Týden bez závazků

Celkem zajímavý nápad. Co se stane, když dáte vzornému manžílkovi na týden volno. Může si dělat, co chce. No, popravdě, já bych tohle viděl jako pořádně drsné psychologické drama, ale je jasné, že komedie z toho jde udělat také. O to se pokusili bratři Farrellyovi. Jejich humor, který je místy hodně drsný, se mi celkem zamlouvá, ale tady najednou máte pocit, že na ty vtipy musíte celkem dlouho čekat, a když konečně přijdou, tak to není nic skvělého. Moralizování tohohle filmu je vážně příšernost. U Sandlera to člověk čeká, ale tady... Tohle mě opravdu nebavilo. (26.02.2014)

Komedie odproštěná od všech závazků konveční zábavy rozjíždí maratón sexistických narážek a vulgárních dialogových výměn 40letých otců od rodin s duší puberťáka, které scénář stále staví do trapných pozic. Hall Passu se jako filmu formátu nechutné komedie nedá upřít, že se člověk zhlasita zasměje, čímž je hlavní cíl splněn. Škoda jen, že pekelné tempo fórů nevydrželo o trochu dýl. Nebýt druhé poloviny filmu, kdy neotřelý chlapský humor ustupuje na úkor příběhového prozření a trochy poučné dějové náplně, dalo se hodnotit výš. (14.09.2011)

Hall Pass mi namasíroval bránici jak stokilová thajka, takže můžu všem s klidným svědomím doporučit. Parta sexuálně frustrovaných čtyřicátníků co dostane propustku od zoufalých manželek má sama o sobě zábavný potenciál a Wilson i Sudeikis ho těží až na dřeň. Když se po několika dnech strávených hulením a přežíráním konečně namotivují a falešným sebevědomím vybavení začnou obrážet bary a diskotéky, narazí na drsnou realitu. Po uhlazených ženáčích zástupy modelek nevzdychají. Zoufalé pokusy ošustit cokoliv dostanou pod ruku jsou právě to nejzábavnější a Sudeikisovi přijde vhod i šikovnost provozovat falešný orál:) Standardně očekávaný přechod k uvědomění si a romantice naštěstí zabije humor až v poslední dvacetiminutovce, tak si tu hvězdičku za nadprůměr bez debat zaslouží. (07.06.2011)

I když jsem se minimálně první půlku dost často a občas i nahlas smál, na bratry Farrellyovy mi to přijde dost hodně vyměklé a ve svém závěru tradičně eticky a morálně nechutně sterilní. U "normální" komedie by mě to nijak nepřekvapilo a vlastně bych to i očekával, ale od Farrellyů jsem čekal trošku něco jiného. (11.02.2012)

Bobby Farrelly a Peter Farrelly nám předložili další pokus o nevydařený vtip. Tato jinak poměrně úspěšná dvojice tvůrců si letos připravila snímek, který je založen na jednoduché myšlence, kdy manželky dají svým manželům týden volna na to, aby si s někým zasouložili (ti manželé). Také vám to přijde blbé? To ještě nic není, ony totiž počítají s tím, že se manželům nic takového nepodaří a ještě víc je to jako rodinu semkne. A teď už vám to přijde blbé? Tak si k tomu přidejte typické americké předměstí, znuděné zbohatlé a primitivní paničky, fotry hrající poker v kuchyni a chlapácky diskutující o sexu a jednu sexy servírku, která má zamotat hlavní zápletkou filmu. Jak naivní schéma. Každému ihned dojde, že nás nečeká nějaký příval srandy a fekálního humoru (typického pro oba tvůrce). Místo toho přichází očekávané moralizování a vysvětlování, že rodina je základ státu. Jeden náznak fekálního humoru tam byl a nebylo to špatné. Jedna scéna s marihuanou, ale z té se dalo vykřesat mnohem, mnohem, mnohem víc. Zbytek jaksi pohřbívá sám sebe právě tou očekávanou pointou. Farrellovci na plný plyn to nejsou a Owen Wilson zestárl do role umravněného fotřínka. A Christina Applegate? Melounek neví, jestli hraje komickou roli nebo charakterní, každopádně nehraje vůbec nic. Tvůrci ji obsadili snad jen ze soucitu nebo jim už zkrátka nezbyly peníze na dobrou a sympatickou herečku. Celý film tak nakonec zachraňuje podivínský Stephen Merchant v jakémsi bonusu v titulkách, který během několika sekund ukáže, jak film mohl být vlastně vtipný a ulítlý a doslova typicky Farrellovský. (03.06.2011)