Pokoj

Tohle je jinej level. Jinej svět. Paralelní dimenze Tommyho Wiseau, která (ne)oplývá jak geniální zápletkou, tak precizní režií a v neposlední řadě uvědomělým herectvím. A ty seksuální scény... oh yeah, to je divočina. Škoda, že jsou tak krátké. No prostě je to tak až moc hroznej film, až je to vlastně docela slušná prdel. (20.02.2018)

Film som si pozrela raz .. asi aj stačilo. Zaujímavosti som si prečítala raz .. nestačilo .. tak som si ich prečítala ešte raz. Niekto to tu už v komentároch spomenul a ja súhlasím, pretože celý čas som si hovorila, že toto je snáď horšie ako to najhoršie porno, ktoré sa snaží o príbeh. A Tommy s tým jeho smiechom to je tiež chuťovečka, no a Juliette mu šlape na päty. Kvalitný nepodarok toto. (30.01.2018)

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)

Monument. Vitrína špatných až hrozivých filmařských rozhodnutí a bohnických dialogů, které jsou ale uskutečňovány s takovou upřímností a vervou, až vlastně perfektně odráží to, proč máme všichni tak rádi filmy a proč je tak lákavé být jejich součástí. Zjev jménem Tommy Wiseau, za běžných okolností doplňovač banánů v Tescu, člověk bez sebemenší známky talentu či kreativity, stvořil dílo, u něhož se pro jeho neskrývanou debilitu budou bavit generace filmových fandů - a přiznám se, že patřím mezi ně. Lisa je největší kráva, Mark nejhorší nejlepší kamarád a Wiseau nejvtipnější herec historie, a společně s dialogy, nad nimiž zůstává rozum stát, nebo opravdu nezapomenutelně špatným vedením herců, kteří se náhodně a nesmyslně zjevují a zdraví se při každém setkání, prostě nejde The Room alespoň trochu provinile a upřímně nemilovat. Zážitkově minimálně za 4*, kvalitativně odpad, dávám smířlivé 2*. (07.01.2018)

Pokud je člověk sám doma a řekne si: "Hm, mám teď chuť na kus poctivého filmařského řemesla, nějakou inovativní zápletku, promyšlený scénář a dobré herecké výkony", což si samozřejmě člověk čas od času řekne, tak to přesně není film pro něj. Je to výhradně pro skupinu diváků. A tento zážitek ve skupině taky hodnocení povyšuje nad odpad. Není to snímek, který by byl tak blbý, až by byl jenom nudný, je to přesně ten typ, který je blbý a vážný, až je vtipný, a ty mám rád. Za zmínku stojí hudba, která občas zní, jak z Heroes of Might and Magic, což je v romantickém dramatu jistě vhodné. (30.10.2016)