Děti moje

"Haló tady Clooney, víte, ona ta smrt není jednoduchá věc, hlavně když máte dvě zdravé děti, miliony na kontě, barák na Havaji a ženu, co vám z nuda zahejbala s realitními makléřem..." -- "Já vím, Georgi, ale už mi nevolejte..." Terapeuticky bezzubý a emocionálně instantní produkt otupělý a neschopný si připustit, že skutečná důstojnost smrti ve filmu vypadá trochu jinak než tahle předžvýkaná hřejivá road movie, které absolutně chybí cokoli hořkého a realistického... Mrzí mě, že to musím napsat, ale Clooney je tak trochu Jeckyll a Hyde současnosti - na jednu stranu bystrý kritik současné společnosti, na druhou stranu inženýr lidských srdcí ve službách kapitalistického realismu. Děti moje jdou i přes pár pěkných scén (dialog Clooney - dcera v bazénu či scéna u manželčiných přátel) mimo mě podobně jako Lítám v tom. S filmem, kde v potencionálně nejsilnějším dialogu otec-dcera nahradí tátu rodinná terapeutka, není podle mého vše v pořádku. Ani se světem, který se nad tím dojme. Můj boj. (10.01.2012)

Spoilery - Když mám s hlavním hrdinou prožívat rodinnou krizi, nechci přitom vzdychat nad Havají. George sice rve svůj výkon nadoraz (jakkoli mu snaživý tatík primárně nesedí), ale přesto je tahle houpavá cesta v důsledku zklamáním. Můžou za to vedlejší postavy v čele s nesympatickým idiotem Sidem a v první řadě scénář. Nedokážu přistoupit na dusivou depresi, když se o pár desítek vteřin později mám uchechtávat absurdním situacím a už vůbec mě nebaví sledovat příběh, který plyne, plyne - a nekončí. Matt se s manželčinou smrtí ani nevěrou nijak nesmíří, pouze funguje tak, aby tu mohl být pro dcery a pět minut před závěrečnými titulky zašeptá obligátní "Goodbye". Jen díky skvěle prodaným Clooneyho emocím tak na mořské vlně připlula i třetí hvězda. Payneův náhled na hloubavou dramedii ale bohužel opět není pro mě. (01.02.2012)

Solidní vztahovka s neotřelou Havají v čele, dodávající překvapivě osobitou, značně uvolněnou atmosféru, která konfrontuje s napjatým příběhem o umírající matce a nefungující rodině. Payne objevil světu Shailene Woodley, takže za to palec nahoru a Clooney hraje svého typického sympaťáka s přehledem. Škoda některý očekávatelných druhořadých zvratů, ale v klíčových scénách si to udržuje dobrou dikci díky konverzačně vcelku vypilovaném scénáři. U autora vyhlášené Bokovky to asi nebude úplně náhoda, nýbrž jeho hlavní zbraň. (12.04.2016)

nezávislá oscarová nuda.. Pochválena bud Shailene bez níž bych usnul mnohem dřív než až v poslední půlhodině.. Utahané, bez jakékoliv energie, s blbou podzápletkou a ne zrovna dobře zvoleným stylem podání nějakých těch rodinných hodnot či hodnot lásky. Celou dobu jsem měl chut začít ironicky hláškovat jako ten kluk. A ten malý spratek vysloveně vadil.. K průměru pak určitě netáhne moje hodnocení ten havajský melancholický soundtrack, ale jedině krásné scenérie, nebot autoři aspon v tomhle pochopili, že se má využívat prostředků, které jsou k dispozici. Jinde je to jenom odveden práce bez jakéhokoliv náznaku srdce či zaujetí. A takhle to teda nefunguje. 3 a ted teprve vidím, jak perfektní bylo Koupili jsme Zoo, které se v lecčems tomuhle podobá, ale je o hodně víc životné a podává svoje poselství mnohem pěknějším způsobem (08.05.2012)

Na jednu stranu možná prvoplánově klišoidní a hrající až moc na city, ale na mě to fungovalo. Scénáristi možná zatopili Clooneyeho postavě až moc pod kotlem, ale dialogy jsou skvěle napsané a hlavně je to prvotřídně zahrané. George si toho plešouna zaslouží, protože těma svejma očima tady uhraje všechno a celkem slušně překvapil Matthew Lilard ve vedlejší roli, kterýho už jsem dlouho nikde neviděl. Největším překvapením je ale samozřejmě totálně neznámá Shailene Woodley, která je zde fakt vynikajcí a tu nominaci na Oscara by si taky zasloužila. Celkově mi to prostě celý sedlo do nálady, hlavně atmosférou. I když ta prvoplánová havajská hudba mě srala konstantně. (08.02.2012)