13 samurajů

Dokázal jsem se přinutit zhlédnout první hodinu tohoto akčního a krvavého bijáku. Během této hodiny jsem ovšem neviděl jedinou akci. Jediné, co mě nutilo udržet pozornost, bylo, že jsem si maloval tabulky a zapisoval všechna jména, která ve filmu zatím padla, abych se vůbec zorientoval, kdo komu kdy ublížil nebo kdo se tak vlastně vůbec jmenuje. Uznejte sami Naritsugua, Mamiya, Shimada Shinzaemon, Makino Yukie, Akashi a Owari, poslední dva zmíněné jsou jakési dva klany. Ne, nepochopil jsem hierarchii těch klanů ani smysl šógunových samurajů nebýt jiných filmů. Celkem jsem zde viděl jen několik setkání postarších samurajů, kteří vcelku kecali o ničem a dost podivně se tomu furt smáli. Asi to byli nějací uznávaní muži, ale z toho filmu to tolik nepůsobilo. Po hodině žvanění jsem zjistil jen to, že 13 samurajů se konečně dalo dohromady, aby se postavilo padouchovi, kterým nebyl nikdo jiný než krutý panovník, který se obveseluje střílením šípů do dětí, usekávání končetin ženám apod. (Mám dojem, že se jmenuje právě Naritsugua, ale ruku do ohně za to nedám). Nakonec mě přemohl spánek a vysvobodil mě z uzoufání nudného filmu, o kterém všude čtu, že je to jeden z nejlepších akčních filmů. Nedalo mi to však a v rámci vlastního sebemrskačství jsem si později pustil druhou polovinu filmu. Přesně jak jsem si myslel. Dlouho očekávaná akce konečně přišla. Samurajové, aby si nadběhli Naritsuguovi, potkali několik zaprodaných roninů. Bitka to byla ale krátká a roninové zbaběle prchli. Srabi. Očekával jsem s napětím dál. Film dostal dramatický zvrat, když se 13 bojovníků dozvědělo, že Naritsugua prohlédl jejich past a povolal na 200 bojovníků. Situaci to 13 zabijákům trochu zkomplikovalo, ale poté, co jich asi sedmdesát zařvalo v několika pastích se karta obrátila. Čekal jsem cokoliv. Čekal jsem přehnané bitky, kdy zezadu nikdo nebude útočit, čekal jsem přehnané souboje proti přesile a spoustu výkřiků a máchání katan. Jak jsem byl ale vyveden z omylu. Film naservíroval tak syrové souboje, tak realistické způsoby zabití, že ještě teď mám pocit, že jsem byl toho všeho svědkem jako nějaký nezúčastněný vesničan, který tu genocidu pozoroval z povzdálí. Břinkot katan zní v uších ještě teď a já zas o něco více respektuji postarší upovídané samuraje, ať už jsou z jakéhokoliv klanu. Uznávám, že to co jsem psal v první části, bylo jen nerozvážné plácání slamy. Film je nejspíš opravdu největším akčním neamerickým trhákem poslední doby. Jen si dovoluji malou poznámku nakonec. Chtěl bych být zvukařem tohoto filmu a mít v databázi jen tři zvuky a to: švist, břink a uááá. Asi bych se uklikal k smrti, než bych je všechny a za sebou hustě rozsázel do druhé poloviny filmu. (23.05.2011)

90 min. zobrazenia života samurajov v 18/19. storočí a 50 min. bitky 13 VS. 200. Na prvý pohľad sa film tvári prekombinovane, no pri bližšom zaostrení je až príliš jednoduchý a priamočiary. Zaujímavá "oldschool" natočená akcia osvieži a ponúkne výbornú alternatívu k súčasným "akčným strihom", na druhej strane neuveriteľne prepálená stopáž (141 min.?) pre film v podstate bez výrazných príbehových zvratov - k čomu sa schyľuje je divákovi objasnené v začiatku filmu a následne sledujeme "len" putovanie z bodu A do bodu B, navyše s vopred jasným zakončením. Môj vcelku obľúbený Miike Takashi sa drží prekvapivo pri zemi, očakával som väčšiu porciu krvi (aj keď jeden šokujúci záber na dievčinu s odseknutými nohami/rukami/jazykom si neodpustil :) Vykreslenie skutočnej mytológie a oddanosti samurajov však zvládol výborne. Prekvapivo však bez výraznejších emócii alebo hlbšieho súcitu a pochopenia postáv, dokonca ani hlavný záporák nevzbudzuje takmer žiadnu zlobu alebo strach. Oceňujem výbornú, aj keď tento krát minimalistickejšiu hudbu a kameru, ktorá vytvára hlavne v prvej polovici pred masakrom fantastické zábery hodné vystavenie v galérii. Nie zlé, ale čakal som rozhodne viac a prekvapivo ma viac bavila tá "neakčná" časť filmu = 3,5* (pôvodný film z roku 1963 som nevidel) (08.07.2011)

