Zkrat

Poněkud nezáživný a mdlý snímek. Gina Carano je sice holka od rány, ale co na tom, když děj, ani atmosféra nestojí za nic. Ke všemu, Ewan McGregor tu má divné vlasy a Michaela Fassbendera odprásknou asi dvacet minut po jeho vstupu na scénu. Takže, co má vlastně divákovu pozornost upoutat, aby ho děj i nadále zajímal? Kvůli čemu se má dívat? Já jsem nenašla téměř nic, a děj mně zhruba po hodině začal nudit a uspávat. Nedokázala jsem mít oči otevřené a vydržet až do konce. Ani mi to nevadí. (06.04.2015)

Mallory je dívka mých snů. V potemnělém parku bych se s ní o sebe nebál, autem couvá rychleji, než já jezdím směrem dopředu a je iniciativní v sexu. Co na tom, že po předehrách (jejichž krátkou, byť z rukou trochu vymknutou ukázku, jsme mohli vidět při druhé hotelové scéně s Fassbenderem) bych častěji investoval do nového nábytku.. Slovem "shit" to začíná i končí, ale to mezitím je povznášející hravost obratně laškující se zavedenými postupy. Soderbergh mě položil do houpací sítě tuctového příběhu, pustil chill-out melodii a precizní režií i kamerou mi dopřál devadesát minut stylové relaxace. Škoda, že Zkrat ještě pár minut netrval - docela rád bych viděl jaký odstín nachu by se objevil na lících Antonia, až by si dal kolem krku to slušivé boa ze vzteklé krajty stehenní.. (16.07.2012)

Skvělé! Konečně film s hlavní hrdinkou, která má prsa i koule! Soderbergh nezklamal. Zkrat je skvělá akce, čistě nasnímaná a precizně sestřihaná, takže je dokonale vidět každý pohyb. Rány skutečně bolí, padouchové se nezvedají po x úderech z podlahy a nebojují vesele dál. Nečekají vás žádné monstrózní výbuchy ani ohlušující efekty. Místo nich Soderbergh nabízí velmi kontaktní bitky podobné těm v Bourneovi. Začlenění MMA choreografie se podařilo perfektně. Jde o velmi příjemnou (stylovou) alternativu (byť s klišé zápletkou) k nerealistickým hollywoodských akčňákům, které však nabízí humor, jejž Zkrat téměř neobsahuje. Může se proto zdát, že režisér ztratil soudnost, servíruje nám však sebereflexivní film, který je poctou akčním exploatačním céčkům z 60. a 70. let s ženami-mlátičkami v hlavních rolích. Gina Carano příliš hereckého umu nemá, ale v tomto případě to vůbec nevadí. Rychle běhá, drsně bojuje a monology pronáší lakonicky, chladně a bez zbytečných emocí. Jde z ní strach, zároveň však dokáže okouzlovat i ve večerní róbě. Pomstychtivý a naštvaný pohled zvládá na výbornou. Douglas a Banderas jsou charismatičtí, Fassbender si nechá upravit ciferník (souboj roku!) a vy jen tajně doufáte, že se na plátně některé z hereckých es objeví znovu. Jen ten McGregor je moc slizký a navíc má příšernou frizúru./// Zkrat dlouho napíná, víme totiž přesně to, co ví Mallory – tzn. téměř nic. Nedostatek informací může redukovat zájem o postavu, je to však obráceně. Nevyjasněné události a stupňující se rozlícenost (diváka i postavy) jsou dostatečnými důvody k touze sledovat, co se bude dít dál. Nutno podotknout, že děj je někdy matoucí a začátek, kdy na nás režisér vrhne tři časové roviny (příprava akce, její provádějí, události po ní), při nichž obraz přechází z ostrého digitálu do zrnitého filtru až k černobílým záběrům, působí jako manýrismus za každou cenu. Flashbacková struktura se však ve finále skvěle uzavírá, aniž nechávala řadu otázek naschvál nezodpovězených nebo iritovala nelogičnostmi./// Dlouhé minuty bez hudby nebo i dialogů umožňují intenzivnější vychutnání obrazu – drsné zvuky ran, dopadů, tříštících se předmětů a lámajících se kostí. Násilí však Soderberg nenechá dojít na extrémně brutální úroveň, takže byť český distribuční název svádí k očekávaní maniakálního vraždění bývalé mariňačky, má režisér ve výsledku všechno těžce pod kontrolou stejně jako Mallory. Tedy kromě toho oka na zabijáckých punčocháčích. Shit. [Kino] (01.03.2012)

Měl jsem k dispozici nějaké volné lístky, tak jsem po čase zas vyrazil do kina. Názory na Haywire se docela dost liší, já stojím někde uprostřed. Jedno je jisté, Steven Soderbergh dál mile překvapuje svým žánrovým rozptylem. Jeho novinka se naštěstí neopírá o nějaký stroboskopický střih a digitální triky. Sází na poctivou fyzickou akci (Gina Carano o bojových umění leccos ví), hladí tím, že je čistě nasnímaná a precizně sestřihaná. Jenže tím solidnímu náběhu na agentský film roku dochází dech. Poměrně prostá story se totiž tváří jako špionská vážnost sama, Soderbergh se snaží, aby bylo vše neotřelé, vědomě jde proti konvencím a neptá se, jestli o to divák stojí. Ten, troufám si odhadnout, by chtěl příval adrenalinu (jako v případě úvodní bitky s Tatumem, hotelové bitky s Fassbenderem, automobilové honičky s policajtama nebo úprkem po střechách) ve větším balení. A co, že je leccos úmysl s potutelným Soderberghovým úsměvem někde za rohem? Díky umně nasnímaným soubojům se možná divák tetelí blahem, ale to ještě filmový zážitek nedělá. Zvlášť, když vedle výše zmíněných „lahůdek“ jsou spoje, které tak úplně nelahodí uchu a oku diváka. A to jde hlavně na Soderberghova bedra!! Přiznejme si, že hrdinka namočená do podvrhu proradným šéfem, jdoucí po odhalení pozadí celého podrazu a následně po krvi těch, kteří vše zosnovali, není úplně neotřelé povídání a tím, že na nás Soderbergh hned z úvodu vybalí tři časové roviny, to příliš nezachrání. Ba naopak. Je to všechno tak trochu škoda, zvlášť když zase dostal před kameru zajímavou hereckou skvadru (dle mého ji nevyužil). Nedokážu odhadnout, zda má Carano před sebou nějakou zajímavou kariéru, kovaná herečka to není, svou práci ale odvedla velmi spolehlivě – navíc ve večerní róbě vypadá úchvatně.. (16.03.2012)

Ty děti rostou jako z vody, co? Sotva se to přestane pokakávat a už láme vazy cizích frajírků ve vašem obýváku. Ach ty dcery.. ___ Tak trochu feministické, tak trochu sterilní a tak trochu těžce uvěřitelně hustěkruté. S klukama jsme v lese při hře na střílečky taky nasazovali tak tvrdý pohledy a chvaty. (13.03.2012)