Zámek v Čechách

České drama, jehož děj začíná v roce 1948, kdy je stará, ale psychicky nesmírně odolná hraběnka nucena opustit její rodový zámek, jenž je okamžitě zestátněn, je zbavena veškerého majetku a bylo jí přiděleno řadové jméno Anna Lansdorfová. Po deseti letech, během nichž dle svých slov měla často bídu, ale nikdy strach, si plní svůj poslední sen a vrací se do svého bývalého zámku oslavit své sedmdesátiny. Domnívám se, že J. Jirásková v roli pro režim nežádoucí hraběnky, jež se však odmítala před kýmkoliv sklonit, podala jeden ze svých nejlepších výkonů. Po jejím boku se představil výborný K. Heřmánek, jakožto hraběnčin bývalý sluha Alois, z něhož se postupem času stala alkoholem zničená troska, jenž si nedokázala najít své místo v nové socialistické beztřídní společnosti. Režisér M. Hollý ve spolupráci se scénáristou J. Hubačem, jehož některé opusy hraničí s genialitou, vytvořili velmi poutavé drama, v němž můžeme pouze obdivovat nezlomenou a cílevědomou šlechtičnu, jež si i přes nepřízeň osudu zachovala svou někdejší eleganci a aristokraticky povýšený charakter. (22.07.2014)

Skvělý scénář Jiřího Hubače, jedna ze životních rolí Jiřiny Jiráskové i Karla Heřmánka. Nenápadný TV film, který v roce natočení tak trošku předběhl dobu i když do kin se nedostal, ač by si to určitě zasloužil. A ani po tolika letech neztratil nic ze své působivosti. Smutný příběh noblesní dámy a jejího "bývalého" lokaje často nutí k zamyšlení, zda jsme nebyli (ten minulý čas se v něčem promítá bohužel i do současnosti) "lokajové" skoro všichni ... Samozřejmě s výjimkou těch "momentálně rovnějších". Z postavy Josefa Vinkláře (i díky jeho výkonu) až mrazí a bohužel uvedené vlastnosti se dost často vyskytují i vyplácejí i v současnosti a ty lidsky i morálně správnější i slušnější dostávají pořád pěkně na frak ... (22.03.2019)

[3,5*]     Téma filmu nie je pre mňa veľmi príťažlivá, ale napriek tomu je film tak dobre natočený, že ma dosť bavil. Okrem výbornej réžie k tomu prispeli najmä perfektné herecké výkony, predovšetkým Jiřiny Jiráskovej, ale napodiv aj Karla Heřmánka, ktorého inak veľmi nemusím. Z ďalších hercov ma ešte zaujal Josef Vinklář, ktorý bol v roli predsedu veľmi presvedčivý. Film je akousi psychologickou sondou do vzťahu medzi bývalou grófkou a jej bývalým lokajom. V tom je film veľmi silný. Pritom žiadnu z postáv neidealizuje. Grófka je síce vykreslená ako vzdelaná a múdra žena, zároveň ale jasne dáva najavo svoju nadradenosť. (14.08.2021)

Přiznám se bez mučení, že herectví Jiřiny Jiráskové mimo divadelní prkna není zrovna mým šálkem čaje, nicméně zde se po Sestřičkách dopustila opravdu velmi dobrého výkonu, a to se týká i téměř všech ostatních, zejména Karla Heřmánka. Na dobu vzniku jde o vysoce nadstandardní zpracování tématu, které většina ostatních režisérů v obdobných případech příliš nezvládala. Souhlasím s Tosimem, tohle si zasloužilo být natočeno jako opravdový biják. 85%. (30.03.2010)

Jiřinu Jiráskou jsou nikdy neměl v oblibě (možná to bylo zapříčiněno její povahou, sarkastickým humorem, či jejími převážně nijakými rolemi), ovšem zde musím smeknout vše co mám a vzdát hold jak Jiráskové, perfektnímu Karlu Heřmánkovi, tak i všem tvůrcům tohoto televizního skvostku. Samozřejmě, mouchy by se zde dalo najít (např. proč jela hraběnka v padesátých letech vlakem z let devadesátých??), ovšem silný scénář všechny tyto drobnosti přebíjí. A přestože i já, jako zde mnozí jiní, jsem toho názoru, že šlechta si opravdu nemohla hrát na chudáčky, protože v předešlých letech zase tyranizovala ona své poddané, tak mnohem větším zlem je pro mě totalitní režim v podobě komunismu. Šlechta se sice povyšovala na úkor svých poddaných, ale byla alespoň vzdělaná a sečtělá, komunisté terorizovali, ačkoli byli hloupí a z literatury znali zřejmě pouze deníky soudruhů Lenina a Stalina, v českém případě i Gottwalda. Poslední minuty filmu jsou odzbrojující, hraběnka umírá zatímco se jí dostává alespoň malého zadostiučinění. Kéž by byly takové poslední minuty každého dobrého člověka. (06.01.2014)