Jana Eyrová

Jane Eyre je pre mňa filmom roku, a to voči filmovým spracovaniam mojich obľúbených kníh mávam veľké predsudky. Musím priznať, že táto jediná verzia je dokonalým zosobnením románu Charlotte Bronte. V zrýchlených, skratkovitých ne-emocionálnych verziách tohto románu zatiaľ žiadni herci nedokázali tak dôveryhodne zachytiť svoje vnútorné rozpoloženie. Temná štylizácia pochmúrneho Anglicka neskoršieho romantizmu bola vykreslená aj vo verzii Franka Zeffireliho, no pravdou zostáva, že nikomu sa okrem Fukunagu nepodarilo preniesť na plátno duchaplné dialógy medzi Rochesterom a Jane a obojstranná vášeň priam vytryskovala z ich priamych pohľadov. Rochester je metaforou zlostného, nenávistného, nešťastím sužovaného človeka a Fukunaga jediný pochopil, že nie je podstatná len chladná anglická forma, ale že aj samotní herci musia pri zobrazovaní svojho utrpenia jednoznačne splývať s víziami Charlotte Bronte. A tu sa to naozaj podarilo! Pri upnutom pohľade Rochesterovom tuhne krv v žilách, Jane je krehkým, inteligentným dievčaťom uväzneným vo vášnivej láske, hudba Daria Marianelliho dodáva filmu potrebnú tragickosť a spoločné scény Jane s Rochesterom sú nádherne emocionálne a silné. Takéto potešenie z hereckých výkonov (skvelý Michael Fassbender) som naposledy prežila pri pohľade na Ralpha Fiennesa v Búrlivých výšinách od Bronteovej sestry. Tie spisovateľky vytvárali vášnivé typy postáv a divák alebo čitateľ im jednoducho nevie odolať. Nádhera. (06.08.2011)

|| Scenár: Moira Buffini / Jane Eyre by Charlotte Brontë | Hudba: Dario Marianelli | Produkcia: Alison Owen, Paul Trijbits | Distribúcia: Focus Features | Štúdio: BBC Films, Ruby Films | Rozpočet: ? $ | Tržby: 32,153,173 $ || Jeden z mála zpracovaní knižnej predlohy, kde vývoj vzťahov napreduje správnym tempom a scénár pritom dokáže byť pochopiteľným aj pre neznalca príbehu (ajkeĎ pri tomto titule je málo pravdepodobné, že ho niekto nepozná). Herecké výkony sú skvelé, na konci kvapla aj slza, takže úloha za 5, film za čistokrvné 4. (25.07.2011)

Mohlo by se zdát, že nemá smysl zfilmovávat (po víc jak?) dvacáté předlohu Charlotte Brönteové, když se do povědomí diváků zapsalo hned několik verzí: Stevensonův gotický horror s Orsonem Wellesem (1944), Zeffirelliho přímočaře klasicistní (1996) a různé BBC seriály - soudě dle ohlasů - nesoucí se v duchu mírně historizujícího herritage cinema. Ta Fukanagova má ale své právo na existenci, protože Janu Eyrovou ukazuje jako pěkně feministické éro, které oproti dobovým konvencím vyznává rovnoprávnost pohlaví na místo pokory, což ospravedlňuje i závěrečný odklon v případě nedořečení/neukázání "prozření" jedné z postav. (Prozření se zde totiž odehrává v ryze mentální, nikoliv tělesné podobě.) Že nejde jen o ilustraci knihy, stvrzuje i narušení chronologičnosti, kdy je nám valná většina příběhu zprostředkovávána ve vzpomínkách, které jsou filtrovány skrze ústřední protagonistku. Díky tomu jsme na ni mnohem více napojeni, a tak můžeme dění prožívat spolu s ní, aniž by se sklouzávalo k sentimentu či patosu. Nespoléhá se ani na "tradiční BBC kvalitu", ačkoliv daný štempl před filmem najdeme, protože na místo předvádění výpravy je patrná snaha o větší autenticitu, kterou zajišťuje snímání ruční kamerou a upřednostňování přirozeného světla před umělým. Na místo dodržování tradičních postupů (hodně důležité je rozestavení postav v mizanscéně, pozoruhodný je i žánrový a s tím spojený formální zlom po jednom zásadním odhalení - bodu zlomu) se tato adaptace více blíží uměleckému filmu, a tak není na místě se pozastavovat nad Fukanagovým výběrem látky. (03.08.2011)

Najnovšej adaptácii slávneho románu nemám veľmi čo vytknúť, naopak musím vyzdvihnúť hneď niekoľko vecí. Prvou je menšia zmena v rozprávaní, čo je oproti iným osviežujúce a pre mňa najnudnejšie časti knihy sa rýchlo odbijú už v úvode. Ďalej je to Michael Fassbender, chodiaca charizma, pre ktorého akoby bola rola Rochestera šitá na mieru. A poslednou je opät magicky podmanivý soundtrack Daria Marianelliho. (13.07.2011)

"Janu Eyrovou" bych ignorovala a minula širokým obloukem - stejně jako pochcaného bezdomovce, ale zaregistrovala jsem, že většina uživatelů v mé TOPce (do kterých bych to neřekla), hodnotí tenhle film velmi pozitivně. "No co už, půjčka nic nestojí, vypnout a smazat to můžu vždycky," řekla jsem si statečně a tak se stalo, že mé oči uzřely tuto růžovou knihovnu z dob, kdy odhalené dámské lýtko vyvolávalo ve společnosti množství pohoršení a erekce. Hm, Anglie - kamenná sídla, parky, blata - pěkné. Hm, Mia Wasikowska - typově super upjatá, pěkná. Hmmm, Fassbender - pěěěknýýýý! Hm, děj... kdy začne nějaké drama? Ještě ne, pořád ne, furt nic, že by teď? Ne, to jsou jen závěrečné titulky. Alespoň mám jasno: literární předlohu pořizovat nemusím, ba dokonce nesmím, unudila by mě k smrti. Z mé TOPky uživatelů hodnotily "Janu Eyrovou" nejhůř ženy, tak se k nim solidárně připojím. Oceňuji kvalitně odvedené řemeslo a dobře vybrané herce, ale příběh samotný mě nechal tak nezúčastněnou, že byste si o mě mohli chladit pivo. Ani Assbender mě nedokázal rozhodit z ledového klidu. 59% (11.04.2013)