Producenti

S přihlédnutím k faktu, jakého původu byli hlavní tvůrci této komedie, můžeme tento film považovat snad i za černou komedii s cynicky kousavým nadhledem. Skutečností je, že se tento kousek i v současné době hraje s úspěchem na divadelních prknech v Čechách. Skutečností je, že humor občasně sklouzává do trapností, či má tuto tendenci. Ale v nich nesetrvává a ani na nich netrvá, hravě je překoná a běží zase vstříc nepovedenému řízenému neúspěchu v úspěch. Adolf byl jistě ladný tanečník i zručný malíř pokojů. Obzvláště v porovnání s Winstonem. Důchodkyně, i když je to snad trochu troufalá myšlenka, se také rády oddávají intimnostem. A těm rozverným hrátkám, které tyto intimnosti doprovází. Produkční činnost lze dělat seriózně, nebo také tak, aby na ní producent vydělal. Max Bialystock (dobrý Zero Mostel) má svébytný přístup k investujícím ženám do jím uváděných divadelních her. Až se mu v hlavě zrodí geniální plán. Dokáže být velmi přesvědčivý a vědom si svých limitů, využívá dokonale svůj zbývající potenciál. Jako jedinečný partner se nakonec ukáže zprvu nesmělý účetní Leo Bloom (dobrý Gene Wilder), který poprvé ve svém životě roztáhne křídla, aby letěl vstříc největší výzvě svého dosavadního života. A ty další okouzlující figurky. Jako autor divadelní hry Vesna pro Hitlera Franz Liebkind (solidní Kenneth Mars) se svojí trvalou nostalgickou vzpomínkou na velikost Třetí říše. Jako hlavní představitel uváděné divadelní hry Lorenzo St. DuBois alias L.S.D. (zajímavý Dick Shawn) se svým neotřele popleteným přístupem k životu a zvoláním "baby". Jako extravagantní režisér divadelního kusu Roger De Bris (Christopher Hewett) se svou vizí o zjemnění pekla. Z dalších rolí: sekretářka mnoha přednostmi a nehraným zápalem pro práci Ulla (půvabná Lee Meredith), věrný Rogerův tajemník Carmen Ghia (Andréas Voutsinas) a nejžhavější z té řady drahých a ochotných dam (Estelle Winwood). Ostatně podnikat lze i ve vězení, pokud nevyjde vše podle plánu. Výbušný materiál se nemá konzumovat za syrového stavu. A tančící hákový kříž může způsobit i záchvat smíchu. I když s tím možná nebudou všichni souhlasit, pro mě je to velmi příjemná a hravá komedie. Cynicky kousavá, hravě rozkošná a plná třaskavého materiálu. Není nad to, vždyť je to krásně sarkastický slogan: "Don't be stupid, be a smarty, come and join the Nazi party!" Vše se samozřejmě musí brát s nadhledem, který se trefuje do všech stran, i do vlastních řad a do historie, která se bere většinou hystericky vážně. (21.05.2016)

První verze "Producentů", kterou jsem kdy viděl, byla ta z roku 2005. Myslím, že není úplně ono, když člověk vidí prvně remake, ale stejně pak může srovnávat. "Producenti" z roku 2005 jsou klasickým muzikálem, který je švihnut crazy komedií. "Producenti" z roku 2005 nemají msty daleko od crazy komedie, ale pořád je to především satira na to, jak funguje zákulisí vytváření muzikálů, a to se všemi jeho nedostatky a podvody. Max Bialystock získává peníze na svoje špatné hry díky tomu, že uspokojuje bohaté paničky v důchodu, které mu pak podepíší jeho "šečíček", bez něhož nemůže hry produkovat. Právě během jednoho takového uspokojování k němu dorazí Leo Bloom, četní, který mu hodlá udělat pořádek v knihách. A zjistí jednu zajímavou věc. Mohou vydělat obrovské množství peněz na tom, když udělají hru, která bude naprostý propadák. A tak začínají dělat na hře, která se jmenuje "Springtime for Hitler" ("Jaro pro Hitlera"). Věřte tomu, že ústřední melodie vám bude - chtě, nechtě - znít v hlavě ještě nějakou dobu po skončení filmu. Původní "Producenti" nejsou muzikálem v tom pravém smyslu slova. Zpěv se zde objevuje až ve chvíli, kdy se hra nacvičuje, případně když je hra přímo prezentována nejprve velmi nespokojenému publiku. Tam, kde je pro "Producenty" v roce 2005 rozhodující homosexuální pojetí, tam zase Mel Brooks těžil z toho, že 60. léta byly éra hippies a pro film to fungovalo dokonale. Hitler v tomhle provedení byl prostě dokonalý. Mel Brooks nevytvořil film, který je tak plný zvratů, jeho zápletka je přímočará, o to je jednodušší se zaměřit na komediální složku, která zde funguje dokonale. Legendární film, který remake nepotřeboval, ale stalo se. Mnohým divákům asi bude nová verze přijatelnější, ale v jejím provedení vypadá komika jako hloupá groteska. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/arbitrage-interview-male-deti-neznamy.html (02.03.2013)

Výbuch na prknech. Dokonale připravený scénář s nedokonalým castingem je věc ale tuze nepředvídatelná. Karamela harpagonské iluze. Nelehký je úmysl ztratit kredit umělce, ale může to být docela legrace. Šibalské kreace kreativní negace a páni producenti mnou si ruce. „Ed Woodové," kam až oko jeviště dohlédne – najdeme. Divadýlko na divadle – zahrajeme, protože peníze nesmí v žádném případě změnit majitele. (05.09.2017)

Ještě ne parodie, jako spíše satira na divadelní prostředí. I když nemohu říct, že bych se nesmál, je znát že se Mel Brooks teprve rozjíždel a kadence vtipů na filmovou stopáž není nijak velká a potenciál většiny postav vyznívá do ztracena. Kdyby byl celý film stejný jako ujetý nácek Kennetha Marse, byla by to skutečná bomba. 60%. (14.01.2017)

Ale tak určitě. Mel Brooks má za sebou sice lepší a vtipnější snímky, ale nakonec musím uznat, že Producenti mají stále své nepopiratelné kouzlo. Především je vždycky fajn vidět, jak si velký Hollywood, respektive nemenší Brodway, dělá sám ze sebe srandu, a ještě příjemnější pocit se dostaví, když v rozsáhlém zesměšňování dojde řada i na vděčný terč v podobě Adolfa Hitlera a nacistů. A Brooks se zhostil své zlomyslné úlohy vskutku na jedničku, sestavil velmi originální a vtipný scénář a nechal všechny nadané herce vydovádět v takovém stylu, že jeden neví, kam dřív stočit zrak (u mě nakonec triumfoval Dick Shawn, který je coby teplý Hitler opravdu nezapomenutelný). Stáří se sice podepsalo, ale myšlenka zůstává stejně vynikající.. 75% (16.02.2014)