127 hodin

Při scéně "křup" se mi vážně sevřely půlky tak, že bych přeštípnul hřebík. Ralston má svým způsobem můj obdiv, byť na začátku jeho zážitku stála ukázková nezodpovědnost. Ale to na film podle mýho nestačí, i přes to, že Boyle se v režijních nápadech překonává a Ralstonův psychický stav, proměny nálady, zoufalství i boj jsou zahrány dobře. Přesto ale když člověk zná základní premisu, o moc víc, než co mu vytvoří vlastní představivost, nedostane. (17.07.2012)

>>A proto, milé děti, jestli chcete ještě někdy napsat znuděný komentář na váš oblíbený filmový web hmatovou technikou deseti prstů, napište vždycky do bločku na lednici, kam se chystáte. -Dobře, paní učitelko, a teď už si můžeme jít hrát? -Tak utíkejte, vy malí lišáci. -Jupííííí.<< A Danny Boyle na to vypolýtval hodinu a půl. (25.01.2011)

Ano, Boyle a Franco se s tím poprali asi nejlepším možným způsobem, nicméně se naplnily obavy, které jsem před projekcí měl. Totiž že námět je velmi vhodný pro autobiografickou knihu, ale nevhodný pro celovečerní film. Aby kamera mohla alespoň někdy zaklíněného nebožáka opustit, figurují ve scénáři i scény flashbacků a halucinací, které jsou dost otravné a patetické, ačkoli jejich dramatugrický důvod chápu. Na ty možnosti, které tvůrci měli, je to ale natočeno příjemně svižně a energicky, Boyle opět ukazuje svoji silnou stránku, tedy spojení muziky a obrazu. A úplný závěr (když už je po "akci") ve mně nějaké ty emoce vzbudit dokázal. Přesto mám z 127 Hours mírně rozpačitý pocit a byl bych rád, kdyby si Danny napříště vybral nějakou příběhovější látku. 7/10 (07.02.2011)

Hned od první minuty jsem věděl, že to bude stát za to. Vynikající soundtrack, kamera, James Franco a hlavně zběsilý střih uzamkl můj pohled směrem k pohybujícím se obrázkům a odemkl ho až po skončení závěrečných titulků, poté jsem konečně mohl pohnout hlavou a slyšet podobné prásknutí, jako hlavní postava při jednom raději nespecifikovaném tělocvičném úkonu. Evidentně tu každý, kdo o filmu slyšel, zná konec (nebo alespoň drtivá většina), přesto nebudu zbytečně spoilerovat. Zmíním jen fakt, že při scéně "Good morning everyone" a po talk show epizodce jsem se i přes drsnou povahu snímku neubránil hlasitému smíchu, já bych Jamesovi toho Oskara klidně dal už teď, bez výčitek. PS: Po dlouhém uvažování se mi to nakonec rozleželo v hlavě a dávám maximální hodnocení. (11.01.2011)

„Tento balvan na mňa čakal celý život.“ 127 HODÍN sa asi viac bude páčiť divákom, ktorí nepočuli, čo sa Aronovi Ralstonovi v roku 2003 stalo. Tí si toto adrenalínové bicyklovanie naprieč kaňonom (v ktorom kedysi sídlila banda Butcha Cassidyho a Sundancea Kida!) užijú a budú šokovaní i v prípade, že videli filmy Lucia Fulciho a Daria Argenta. Ale aj ak viete, čo vás čaká, stretnete nadpriemerný film. Predsa len, je to Boyle – dobrá réžia, atraktívna výprava, James Franco to nepokazil, skákanie do jazera mi pripomenulo PLÁŽ, netradične použité známe pesničky („Scooby-Doo“ som naozaj nečakal) a silné scény. Námet je rovnako neuveriteľný, ako „jednoduchý“, ale hoci k veci XYZ dôjde už po desiatich minútach, „zvyšok“ filmu ubehne rýchlo, hoci troška Boyle „klasicky“ naťahuje čas, aby to vyšlo na celovečerný film (sny, halucinogénne pasáže, retrospektívy). Napriek celkovej „stručnosti“ ma to bavilo ešte o čosi viac, ako MILIONÁR Z CHATRČE (ale videl som už i lepšieho Boylea - SUNSHINE). Kladne hodnotím tiež posledné „skutočné“ fotky (tentokrát to malo logiku) a záverečný „beh k ľuďom a vrtuľníku“, v ktorom sa silným spôsobom oslavuje... ako to napísať nepateticky... oslava chcenia žiť. (17.02.2011)