Originál som síce doposiaľ ešte vôbec nevidel, ale nakoľko ma Takašiho「nové spracovanie」z roku 2010, mimoriadne oslovilo, tak zrovna tento môj osobný rest - zatiaľ zrejme zmeniť nemienim, i keď podotýkam, že táto recenzovaná snímka, rovnako obsahovala i niekoľko zvláštnych prehmatov, či dokonca povedzme aj kiksov, kvôli čomu v podstate nepôjdem do maximálneho hodnotenia, no i napriek tomu musím zároveň skonštatovať, že režisér mi počas dvoch hodín, a k tomu i rovných dvadsiatich minút extra naviac, vskutku, naservíroval neuveriteľnú porciu brutálnych scén, až by som normálne povedal, že sa znovu kompletne utrhol z reťaze, čím je snáď skrátka naprosto odjakživa povestným, a tak by som sa vonkoncom nad tým nemal príliš a celkovo zamýšľať, keďže som práve s týmto historickým (veľko)filmom, v priamom spojení so samurajským zameraním v podobe 12. samurajov a jedného lovca, až tak nadmieru spokojným, že mu kľudne odpustím i zopár (ne)podstatných prešľapov, tým vlastne dostáva konečnú podobu titul Trinásť vrahov. • Záverečná bojová sekvencia, trvajúca 45 minút, je vari niečo v priamej kombinácii legendárnej Bitky pri Termopylách, samozrejme, že tentoraz s oveľa menším rozsahom, lebo spomínaných len 13 mužov na čele s prvotriednym samurajom Šimadom Šinzaemonom a ďalšími, bojujú proti značnej presile v podobe okolo dvesto mužov na strane - nenávideného, skazeného a zvráteného lorda Matsudairoa Naritsuguoa, z klanu Akaši, a k tomu si tiež kľudne pripočítajte napríklad i takú strhujúcu bitku zo Siedmich samurajov od Akiru Kurosawu, a tým pádom získavate reálnu predstavu o tom, čo môžete od tohto kvalitného, dobového eposu očakávať, čoho sa mi našťastie plne dostalo. • Naozaj, už iba kvôli tej trištvrte hodinovej pasáži, váš strávený čas pre tento počin, určite nebude v žiadnom prípade iba tak prebytočným! • Obsadenie mi tentokrát nadmieru sadlo, napríklad predstaviteľ samuraja Šimadu, čiže Kódži Jakušo, sa už predtým zaskvel buď v prelomovej snímke Tampopo, kedy medzitým stelesnil Gangstra v bielom obleku, alebo aj následne potom, a to v konkrétne Iñárrituovom titule Babel z roku 2006, kde sa zase pre zmenu zhostil postavy Jasudžiróa Watajuoa, konkrétne v tej japonskej časti, kde si jeho filmovú dcéru, mimochodom zahrala Rinko Kikučiová. Jednoducho zhodnotené, že casting je prevelice vydarenou záležitosťou, vrátane Goróa Inagakiho, ako toho ústredného antagonistu, či ešte ma zrovna napadlo doplniť i Júsukeho Iseju, ktorý napokon skompletizoval túto『bandu hrdlorezov』, a súčasne taktiež trochu odľahčil i napätú atmosféru... • (07.05.2023)

Začiatok sľubuje nekompromisné zobrazenie násilia a ak mám pravdu povedať, je aj najlepšou pasážou filmu. Potom nasleduje povinná kompletizácia skupinky trinástich odvážlivcov a film vrcholí 45 minútovou akčnou scénou. Tá začína, ako by sa film volal 13 McGyverov, ale nasleduje klasická samurajská "rezničina". Bohužiaľ tá pôsobí po čase už značne monotónne a v detailoch sa vyhýba explicitnostiam. Okrem jedného meča v hrdle aj také stínanie hlavy kamera pre istotu neukáže v plnej kráse. Aj napriek výhradám prevláda spokojnosť, pretože film má spád a rýchlo utečie. 70% (25.06.2017)

Absolutní samurajská řežba, středověcí rytíři třeste se, pouze 13 samurajů dokáže zabít 200 vojáků. To co se vám s vaším s vaším měčem nikdy nepovede, zvládne katana skoro za den. Tenhle film byla bomba. Nejen, že má pro mě hodnotu historickou, nejen že byl naprosto úžasný se všemi efekty, obsahoval dokonce i IAI, to v co jsem se pomalu bál věřit, že by nějaký film obsahoval Iaidžucu se najednou objevilo a já to mohl konzumovat plnými doušky. Scéna naprosto úžasná, kostými nemohli být lepší, herci důvěryhodní a hrdinští. Velice děkuji, že jsem mohl na konci sledovat pomalou agónii toho hajzla, velice děkuji, že jsem mohl shlédnout téměř nekonoečnou bitvu se vším všudy a nakonec děkuji za celou tu strategii, se kterou byl celý plán vymyšlen. tomuto dílu jako filmu nemám, co vytknout. (09.03.2013)