Aquaman

Má to žábry, legíny, po mámě půlku příboru, a skáče to. Co je to? Kvakvaman! Hraje ho Momoja, Džejsn. Takže ženská část publika vcelku spokojeně vrní, neboť onen herec vlastní statné těleso (mladší třou stehna o sebe) a v reálu przní stařenu (zkušenějším pro přemíru lubrikace vykluzují venušiny kuličky, zasloužilým rodičkám pak venušiny koule). Druhé, v dnešních dobách dost opomíjené pohlaví, pak většinou nebere pana Conana Droga jako nekalou konkurenci, ale ideál, takže si též nestěžují. A děti? Znáte je. Hovádka. Těm se líbí ten příběh! No, já osobně za Jasona házím dvojku, protože z něj taky teču jak Němcová z funkce, a tvůrcům bych doporučil jednou vlézt do bazénu tři na sedm s alespoň metrovou hloubkou a vyzkoušet si, jak v něm fungují fyzikální zákony. Ti se pak nasmějí nad tím, co za píčovinu vytvořili, až hanba. (09.05.2019)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Po x letech DCčko, za který se nestydim - sem na něj hrdej! Od poslední neskutečné mise s Tomíkem mě v kinech nic tak nepohltilo. Film klidně může bejt přeplácaná akční blbůstka s pitomě naivníma cheesy scénkama, ale když mě dokáže na subjektivních 20 minut pobavit podobně jako Aquaman, s maximálním hodnocením neváhám. Za mě prostě esence blockbusterové zábavy. (05.01.2019)

Boze to bylo tak stupidni, jako chapu, ze Aquaman neni zrovna jadernej fyzik, ale tady je vsechno tak desne usmevny, ze uz to je krapet moc. Zapletka je samozrejme tuctova, snad do posledniho detailu predvidatelna a par tech jakoze necekanejch zvratu clovek ceka asi tak hodinu pred tim, nez se stanou. Ackoliv se tu sesla slusna sestava hercu, nemaj co hrat, takze se vsichni jen tak divne/zmatene xichti a samozrejme vsemu vevodi Momoa. Ten je sice na Aquamana typove presnej, ale herecky ho snad prehrava i ta digitalni ryba. On snad ani nema jedinej normalni dialog, jen se snazi predrikavat hlasky, ktery vyznivaj tu vice, tu mene smesne a jsem silne presvedcenej o tom, ze kdyz se snazi hrat zmatenyho, tak to fakt nehral, to je snad jedinej hereckej vykon, kterej se mu da verit. No a Wan ma nejakou uchylku na stopadesatkrat opakovany drsnacky nastupy hlavnich hrdinu, takze neni snad 10 minut, aby nebyla nejaka zpomalovacka, zaber na oblicej a pusteni nejaky drsny hudby, kdyz nektera z postav nekam prichazi. Ale je tu jedno velky ale. Je to totiz naprosto skvele natoceny, jak neco mezi Strazcema Galaxie a Star Wars, misty lehce smrncnuty G.I. Joe, neskutecne epicky zabery a je uplne jedno, jestli jsme zrovna v pousti nebo pod vodou, tisice vymazlenejch priser, zvirat a vsemoznejch svetelkujicich veci, vsechno neustale vybuchuje, skvele natocena akce strida akci a triky jsou naprosto perfektni. Fakt si nedovedu predstavit tohle natocit treba pred deseti lety. Jedina skoda je, ze tu neni lepsi soundtrack, kterej by tu akci jeste lip podtrh, takhle i pres spoustu akce ma film obcas lehce pomalejsi tempo, ale rozhodne nenudi a skvele se na to kouka, ze si clovek na tu vsudypritomnou demenci za chvilku zvykne a zacne ji brat jako soucast filmu, coz mozna byl i castecne umysl, nebrat se zas tak vazne. Takze nakonec jsem spokojenej, jeden z tech zabavnejsich kousku z DCEU. (29.03.2019)

Aquaman se zařadil mezi lepší filmy DC poslední doby, ale je pro mě stejně spíše zklamáním. Další snímek od DC co na mě z dost velké část působil strašně tmavě. Hodně počítačové, ani jeden záporák Patrick Wilsom a obzvlášť Yahya Abdul-Mateen II jako Manta mě nebavil, hlavně Manta slabší. Dost nelogických scén. Potešila Amber Heard a Nicole Kidman. 6/10* (14.01.2019)