Bestie bez vlasti

Takhle nějak jsem si vždy matně představoval nejpalčivější problémy Afriky cirkulující v bludném kruhu, kde bídu střídá krev. Po Rwandě je toto naprostý ponor do jádra věci, bez nádechu, ihned v Africe, kde divák prožívá život malého chlapce, který se stane zabijákem bez vlasti. Fukunaga provedl neskutečnou práci. (09.12.2017)

Temně atmosferické drama o beznadějné, krvavé válce v chaosu a s tlupou dětských válečníků, kde není lehký najít sympatie k postavám, jejichž život se zdá být tak nejistý, bezcenný a pomíjivý (tvrdě řečeno). Mrzí mě, že jsem se nedokázal zhypnotizovat, nechat v tom srdce a odnést si z těch všech hororů moc, ale bezpochyby je to film jaký se zapíše a najde si své očarované publikum - nedivím se proč. (18.10.2015)

Realistické. Každý nepatrný moment tu má své místo, a i když je většina diváků přejde bez povšimnutí, já si jich nesmírně vážím. Třeba toho rituálu se slepými náboji, kdy velitel svým mladým rekrutům tvrdí, že je ochraňují kouzla. Nebo hladovění hlavního hrdiny, protože není voják. Nebo té chvíle, kdy je zabití prvního člověka odměněno právem mít vlastní zbraň. Jsou to v podstatě maličkosti, ale pro kohokoliv, kdo ví něco o tom, jak se RUF rekrutovalo své stoupence v Sierra Leone nebo jak se choval generál Butt Naked v Libérii, to bude přesně ta pomyslná čára, která ukazuje, že Fukunaga o praktikách rebelských skupin něco ví a že se nejspíš také obklopil velmi schopnými poradci. Ano, většině diváků bude ukradené, že příběh Beasts of No Nation působí realističtěji než děj řady titulů pyšnících se nálepkou "based on true story", já si za to ale Fukunagy cením. A cením si ho i za to, že se neponížil k černobílému zobrazení situace, že zbytečně nehraje na emoce, že divákovi věří natolik, aby se mu nesnažil vnutit, jak po závěrečných titulcích bude vše v naprostém pořádku. Pro mě osobně možná nejlepší film roku 2015, za který by si minimálně Abraham Attah zasloužil nominaci na Oscara. Film, o kterém si troufám tvrdit, že je stejně tak důležitý jako všechna dnes již kultovní díla o vietnamské válce ze 70. let. (30.01.2016)

"Jediný spôsob ako nebojovať je byť mŕtvy..." Niečo na tému bojujúcich detí tu už bolo. Krátka epizóda z filmu Krvavý diamant, alebo celý film ako napr. Johnny Mad Dog . Beasts of nation je zatiaľ asi to najkvalitnejšie , čo na danú tému vzniklo. Nepotrebujete vedieť kto bojuje proti komu, pretože po filme budete mať pocit, že to nevedia ani oni sami. Chaos, v ktorom bojuje každý proti každému niekomu stále vyhovuje. "Musíme bojovať, veď sme vojaci!" , a už keď nebudete vedieť čo zo sebou, vydajte sa na cestu do Európy. Presne takých "inžinierov" tu potrebujeme na obohatenie našej kultúry... Film fajn, ale aby bolo jasné o čom hovorím, nech si ten mier, slobodu , či čo vlastne chcú vybojujú alebo vyrokujú doma sami. "Angličtina" ak ju tak môžem nazvať je tu katastrofálna, podobná tej z filmu Johny Mad Dog. Čakal som väčší krvák a drsnejší pohľad na problémy v Afrike, aspoň podľa plagátu k filmu. 2/3 filmu sledujeme cestu Agua, zvyšok sú jeho nie vždy presvedčivé vnútorné monológy. 80%. (22.11.2015)

"O rok mladší DaViD" to vystihol. Pri takomto snímku, ktorý si berie na "paškál" tak serióznu tému, no pritom nedokáže v divákovi zanechať "dieru" na duši, nemožno dúfať v obžerstvo pri konzumácii švédskych stolov. Čakal som od tohto filmu omnoho viac, a tak príbeh Agu-a, ktorý si prešiel dvojnásobnou premenou, v mojej mysli upadne do zabudnutia skôr, ako sa počas spánku prevrátim na druhý bok. (28.10.2015)