Zkrat

Od Soderbergha je to vlastně kapitální zlomyslnost. Natočit tak jednoduchou béčkovou zhovadilost s takovou narativní finesou, rozvážností, přitom ale s momenty, kdy se Zkrat okázale hlásí ke staré dobré éře VHS vykopávek (ikonické záběry na hrdinčinu tvář, závěr (!!!), nesmyslné střihy do ostrého protisvětla atd.). Přednosti filmu vyniknou hlavě když ho člověk zasadí do kontextu otravné módy ženských agentek (Salt, Colombiana) - Soderbergh irituje, zklidňuje, vysmívá se, zůstává v intencích svého klinického modu, ale tentokrát s poněkud chill out příchutí (bezmála výtahová hudba a klidný střih tomu dodávají vážně dlouhý kouř). Zkrat je zábavný svojí nesmyslností, která je naprosto vědomá. Je to film, který se tváří jako možný začátek béčkové série - ale na bohapusté béčko je až příliš reflektovaně sebevědomý a úmyslně podvratný. Je to prostě Stevenův řízený blikanec, zábavná anekdota, která bohužel nedošla tak daleko jako Drive a spokojila se s příznanou zbytečností. Paradoxně mě právě tahle pošetilost dost bavila. [70%] P.S. Gina Carano má fakt koule, v bourjois šatech i v nasazování pák. (01.03.2012)

Soderberghovy akční omalovánky, které ze začátku solidně baví, ale jakmile se děj přehoupne do druhé poloviny celková roztříštěnost začne děj stahovat ke dnu. Ve výsledku je těch 8 dní, které otočí hrdinčin život naruby, přeci jen poněkud dlouhých, úmorných a zcela bezkrevných. Jak dlouho bude tohle vybíjení hollywoodského ansáblu Soderberghovi ještě procházet? (21.04.2012)

Příběh není zrovna záživný a zajímavý a i když naprosto skvělá hudba Davida Holmese v divákovi evokuje, že by mohl sledovat tarantinovku, ani dialogy nejsou nikterak peprné. Ale Soderberghovi nelze upřít schopnost točit tuctové žánrovky po svém. Jeho "bourenovka" spňuje základní rysy svých vzorů - máme tu nájemnou emancipovanou brunetu, která diváka v první minutě ujistí, že je schopna se dostat z jakékoli šlamastiky, hodně se tu cestuje po světě a před někým utíká skrze domy a střechy. Soderbergh ale dělá mnohé věci jinak, což považuji za velmi svěží. Hudbu Davida Holmese používá mimo akční scény, což dodává vyprávění videoklipový look. Ve filmu se v podstatě vůbec nestřílí a veškeré kontakty mezi aktéry probíhají ručně (a jak jsem uvedl - bez hudebního podkresu) a jednak mají velmi povedenou choreografii (a vypadají velmi realisticky ve smyslu takhle by se mohli dva cvičení nájemní tajtrlící mezi sebou pošťuchovat v hotelovém pokoji), jednak jsou tyto scény velmi dobře ozvučené. Výsledkem je kontaktní souboj, kde cítíte každou ránu. Berte moje možná nadsazené hodnocení jako radost z toho, že jednou za 10 let nejsem nucen poslouchat hlasité burácení pseudohudby při střelbě z dvaceti samopalů a při dunivé explozi v pozadí. Nájemná slečna, co má pěkný vztah se svým tátou a která se svým klínem opováží přiškrtit Michaela Fassbendera, má moje sympatie. (13.03.2012)

Když mi v posteli po půlnočním milování řekne, že si chce jít sama zaběhat do odlehlého parku, nemám strach. Když přijde s nápadem, že chce sama stopem projet Východní Evropu, ani se ji neptám na pojištění. Když nestíhám doběhnout autobus, zeptám se jí, jestli se mnou v rychlosti neodcouvá na nádraží. Když mám problém ve škole, ukážu její fotku z boxerského tréninku. Když nás někdo neomaleně předběhne ve frontě do kina, okamžitě odbíhám k uvaděčům pro smetáček a lopatku. Dámy a pánové, seznamte se - Gina Carano, můj nový objev. Zazářila v ženské verzi 96ti hodin a nyní svými mocnými stehny svírá mou mysl. Nepotřebuje, aby jí někdo neustále stál za zadkem a platil za ní kafe, nemá zapotřebí lascivních póz zvýrazňující její ženské zbraně. Používá chlapskou pěst, bouchačku, kašle na Douglase i Banderase, a na rozdíl od Supermana má krásně vypracovaný hrudník. Něco mi říká, že člověk odpovědný za zpackaný závěr tohoto filmu už leží rozcupovaný v náhradních dílech. A já už se nemohu dočkat dalšího rande... (12.03.2012)

Mallory je dívka mých snů. V potemnělém parku bych se s ní o sebe nebál, autem couvá rychleji, než já jezdím směrem dopředu a je iniciativní v sexu. Co na tom, že po předehrách (jejichž krátkou, byť z rukou trochu vymknutou ukázku, jsme mohli vidět při druhé hotelové scéně s Fassbenderem) bych častěji investoval do nového nábytku.. Slovem "shit" to začíná i končí, ale to mezitím je povznášející hravost obratně laškující se zavedenými postupy. Soderbergh mě položil do houpací sítě tuctového příběhu, pustil chill-out melodii a precizní režií i kamerou mi dopřál devadesát minut stylové relaxace. Škoda, že Zkrat ještě pár minut netrval - docela rád bych viděl jaký odstín nachu by se objevil na lících Antonia, až by si dal kolem krku to slušivé boa ze vzteklé krajty stehenní.. (16.07.2012)