Bestie bez vlasti

Bože, to zas bol film. Fukunaga mi asi chcel povedať strašne dôležité veci o vojne. Ako Mr. Pip s Hughom Lauriem. A ako Mr. Pipovi, ani jemu sa to nepodarilo. Ale čo mi vlastne chcel povedať? Že vojna je zlá? Že spolu s ňou prichádza šialenstvo? Že existujú detskí vojaci? To som dávno vedel a Cary k tomu nič nové/svoje/originálne nepridal. Len kĺže po povrchu a nie je zaujímavý. Iba minimum krát šokuje (mačeta). Po vizuálnej stránke to nie je najhoršie a detskí herci fajn (vrátane záverečného monológu pred „psychiatričkou“). Ale napríklad Idris Elba bohužiaľ pokračuje v úspešnom zošupe kedysi fenomenálnej kariéry. Hrá totálneho hajzla, tvorcovia sa ho ani len nesnažia čo i len na sekundu poľudštiť. Napriek tomu bol za svoj priehľadný, povrchný, suchý, nudný a neoriginálny prístup nominovaný na Zlatý glóbus. Nepresvedčivé, nudné a dlhé. Nebavilo ma to. (02.12.2016)

Realistické. Každý nepatrný moment tu má své místo, a i když je většina diváků přejde bez povšimnutí, já si jich nesmírně vážím. Třeba toho rituálu se slepými náboji, kdy velitel svým mladým rekrutům tvrdí, že je ochraňují kouzla. Nebo hladovění hlavního hrdiny, protože není voják. Nebo té chvíle, kdy je zabití prvního člověka odměněno právem mít vlastní zbraň. Jsou to v podstatě maličkosti, ale pro kohokoliv, kdo ví něco o tom, jak se RUF rekrutovalo své stoupence v Sierra Leone nebo jak se choval generál Butt Naked v Libérii, to bude přesně ta pomyslná čára, která ukazuje, že Fukunaga o praktikách rebelských skupin něco ví a že se nejspíš také obklopil velmi schopnými poradci. Ano, většině diváků bude ukradené, že příběh Beasts of No Nation působí realističtěji než děj řady titulů pyšnících se nálepkou "based on true story", já si za to ale Fukunagy cením. A cením si ho i za to, že se neponížil k černobílému zobrazení situace, že zbytečně nehraje na emoce, že divákovi věří natolik, aby se mu nesnažil vnutit, jak po závěrečných titulcích bude vše v naprostém pořádku. Pro mě osobně možná nejlepší film roku 2015, za který by si minimálně Abraham Attah zasloužil nominaci na Oscara. Film, o kterém si troufám tvrdit, že je stejně tak důležitý jako všechna dnes již kultovní díla o vietnamské válce ze 70. let. (30.01.2016)

// Dvou hodinový (!) hraný dokument (!) o tom, že Afrika sucks. Jo, to nikdo nepopírá. A že to je vážné už jsme taky věděli a viděli předtím, tudíž... jsem se měl dozvědět, že Idris Elba je boží i jako napůl záporák? Eh. Je mi líto, krom toho, že to je řemeslně vynikající snímek, za kterým stojí obří režisérské úsilí Caryho Fukunagy, to fakt nepřináší vůbec nic nového a já se vlastně celou dobu spíš nudil, než bavil. Škoda. 6/10 (26.12.2015)

Čekal jsem na jednu stranu větší drasťák, ale zároveň jsem to neočekával tak luxusně zahrané. Abraham Attah v roli malého Agu naprosto válí, působí bezprostředně, civilně a maximálně uvěřitelně. Oproti tomu Idris Elba trochu přehrává, ale to je nejspíše záměr jeho trochu vyšinuté postavy. Dobře natočené, v neokoukaném prostředí jakési středoafrické země, i když místy, zejména ke konci, mi to přišlo krapet nedořečené. (13.05.2023)

Film som videl ešte predtým, ako som sa začal zaujímať o streamovaciu službu Netflix. Je to jeden z mála filmov, ktorý nevykresľuje afričanv ako obete, ale ako krvilačné tvory, ktoré sa vraždia navzájom medzi sebou. Dosť realistická sonda do mysle zmäteného dieťaťa, ktoré sa stane vojnovým strojom a aj veľmi intímnym priateľom vodcu, ktorý zvrhne zlú skorumpovanú vládu a v krajine rozpúta ešte väčšie peklo, aké tam bolo. Porovnajte si to s knihou/filmom Pomaľované vtáča a zistíte, že vnímanie hrôz vojny z pohľadu dieťaťa sa dá ponúknuť oveľa lepším spôsobom. Na druhej strane v nasledujúcich rokoch priniesol Netflix podstatne horšie filmy či seriály. (17.01.2020)