Plivu na váš hrob

Miluju subžánr filmů o pomstě (naposledy úžasný Horseman, 2010), ale nesnáším když sklouznou do laciného porna + hrozných hereckých výkonů + trapného gore + zoufalé (ne)režie. Za jeden z takových považuju původní I Spit on Your Grave. Tohle nové převyprávění je naštěstí opravdu kvalita. Počínaje skutečnou začínající herečkou v hlavní roli (super odvaha !), pokračuje dobře zmáklou psychologií a motivací postav, nápaditým gore a konče jistou režií a profesionální kamerou. Jako celek drží pohromadě a nabídne i několik okamžiků, kdy se člověk zamyslí jak to sakroa teď bude pokračovat dál ... (30.01.2011)

Pomsta je má! První částí filmu jsem byl krajně znechucen a přemýšlel o odpadu. Nemám rád prvoplánové násilí. Něco jiného jsou horrory a rozličné fantazie, tam nechť stříká krev proudem a hlavy lítají vzduchem. Tenhle snímek nám ale předkládá situaci, do které se lze snadno dostat. Nejbrutálnější mi přišly slovní urážky ,zesměšňování a ponižování. Záhy jsem si uvědomil, že i tohle je realita, ba co víc, že muž zákona, místo aby pomohl, se může sám postavit na stranu zločinu. V tom vidím největší sílu snímku - ten, kdo má pomáhat a chránit, se stane pro vás hrozbou. V kontrastu k děsivému příběhu snímá kamera nádherné obrazy podzimní přírody, zlaté duby, hladinu jezera v oparu, klid a ticho vzdálené od civilazace. Závěr filmu se promění v gorefest. Hra s louhem a havrany je jen střípkem krvavé mozaiky pomsty. Oko za oko vystupňované do krajnosti může nakonec znechutit, leč ruku na srdce, kdo by pro prožité hrůze udržel zlobu na uzdě? (19.06.2011)

Klíčová otázka samozřejmě zní, v čem je vlastně největší rozdíl mezi předlouhou a tímhle remakem. Největší rozdíl je v tom, že záporáci tady mají videokameru, takže některé záběry jsou zřetelně amatérské a zbylé ryze profesionální, kdežto v 1978 to bylo amatérský celý sakumprdum. Oproti starším exploitationům ze 70tých let, který se pyšnily 16kovým dokumentárním lookem a spartánskými natáčecími podmínkami, jsou ty dnešní zcela profesionální. Ty důvody k tomu jsou dva. Jednak se na netu povaluje tuna všemožných grafických násilných obsahů zachycených amatéry, druhak dnes, kdy si může každý opatřit kameru a zvukové nahrávací studio, existuje kvanta nadšených filmařů, který točí podobně, jako se točilo v 70kách. Kdokoliv chce dneska dát dohromady exploitation, musí se logicky od obou těchto skupin odlišit řemeslnou precizitou. S tím dost úzce souvisí, (-spoiler-) že hrdinka se mstí stejným způsobem, jakým jí bylo ublíženo, takže ass-man dostane nabrokováno zezadu atp., nicméně co je zajímavé, pořízek s kamerou (de facto personifikovaný Meir Zarchi - v 70kách za kamerou, tady před ní) přijde o své oči. Kamera byla odjakživa chápána metaforicky coby oko. Hrdinka jinými slovy ničí 16mm oko a nechává jen to profesionální, skoro až digitální, v postprodukci vyžehlený. (05.03.2011)

Originál neznám, ale upřímně jsem nadšen že vznikají tyto remaky kdysi zapomenutých a ve své době obyčejných hororů (Poslední dům nalevo, Craziers, Úsvit mrtvých). Nejedná se o rozhodně špatné kousky. Chce to hlavně totálně se oprostit od teenage a notně přibrousit násilí. A výsledek se dostavuje. Neříkám že by mě I Spit on Your Grave ve své první polovině kdovíjak bavil, ale druhá polovička je už naprosto jiný šálek čaje. Pomsta je sladká a hrdince jsem upřímně a nepokrytě fandil. Bylo mi naprosto jedno co zbyde z "našich" hošánků. Podobně zaměřený Last House on the Left se mi ale líbil trošku více. (26.01.2011)

Z hlediska gender studies by bylo velmi zajímavé film zanalyzovat, především z mužského pohledu dominance a jeho vnímání ze strany žen. Divák zde má možnost sledovat dvě odlišné poloviny, kdy v každé je moc a dominance v rukou někoho jiného. V té první se hlavní hrdinka Jennifer mění ze subjektu "zájmu" v pouhopouhý objekt. Je s ní zacházeno doslova jako s kusem hadru a musí se podřizovat úchylným a zvráceným choutkám agresorů. Jednotlivé akty mají svůj řád a jsou stupňované - od méně násilných (připodobnění orálního sexu) až po ty extrémní (opakovaná znásilnění). Mučení vyvěrá z podvědomého uspokojování libida, kterého je dosahováno výhradně voyeuristickým přístupem (jednoho uspokojuje nahrávání na kameru, další ukojí svou touhu "pouhým" sledováním znásilnění). V druhé části nastává symbolická "Jennifer's revenge". Aktivita Jennifer je směřována ke každému z násilníků zvlášť, přičemž proces mučení je daleko systematičtější a rychlejší; nejde o uspokojení, ale o samotnou pomstu. (02.03.2011)