Děti moje

Opět film, který mě utvrdil že letošní nominace Oscarů nebyla nikterak oslnivá. Alexander Payne u mě rozhodně více zabodoval Bokovkou. George Clooney rozhodně dokazuje jak skvělým hercem dokáže být. Je bez debat že Děti moje mají své sdělení a svou hloubku. Ale místy jsem dost nepříjemně při jeho sledování poposedával. Chybělo mi více napínavějších scén. Trošku více tahu na bránu. Jinak zrežírováno a zahráno je to bez debat skvěle. (16.03.2012)

Pryč jsou doby, kdy šarmantní Danny Ocean vykrádal casino. George Clooney si oblékl květovanou košili a notně zvážněl. Stal se z něj takový ten taťula, který má nějaké mouchy, ale všechny vaše patnáctileté kamarádky jsou do něj platonicky zamilované. Škoda jen, že když si ho ve filmu pomyslně vyškrtnete, už nic moc zajímavého nezbude. (30.05.2012)

Hodně příjemná záležitost. Vytýkat něco tomuto filmu, by bylo asi zcela zbytečné, protože je přesně takový, jaký chce být. Nejedná se o nic přelomového, film nepřekypuje nepředvídatelnými zvraty, neobsahuje extrémní situace, ani se nesnaží příliš útočit na emoce diváka. Prostě jde jen o nahlédnutí do jedné rodiny, která se musí vyrovnat s tragédií. Je to takový ten lidský příběh jako vystřižený ze života. Celý film působí upřímně, na nic si nehraje a divák nemá problém filmu uvěřit. Ze začátku jsem sice nechápala, proč tvůrci do filmu vložili postavu Sida, jenže postupně i tato postava měla svůj smysl. Geroge Clooney je zde naprosto perfektní a myslím, že tady máme novou začínající hvězdu v podobě Shailene Woodley. Já u filmu strávila příjemné minuty. (19.01.2012)

Payne není nikdy ani slabý, ani tuctový. I tenhle snímek přináší všechno možné, jen ne klišé. Pozoruhodný je snímek v tom, že nedostanete příběh, Payne se analyticky zaměřuje na jednu konkrétní prožívanou životní situaci, nedostanete nic předtím, nic potom, jen velice precizně diagnostikovanou přítomnost, a navíc specifickou v tom, že jak jsou karty rozdány, Matt je od svojí ženy odloučen na několikrát - poprvé její nehodou a ortelem a podruhé, když zjistí, že už předtím žila jiný příběh než on, chtěla od něj odejít, a i když to byla jen její naivní, milencem neopětovaná představa, ona a Matt už si to nikdy neřeknou, nesjednotí svoje verze - ona umřela s jinou představou a touhou a Matt jí ani nemůže odpustit, aby se k němu mohla vrátit. Nestihli se synchronizovat. A její tajemství může Matt sdílet se starší dcerou, ale ne s mladší, ani s tchánem a tchyn, s většinou příbuzných. Nemůže, a ve své vnitřní upřímnosti ani nechce. Za takových podmínek se dost těžko dosahuje smíření s osudem a stavu, kdy se člověk odhodlá pohnout dál, do nové etapy. Ale postavy ve filmu to spolu zvládnou jako skutečná rodina a není to ani tolik tísnivé, jako by mohlo a jak to Payne (jemuž občas v duchu přezývám Pain) umí. Dokonce i ty odlehčené komediální okamžiky tu občas přijdou, jako by Payne bral po delší době diváky na milost, jako by jim chtěl dát milý dárek, protože jinak to, čemu se u Paynea říká komedie, mívá k veselosti a odlehčení daleko (byť komedie to svým drsným způsobem jsou). A přitom, jakkoli lehce tu některé momenty můžeme přestát, nijak jim to neubírá na existenciální obtěžkanosti, jen nám ji to nenutí tak, abychom si nemohli vydechnout. Pěkný a vůbec ne obyčejný film. (02.07.2018)

Říkám to se zklamáním, ale za posledních šest měsíců jsem viděl alespoň pět podobných rodinně dramatických snímků, které byly jednoduše lepší, lidštější, svěžejší. A méně šly po tom „jistém".. Děti moje až příliš přiznávají, že chtějí hlavně dojímat. Na řídký děj jsme u Payna zvyklí, těšíme se spíš na podmanivou atmosféru a skvěle napsané dialogy. A tady můžeme čekat problém. Neříkám, že Děti moje nemají řadu povedených a vypointovaných (a samozřejmě skvěle zahraných) scén, ale mezi nimi je až příliš vaty a laciného sentimentu a nepomůžou (spíš naopak) ani havajské odrhovačky. Což je minimálně škoda, protože Payne má skvělý cit pro situace ze života obyčejných lidí a přenášení hřejivého humoru na plátno. Ty dvě hodinky sice utečou jako voda, víc ale čekat nemůžeme. Nepomáhá ani umístění děje na Havaj a linie hledání identity. Fakt mi bylo jedno, zda hlavní hrdina pozemky prodá či nikoliv. Clooney je coby záložní rodič výborný (nicméně nikoliv výborný na Oscara), Shailene Woodley snad ještě lepší. Sečteno, podrženo: pomalá nezávislá konverzačka, místy ale trestuhodně prázdná. (15.02.2012)