Producenti

Neúspěšný divadelní producent Max Bialystock žijící z dávné slávy a hysterický účetní Leo Bloom, dostali výborný nápad zbohatnout na kasovním propadáku. Do party přibrali dětinského nacistu Franze Liebkinda a sekretářku / striptérku Ullu, najali nejhoršího režiséra v New Yorku, excentrického Rogera De Bris, neschopného herce Lorenza St. DuBois a společně nacvičili epický muzikál Springtime for Hitler. Z tohoto námětu Mel Brooks vyprodukoval správně ulítlou šedesátkovou komedii stojící na dialozích, skvělých hereckých výkonech (Zero Mostel ční nad všemi) a perfektně vyvážené směsici sarkasmu a absurdity. Z filmu je cítit "divadelnost" na sto honů, od statické kamery, přes teatrální herecké kreace, až po přísnou oddělenost jednotlivých scén. Není divu, že byl později přepracován na regulérní muzikál, který se dočkal přes 2500 pokračování. (16.12.2011)

Komédia, ktorá strieda zopár hluchších pasáží s tými vtipnejšími, a čo je podstatné, aj s takými, pri ktorých sa nečakane nahlas zasmejete. Je fajn, ak je komédia pohodová a my sa pri nej neustále usmievame, ale je lepšie, ak ponúkne momenty, ktoré dosahujú k humoristickému stropu a občas trochu drhne. Obrovským kladom je New York v roku 1968, v takejto farebnej verzii sa mi veľmi páči a nečudo, že sa tam páči aj takým pošukom, akých hrajú Zero Mostel a Gene Wilder. Sú to ksichty na pohľadanie. Vzhľadom na záverečný Wilderov prednes som očakával iný záver, ale Brooks proste nie je klasický hollywoodsky režisér. (04.04.2015)

První verze "Producentů", kterou jsem kdy viděl, byla ta z roku 2005. Myslím, že není úplně ono, když člověk vidí prvně remake, ale stejně pak může srovnávat. "Producenti" z roku 2005 jsou klasickým muzikálem, který je švihnut crazy komedií. "Producenti" z roku 2005 nemají msty daleko od crazy komedie, ale pořád je to především satira na to, jak funguje zákulisí vytváření muzikálů, a to se všemi jeho nedostatky a podvody. Max Bialystock získává peníze na svoje špatné hry díky tomu, že uspokojuje bohaté paničky v důchodu, které mu pak podepíší jeho "šečíček", bez něhož nemůže hry produkovat. Právě během jednoho takového uspokojování k němu dorazí Leo Bloom, četní, který mu hodlá udělat pořádek v knihách. A zjistí jednu zajímavou věc. Mohou vydělat obrovské množství peněz na tom, když udělají hru, která bude naprostý propadák. A tak začínají dělat na hře, která se jmenuje "Springtime for Hitler" ("Jaro pro Hitlera"). Věřte tomu, že ústřední melodie vám bude - chtě, nechtě - znít v hlavě ještě nějakou dobu po skončení filmu. Původní "Producenti" nejsou muzikálem v tom pravém smyslu slova. Zpěv se zde objevuje až ve chvíli, kdy se hra nacvičuje, případně když je hra přímo prezentována nejprve velmi nespokojenému publiku. Tam, kde je pro "Producenty" v roce 2005 rozhodující homosexuální pojetí, tam zase Mel Brooks těžil z toho, že 60. léta byly éra hippies a pro film to fungovalo dokonale. Hitler v tomhle provedení byl prostě dokonalý. Mel Brooks nevytvořil film, který je tak plný zvratů, jeho zápletka je přímočará, o to je jednodušší se zaměřit na komediální složku, která zde funguje dokonale. Legendární film, který remake nepotřeboval, ale stalo se. Mnohým divákům asi bude nová verze přijatelnější, ale v jejím provedení vypadá komika jako hloupá groteska. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/arbitrage-interview-male-deti-neznamy.html (02.03.2013)

