Svatý Václav

Režisér Kolár si na svou hruď i reputaci vzal opravdu velkou zátěž, pokusem o natočení osudů patrona naší země. S přihlédnutím na poměry v jakém byl náš pozdní něný film, nechápu jak se mu to podařilo. Jistě mu velkou pomocí bylo zainteresování státu a AV ČSR. Stát dal potřebné peníze, AV zase rady, faka a informace. Ale co by tyto dva důležité elementy by zmohli, kdyby by Svatý Václav byl v nedostatečných rukách. Naštěstí Kolár to měl vše dokonale promyšlené. Celá struktůra scénaře je dobře vymyšlená, zbytečně se neodklání od hlavních postav (narozdíl od Batalionu) a nesází jen na Jiráskovitou mytologii-spor dvou bratří není tak černobílí. Výprava je opravdu velkolepá, i triková část filmů s modely je po technické stránce na tehdejší světové úrovni (v porovnání třeba s Husitskou trilogií). Navíc film je podpořen opravdovou hereckou špičkou. Zdeněk Štěpánek snad nikdy takovou velkou dramatickou roli ve filmu nedostal. Svatému Václavovi do dokonalosti mnohé chybí, v mnohých momentech opravdu zestárl (oproti již zminěném Batalionu), ipřesto se jedná o precizní dílo, které na svou dobu silně vybočovalo z tehdejší naší produkce a v mnoha směrech převyšovalo produkci vznikající příštích pár dekád. (25.09.2009)

Nemý veľkofilm so silným nacionalistým nádychom a s obsahom niekde na pomedzi histórie a legiend. Bohužiaľ, českú históriu nemám nejako naštudovanú, preto som sa v tých početných menách a funkciách často strácal. Film bez zvuku tomu tiež nepridával a miera koncetrácie bola preto silne kolísavá. So západnou produkciou sa to môže rovnať iba relatívne, ale veľkoleposť (napr. kulisy a davové scény) mu uprieť nemožno. Hercov som poznal iba troch, popri Štěpánkovi aj Pištéka (osem rokov predtým zvtárnil hl. postavu v Siekeľom Jánošikovi) a s veľkou bradou zamaskovaného Marvana. (26.11.2016)

„Václave, toužím nésti s tebou tvé osudy a starosti…“ - „Díky, drahá Radmilo…sám chci sloužiti Bohu a svému lidu.“ Marné to měla zamilovaná Radmila, Václav myslel na úplně jiné věci. A podobně ostrouhala jeho rodička („V mém hradě není pro tebe, matko místa!“), i když té šlo o jinou věc. Václav odolával všem nástrahám, ale přece jen udělal chybu…Tu ale divák neudělá, když se podívá na tuto „filmovou epopej o prologu a deseti dílech“. Nevím, jestli přímo 4,5 milionů korun, ale štědré financování na filmu jistě poznat jde. Na technické stránce, exteriérech či třeba kostýmech se rozhodně nešetřilo. I herecké obsazení tvůrci nepodcenili. A objektivně řečeno se udělalo asi maximum pro to, aby byl Svatý Václav dostatečně „reprezentativní“. Film baví (a málokdy nechtěně), překvapí smířlivým postojem k Němcům (ačkoliv pochopitelně musí zazářit hrdinnost Čechů a velkorysost Václavova) a pochválit musím i „zrestaurovanou“ hudbu (zprostředkovanou symfonickým orchestrem Českého rozhlasu). Celkově hodnotím solidními 4*. (07.04.2019)

V jubilejním roce svatováclavských oslav, připomínajících tisící výročí smrti českého knížete, byla založena z podnětu katolických kruhů nová výrobna Milleniumfilm, která získala pro natočení filmu značnou finanční podporu státu. Jednou z podmínek ovšem bylo, aby postava knížete Václava byla vykreslena v duchu tehdy oficiálního výkladu svatováclavské legendy (na stejném principu měl ostatně fungovat i připravovaný protektorátní remake, vykládaný z ryze nacistického hlediska). Námět Jana S. Kolára a Josefa Munclingera byl odměněn první cenou v soutěži, vypsané pod patronací České akademie věd a umění. Dr. Jan S. Kolár, který film režíroval, natočil v podstatě první megalomansky koncipovaný velkofilm, výpravný historický obraz, který byl do té doby vůbec nejnákladnějším vyrobeným snímkem. Na strahovské pláni byly postaveny rozsáhlé exteriérové stavby obou knížecích hradů, zalidněné tisícihlavým komparsem. Vše bylo připravováno s nejvyšší péčí a do nejmenších detailů. Ve spolupráci s historickými odborníky a výtvarníky proběhly rekonstrukce všech hradních objektů a prostor. Na filmu se také podíleli čtyři nejlepší kameramani Otto Heller, Jan Stallich, Václav Vích a Karel Kopřiva. V premiéře byl film promítán za doprovodu původní hudby dr. Jaroslava Křičky a Oskara Nedbala, která byla hrána čtyřicetičlenným orchestrem za doprovodu dirigenta Jana Elsnici. Do hlavních rolí byly obsazeni špičkoví herci. Titulní roli vytvořil strhující Zdeněk Štěpánek, zákeřného bratra Boleslava si zahrál Jan W. Speerger, Ludmilu ruská herečka Vera Baranovskaja. Vše nasvědčovalo tomu, že tato "historická epopej o prologu a devíti dílech" bude důstojným a monstrózním zakončením oslav. Tehdy ale do Československa vrthl nový fenomén - zvukový film - a ten odsunul slavnostní premiéru až na duben příštího roku. Výjimečná událost se rozplynula a Kolár pak do konce života už nikdy nesedl na režisérskou židli. I takové bývají konce velkolepých plánů. Je pouze na současnících, aby dnes plně docenili hodnoty této zrazené historie. (23.09.2009)

Vývěsní štít českého němého filmu mívá sice tu a tam své kritiky a odpůrce, ale po prezentaci na CSF i ČT pomalu míjí doba raritních elitářských projekcí v NFA, čemuž lze jedině fandit. Respektive lze fandit novému elitářství, kdy se veškerý český němý film zamete pod koberec s tím, že Václav už viděn byl, tak co chcete víc? Chceme vazbu minimálně s Máňou Ženíškovou, Anitou Janovou a to ani nemluvím o masivní oblíbenosti Skeře :) (21.02.2009)