Nákaza

Jude Law za zlomyslného vypočítavce a svini (jeho postavu nelze zapomenout); Gwyneth Paltrow předvádí nejpřesvědčivější záchvat v dějinách kinematografie; neuvěřitelně působivý soundtrack. Zbytek už je jen lehce nadprůměrný thriller se snadno rozpoznatelným rukopisem režiséra a několika povedenými mrazivými scénami. A Bryan Cranston: kdekoliv se ten týpek objeví, dělá film lepším. (22.10.2011)

No prosím, a mně se bude pořád někdo divit, že mám hrůzu z MHD, nechytám se tam žádných tyčí a každý pokašlávající člověk mě děsí, a že si ruce myju důkladněji než lékař před vstupem na operační sál. Všechna čest, Stevene Soderberghu, tohle se vám povedlo. Virus číhá za každým rohem, z obyčejného podání ruky nebo použití platební karty se stává smrtelné nebezpečí, desítky, stovky, tisíce a statisíce lidí umírají... A mě to nenudí. Nákaza je vlastně klasický film katastrofického střihu, jakých dříve vznikala velká spousta. Stejně jako Když se čas naplnil, Skleněné peklo, Roj a další je i tenhle snímek plný známých tváří, co jednak (pochopitelně) lákají diváky, ale zároveň prokazují medvědí službu scénáři. Díky jejich představitelům nás totiž zajímají i ty postavy, jež by jinak byly úplně obyčejné, a také je vlastně jedno, že žádná z nich není postavou hlavní. Děj, který se vyvíjí podle očekávaného vzorečku (nákaza-umírání-protilátka-otazník), vypadá sice všedně, ale zároveň působí příjemně dramaticky a díky jaksi chladné a znepokojivé režii, kameře a hudbě i tak nějak těžce. Velká škoda, že Nákaza není delší alespoň o půl hodiny. Propracovanosti příběhu i postavám by to určitě prospělo a film by se snad zbavil i toho poněkud uspěchaného závěru. Jinak není co vytknout. (18.02.2012)

Vcelku po zhruba první půlhodině je jasné, co se bude dál dít. Předvídatelný thriller tentokráte napěchovaný epidemií smrtících virů. Co tedy stojí opravdu za řeč, je jenom účast zvučných jmen hereckých hvězd hollywoodského nebe a působivé postkatastrofické davové scény. Vše ostatní není nijak objevné, protože jde pouze o profláknuté žánrové klišé. Takže nezbývá než dodat, že jalový děj není žádnou velkou devizou filmu. (07.04.2012)

Nepřekvapuje mě, že se jedná o další Soderberghův počin, který jde proti žánrovým očekáváním, podrývá hvězdný status mnohých herců a znejišťuje diváky podáním výpovědi o úloze zacházení informací ve společnosti. Komě toho, že mnozí Soderberghova dvorního skladatele Martineze objevili až díky Refnově americkému debutu, mě překvapuje, kolik - soudě dle ohlasů - se po premiéře vyrojilo zpozdilých dramaturgů. Ti zpětně radí, že by film měl být buď delší, aby byly všechny postavy "správně" prokreslené, byl jim věnován "patřičný" čas a vše bylo uzavřené, nebo by měl mít méně postav, aby nám některá mohla být bližší a mohli bychom se s ní identifikovat apod. Nejenom daný přístup, ale vůbec takové "konvenční" nároky mi přijdou nemístné hned z několika důvodů. Zaprvé jde o typ vyprávění s několika postavami, které se odklání od klasického modelu, a tak je záměrně většina linií nechána otevřených a nedořečených pro divákovo domyšlení. Zadruhé obsazení známých herců vede k tomu, že postavy máme vnímat spíše jako určité abstrakce - nositele žánrových kódů. Proti nim se buď proviňují (ukázkovým příkladem je Gwyneth Paltrow umírající v prvních deseti minutách), nebo je svým schematickým jednáním naplňují, ale my víme, že šťastné konce a neokázalá humanistická gesta patří do žánrového, nikoliv skutečného světa. NÁKAZA je totiž procedurálním dramatem, ve kterém se ale na rozdíl od obdobně vyprávěného TRAFFICU - NADVLÁDY GANGŮ neukazuje pouze samotný oběh látky (drogy, viru), nýbrž i provázanost makro a mikro historie. Závěrečný příklon ke klasičnosti (zodpovězení narativní mezery z počátku, jelikož se začíná in media res, utvoření heterosexuálního páru) totiž patří jen jedné z mnoha linií a na ní se podvratně ukazuje, že štěstí lze dosáhnout leda bez obeznámenosti se všemi informacemi, popř. jejich zamlčováním druhým pro dosažení štěstí druhých. (24.10.2011)

Výborná minimalistická hudba, kterou složil, pro mě neznámý Cliff Martinez, naprosto perfektně podkresuje atmosféru tohoto, v současnosti neuvěřitelně strašidelného námětu. Sympatické ale bylo, kolik známých herců nám chtělo ukázat, jak rychle se dokáže šířit nákaza nějaké zhoubné chřipky. Po některých scénách jsem dokonce měl dost hnusný pocit. Závěrečná scéna na mě tak například udělala spolu s hudbou takový dojem, jako hodně dlouho v žádném filmu. Nicméně od filmu jsem čekal cokoliv. Natočil ho Steven Soderbergh, který mě posledně šíleně naštval s Che Guevarou. Tenhle film ale nudit nedokáže. Já byl v napětí prakticky celou dobu, ale to hlavně díky tomu, že jsem koukal na realitu. Každá scéna byla dnešní realita, která se děje, děla nebo by se dít mohla. O to víc je to pak strašidelnější. Matt Damon, Marion Cotillar, Gwyneth Paltrow, Kate Winslet, Jude Law a Laurence Fishbourne mi tak tu realitu ukázali opravdu neuvěřitelně strašidelně a já nad tím musel po skončení dlouhou dobu přemýšlet. Možná, že příště dám i pět hvězd. (13.02.2012)