Bezvadíkyještěprosím

Ze začátku jsem si říkal, že ten film má v sobě to, co mě na seriálu How I Met Your Mother hrozně štve. Myslím tím postavu Joshe Radnora, která je pokaždé hrozně nad věcí, ale pokaždé absolutně zkrachuje. Tady je to stejnej problém, ale během pár minut se z toho vymaní a vznikne z toho klasicky příjemná, nezávazná romantická komedie, která se kupodivu i hezky sleduje až do konce. Na Joshe parádní debut a pokud by to byl nový Woody Allen, vůbec bych se nezlobil. Dialogy vtipné a chytlavé, postavy zajímavé a natočeno je to také dobře. Jen to neustálé psaní jednoho scénáře za druhým a ne pravidelný přepis pět let starého nápadu. (13.02.2011)

Nesmutnější na tomhle snímku je, že si ho za pár dní nebudu schopen vybavit. A přitom je to vážně povedený výlet do života několika lidí, kteří jsou navzájem propojeni a jak jeden z nich řeší nějaký problém, dotýká se to více či méně i ostatních. A že těch pověstných kotrmelců nám je zde předkládáno nemálo. Ale vždyť tak přesně to opravdu v životě bývá- ta cesta má zatáčky, odbočky, nerovnosti, kopce... A potktáváme na ní tolik ostatních lidí... 70 % Oblíbená část- rozhovor Sama a Charlieho u piva (01.08.2011)

Na romantickou komedii poměrně málo romantické a ještě míň komické, chtělo by se říci až nudné. Většina postav působí dost nesnesitelně (asi kromě Mary Catherine a Charlieho, kteří mi jediní byli sympatičtí a dokonce jsem chtěla vědět, jak to s nimi dopadne) a úplně nejotravnější je hjudba - ok, v Juno bylo kytarové brnkání a intelektuální texty indie písničkářů ještě fajn, ale kdo proboha vyhlásil, že se to odteď bude cpát do všech "nezávislých" romanticko-komediálních počinů? Takže pokud máte rádi, když se lidé babrají ve svých životech a z nedostatku skutečných problémů si vytváří problémy umělé, plus spousta malebných záběrů na New York a kytarové písničkářství, je to film pro vás. Já ovšem říkám thank you, but NO more please. (10.02.2011)

HappyThankYouMorePlease - komedie plná dojmů, která si hraje s myšlenkovou soustavou jako už dlouho žádná. Neoslňuje vizuálními nápady. Ani ten příběh není kdo ví jak originální. Ale stačí zavřít oči a zaposlouchat se. Už se vidíte? PS: Woody Allenovi musí zvonit v uších pokaždé, když se na tenhle film někdo dívá. (03.02.2011)

I přes vztahovou studii života v New Yorku jsem se do srovnávání s Woodym Allenem nehnal, ale když ho jeden dialog "anonymně" připomenul, došlo mi, že Josh Radnor právě tohle chce. Zařadit se svým vyprávěním alespoň částečně po bok velikána. A nakonec proč ne? Vztahům věřím, jejich pointám také a i herci jsou ukočírovaní přesně tak, aby nikdo nevyčníval a jejich menší mozaika byla adekvátní. Není co řešit, ideální indie zamyšlení je tu. (30.05.2011)