Den zrady

Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10 (02.01.2012)

// Tenhle film v člověku roste a co víc, s každým dalším shlédnutím vyplouvají na povrch nové a nové maličkosti, detaily, kterých jsem si třeba já napoprvé nevšiml a jsou to právě tyhle věci, které ve finále mění můj dojem. Neřekl bych ani tak pro zasvěcené, jako spíše pro zainteresované, takoví lidé si ho užijí nejvíce - a já jsem nyní rozhodně zainteresovaný, nejen v politice, ale v životě a dost často tvrdých pravdách, kterým zkrátka dříve nebo pozdějí člověk čelí obecně. O tom je Den Zrady, o tom je všechno. (25.08.2013)

Film nabízí zdařilou výpověď o bezcharakternosti a amorálnosti politických kampaní. Zde zaměřeno na primárky Demokratické strany v USA, ale šlo by jistě uplatnit na jakýkoli stát a stranu. Je dobře, že se snímek vyhýbá klasickému sortýrování hodný – zlý. Lidé pracující na kampani mají své stinné i světlé stránky. V celkové hysterii předvolebních bojů všichni zúčastnění ve volebním týmu, novinářka i samotný guvernér postupně odhalují, kam až jsou ochotni zajít. Nakonec to kupodivu není Clooney v roli prezidentského kandidáta Morrisse, ale Gosling jako jeden z vedoucích kampaně Steven, kdo má hlavní roli. Díky tomu se veškeré drama odehrává v zákulisí politických bojů, což je silné pozitivum, které žene film a staví ho výš. Oba herci podávají skvělý výkon, podpořený scénářem. Clooneyho úlisný guvernér v záři reflektorů a televizních kamer, neustále pálí do objektivů jeden frenetický proslov za druhým, což je vždy doprovázeno nekonečnými ovacemi publika běžných Američanů. Jak děsivě výmluvné divadlo pro diváka sledujícího zákulisí. Goslingův mladý průbojný lobbista, připraven jít přes mrtvoly, zdánlivě nejzkaženější ze všech zase překvapivé nachází alibi svého konání, díky nekonečné špíně všude kolem. Pečlivě budované drama nabízí možnost pochopit konání a motivace všech postav, čímž působí realistickým dojmem. To je u dnešních filmů docela vzácnost. 74% (09.02.2012)

"Tvůj oponent má toho nejlepšího specialistu na média v téhle zemi ve svém týmu. Co uděláš? Buď ho najmeš pro sebe, nebo to zařídíš tak, aby ho neměl ani jeden tým... Výhra tak či tak." Rok se s rokem sešel a George Clooney se opět rozhodl polechtat pár filmových nominací. Zlaté glóby však dopadly - zcela proti očekávání - přímo katastrofálně ("Den zrady" nedokázal zabodovat ani v jedné ze čtyř kategorií) a lépe to nevypadá ani s prestižními Oscary, neboť "The Ides of March" bojují pouze o jednu jedinou sošku, a to za "Nejlepší adaptovaný scénář", kde mají obrovskou konkurenci. Clooney se zkrátka dotkl až příliš citlivého tématu - bere si na paškál americkou politickou scénu (přesněji řečeno zákulisí jedněch ostře sledovaných primárek) a útočí, útočí, útočí... Ale ať už jsou námět a zpracování jakkoli dobré/nedobré/provokativní, největším plusem tohoto (lidským odpadem prolezlého) snímku jsou beztak geniálně napsané postavy, především pak Stephen Meyers (nadějný Ryan Gosling) a Tom Duffy (tradičně dobrý Paul Giamatti). Sledovat proměnu Ryana Goslinga je úchvatné a šokující zároveň a člověk má nejednou chuť zkřivit rty v ironickém úsměvu a na celé kolo pronést "Tak tomu říkám železné zásady!" - což mě mimochodem opět přivádí k tomu, že absence R.G. v seznamu "Nejlepších herců v hlavní roli" je nanejvýš zcestná... Dosud samá chvála, tak proč, proboha, za tři?!? :-0 Protože první (a bohužel i o něco delší) polovina filmu je de facto tvořena pouze procentuélními dohady, veřejnými diskuzemi s voliči a novináři a sem tam nějakým patriotistickým projevem, který místo dojetí či nabuzení spíše rozesmívá. Nemám nic proti delším úvodům, ale musí mě zaujmout, a to se v tomto případě bohužel příliš nepovedlo. Škoda, protože druhá polovina je takřka bezchybná; za ní a za Goslingův mrazivý pohled před finální zatmívačkou (kdo viděl, určitě rozumí) mi ta návštěva kina vážně stála.;-) P.S.: Opět by se mi tu šikly "půlhvězdy" aneb *** a 1/2, po druhém zhlédnutí možná hvězdu přidám.;-) (09.02.2012)

Den zrady mě sice nepobavil jako Signál, ani nedojal způsobem, jakým to dokázaly Ženy sobě (zasvěcení vědí), přesto má kvalitu, kterou by mohl rozdávat. A já se znovu ptám akademické obce, jestli náhodou nedošlo k záměně filmů Den zrady a Děti moje? Tohle je totiž skvěle propracované drama, z filmařsky vděčného politického prostředí, v němž ani tak nezáleží na výsledku závodu, jako spíš na průběhu jednotlivých etap. Gosling u mě po toporném Driverovi složil úspěšný reparát, George bych v přímé volbě z fleku volil příštím českým prezidentem, a Rachel... Stážistky jí podobné jsou snad jediným dobrým důvodem, proč být politikem. (24.02.2012)