Max Bialystock a Leo Bloom budú mať veľké „zajačie úmysly” , keď prvý je divadelným producentom, a druhý zase zo začiatku čestným úradníkom, že zakladajú spoločný tandem: ziskuchtivých “PRODUCENTOV” , ktorí chcú uviesť absurdné divadelné predstavenie na Broadwayi o spievajúcom a tancujúcom Führerovi-Adolfovi Hitlerovi (a ten s naprostou bravúrou prekonáva i Diktátora, Charlieho Chaplina), konkrétne s poetickým názvom: „Jar pre Hitlera a Nemecko” , ale s tým, že z toho nakoniec vzíde kolosálny prepadák všetkých čias, čiže aspoň to tak pôvodne zamýšľajú, lebo vtedy by sa rozprávkovo obohatili aj za prispenia mnohých starých dám, ktoré Max krásne obalamutil, a tak mu všetky prispeli nemalé čiastky na rozpočet pre hru, t.j. zisťujú, že výhodnejšie je vytvoriť divadelný neúspech, než úspech, a vtedy by práve vzali nohy na plecia i guču peňazí, a hor sa smer Rio de Janeiro. Väčšina okoľností tomu priamo nasvedčuje, pretože vyberajú podľa nich totálne neschopného režiséra-transvestitu Rogera De Brisa, ktorý by defacto mal byť niečo na princíp Eda Wooda, a la Theatre, či trebárs samotnú hru napísal Franz Liebkind, čo sa ešte tak úplne nestotožnil s koncom „Tretej ríše” , alebo hlavný predstaviteľ je prezývaný, ako L.S.D. (Lorenzo St. DuBois), čo je samo o sebe dosť výstižné, a práve on je neuveriteľným ťahúnom pre nablýskané publikum v deň vypredanej premiéry, ktoré doslova vrie ! _ Mel Brooks sa po prvýkrát etabluje medzi hollywoodsku režisérsku smotánku, a hneď je z toho Oscar pre pôvodný scenár, ktorý je maximálne prešpikovaný samým čiernym humorom, keď Zero Mostel s Geneom Wilderom zo seba vydávajú naprosté maximum, čo sú vôbec schopní zo seba vydolovať ! Zručne im sekundujú-Lee Meredith, Kenneth Mars a Dick Shawn, ale tých som už vyššie spomenul. Premýšľal som nad plným počtom hviezd, ale Brooks trošku na záver polaví, a tak naozaj už nechýbalo veľa, aby som bol ešte o kúsok viac nadšený... (12.10.2019)

"Just say "oops" and get out!"     Totálne šialená komédia plná bizarných postáv, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Absurdita je tu prítomná v až tak prehnanej miere, že som mal spočiatku dosť rozpačité pocity a trvalo mi dlhšie, kým sa mi podarilo na tú šialenú vlnu nasadnúť. Veď keď si len človek vezme tú iróniu vo fakte, že židovský producent Max Bialystock nakrúca muzikál, ktorý velebí Hitlera, alebo to akým spôsobom ten producent financuje svoje predstavenia! Inak v tomto ohľade ma okamžite napadla kauza Harveyho Weinsteina, len v tomto filme je akoby celá obrátená na ruby. Kým v skutočnosti producent sexuálne zneužíval mladé herečky, ktoré sa museli podriadiť, ak sa chceli presadiť, v tomto filme sa naopak producent necháva sexuálne obťažovať zoschnutými starenami, aby mu tie na oplátku financovali jeho produkcie. Takýto paradox jednoducho nevymyslíš (alebo o tých nekalých praktikách vedeli tvorcovia už vtedy a takto rafinovane to prezentovali?). Ako som už naznačil, po mojich počiatočných rozpakoch prišiel odrazu zlom a od istého momentu (dávanie dokopy tvorivého tímu) mi film začal pripadať vtipný, dokonca som sa až do záveru nedokázal prestať škeriť. Samotný muzikál "Springtime for Hitler" som si už potom celkom užíval, najmä kreácie Lorenza alias Führera ("Lorenzo St. DuBois. But my friends call me L.S.D.") v podaní Dicka Shawna, ktorý mi tu trochu pripomínal Bennyho Hilla.     "Er liebt mich, er liebt mich nicht. Er liebt mich, er liebt mich nicht. Er liebt mich nicht!" "Hey, man. I lieb you. I lieb you, baby. I lieb you! Now lieb me alone." (15.01.2023)