak vás zaplaví neskutečně příjemný pocit. Dá-li se to říci, tak subžánr těchto feel good filmů mám opravdu rád a jsem vděčný za každičký sebenenápadnější film jako je Pouť. Sledovat pouť postaršího zatrpklého američana za svého zesnulého syna byl pro mě spirituální a neskutečně příjemný zážitek. Více takových. (29.07.2014)

Hrozný film, nepříjemný, nevtipný, trapný... Nesympatické postavy, které hrají nesympatičtí herci, příšerně zvolená hudba (A.Morissette zpívá ve Španělsku o Indii atd.) a nepadli jste na kolena(!), čímž jste svoji aroganci ještě znásobili a nedají se Vám tudíž vůbec ty dvě protrpěný hodiny odpustit... Ani příroda to nezachrání, pouze od odpadu. Divim se, že to ten protivnej dědek Sheen ušel, jelikož normální lidi by ho v půlce filmu a cesty utopili v baňu. Čekal jsem nějakou spirituální záležitost, možnost si zameditovat, ale dočkal jsem se akorát povrchní sračky. (20.04.2013)

Pro mne nejkrásnější road movie. Neuvěřitelně silný příběh o putování otce, který při postupném pohřbívání syna nalezne více, než by kdy čekal. Martina Sheena upřímně nemám v oblibě a nebyl jsem si ho schopen představit v roli zhrzeného muže. Od prvního kroku už jsem jen sledoval bez hlesu každý jeho pohyb. Pouť by ovšem nebyla tím, čím je, nebýt režisérského kompromisu na všech frontách. Mohl zvolit dlouhou cestu samotářského vlka, nebo veselé putování s přáteli. Mohl díky teskné hudbě natočit smutný a emocionální film, nebo se povznést přes vážnost děje a sázet humor kde se dalo. Mohl se zaměřit na střet kultur a lidí, nebo zabírat úžasné exteriérové scenérie. Estevez do snímku zakomponoval vše. A nevznikla žádná amatérská směska čehosi, ale velmi podmanivý snímek atakující veškeré spektrum emocí a pocitů. Člověk je během zasnění nad celým příběhem vytržen humornou vložkou, aby za chvíli uronil nějaké to zrnko sentimentu. Protikladné pasáže se střídají a dvě hodiny tak utečou rychle jako měsíční cesta s pravými přáteli. Volba dalších protagonistů dopadla taky na úrodnou půdu. Vždyť koho by nezajímala cesta uzavřeného starce, přátelského a bodrého dealera z Holandska, protivné, škodolibé Kanaďanky a trochu vyšinutého spisovatele? Subkulturní vložka by se mohla zdát nejsilnější okamžikem, pro mne jím však i po opakovaných projekcích paradoxně zůstává scéna v hotelu. Čím dál tím častěji tento snímek vidím, tím více mám chuť do těch Pyrenejí vyrazit. Prostě si zabalit a na pár měsíců zmizet. A když se pro vás film může stát skutečností; copak může být něco lepšího? Edit. Tak pouť vykonána. Když vás film inspiruje k vykonání největšího životního zážitku, přestává být pouhou obrazovou sekvencí. Je tam všechno. Všechno. Nejlepší soundtrack z filmu 100 % (10.11.2013)