Srbský film

Nemyslím si, že tohle někdo točil, aby ostatní šokoval. Režisér a scénarista je prostě katalogový multiúchyl, který si splnil svůj dětský sen a vyblil obsah své patologicky nemocné hlavy na plátno. Naprostá zvrácenost o tom, kdo všechno a do jakých otvorů se dá ošukat. A věřte, že pro dvojku už zůstalo málo tabu a děr, kam by hlavní hrdina mohl vrazit své enormní péro. Ale mladý, talentovaný psychopat nás třeba přesvědčí o opaku, tedy pokud tohle neuvidí jeho sexuolog a nenařídí okamžitou kastraci. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl a už se nikdy nemusím stydět za své sexuální libůstky. Opíchat hnisavou ránu vzniklou po operaci hrtanu na krku své babičky se teď jeví jako naprosto pohodová a prudérní heterosexuální praktika. (25.08.2010)

To, že som toho už videl veľa a vydržím asi všetko je pri tomto filme bezpredmetné, pretože tento film si nepozrie len tak hocikto. Poriadny exploitation pre skalných fanúšikov daného subžánru je určený pre veľmi malé publikum a bežný hororový divák ktorý začína pri Kruhu a končí pri Sawe sa nechytajá a asi by to nevydržal. Srpski film je naozaj silná káva a sám som si pri jednej scéne povedal "to snád nie". V rámci svojho (sub)žánru splna všetky atribúty a dokonale plný to čo exploitation má, šokuje. Takéto halo si pri hororove pamätám naposledy asi pri Hostely, ale toto je iná liga a vlastne aj iný šport. Režisér Srdjan Spasojevic sa zaraduje do skupny europskych hororových režisérov, ktorý otriasli novodobým hororom a spravili malý humbuk. Dovolím si tvrdiť, že Srpski film je tá malá hranica medzi normálnym hororom a Japonskými shock horormi. Ocenujem explicitné násilie a to, že násilie nebolo samoúčelné. Film by som odporúčal každému divákovi, pretože pri tomto filme oceníte hodnotu slovného spojenia "ved je to len film". Nie je to nechutné. Je to hra s divákom počas polovice filmu, aby ho v druhej polovičke na konci dorazí už spomínané explicitné násilie. PS: Ako by povedal Vukmir, "To je film" :) PS2: Ale stálu sú lepšie filmy, ktoré zhnusia viac a intenzívnejšie(Martyrs, Haute Tension, Inside) (07.08.2010)

Jo, extrém. Vysloužilý pornoherec Miloš dostane nabídku, která se dá těžko odmítnout. Pod vedením režisérského exota bude mět natáčet nevědomky co. Brzy začne tušit, do jakého humusu se upsal, ale to už bude samozřejmě pozdě na to něco změnit.../ Přes polovinu filmu nečekejte nic těžko stravitelného. Divák je hodně pozvolna znepokojován, než dostane ránu pěstí v podobě série různých zvráceností. Filmový humus vyloženě vyhledávám a tady se mi ho dostalo poměrně vrchovatě. Uznejte, co horšího vymyslet, než [SPOILER] prznění čerstvě vyrozeného novorozence, stětí mačetou přímo během pohlavního styku, udávení penisem skrz ještě krvácející část zubů zbavené čelisti, (nechtěné) znásilnění vlastní unesené ženy a malého syna, nebo vypíchnutí oka ztopořeným pyjem. [/SPOILER] A to byl jen výčet toho nejhoršího, násilných výjevů je tu více. Jasně, spousta z toho není žádná výjimečnost, jenže tohle není Troma. Tady to všechno uvidíte nepříjemně explicitně a bez trošky humoru. Tak bacha na to. Překvapivě jsem byl víc zhnusen nedávnými MARTYRS (dáno asi celkově depresivním/agresivním/psycho tónem snímku), ale toto je taky celkem silná káva. Konec byl vyloženě megatragický a tak mohl podle mě zapůsobit o dost silněji - toť asi jediná výtka. A ano, nepůsobí to jako úplná samoúčelnost - minimálně proto, jak slušně je to natočeno (i zahráno). Takže označení 'dobrý film' se mi tu zdá být na místě. Stejně jako 'solidní brutál'. Pochvala do Srbska. [podruhé viděno - Festival otrlého diváka 2011 - pecka] (20.07.2010)

Srbské psycho horor porno drama o pornoherci, kterého nadopují býčí viagrou. Zbytek je na divákovi. Těžko zařaditelný a hodnotitelný pokus, který by moc rád diváky posadil na prdel, ale mohutný krok mu k tomu schází. Skomírající pornohvězda Miloš dostane lukrativní nabídku od bohatého režiséra Vukmira, který jen celou dobu mele cosi o umění a jeho významu, ale obsah „ojedinělého“ projektu prozradit nechce.. Hranice filmového nevkusu se zase posouvají o krapet dál, jenže nabízí se otázka – kdo o to vůbec stojí? Kdo se chce dívat na omylem znásilněnou vlastní unesenou ženu a malého syna? Opar antické tragédie nedokáže nikam posunout příběh, který se nejednou sype jako domeček z karet. Ocenil jsem (svým způsobem) Martyrs i Inside, ale tohle už mi příliš nešlo. Navíc by mě zajímalo, co na to říkali herci, když se jim do rukou dostal scénář.. já bych asi volal policajty. Bezpochyby tu ale máme s nebývalou otevřeností natočený projekt, který rozvíří nejednu diskusi.. já se k ní ale nehodlám připojit, ani srbský přírůstek už vidět nikdy nechci!! (30.11.2010)

Nelze jinak, než žasnout. Srpski film rozmetal bariéry stravitelného vkusu „pornografie“ a povýšil chlípnou zvrácenost na roveň avantgardního díla. Prolínající se sekvence z důrazností vybičují vjemy, až na sám vrchol; nejsem schopná odtrhnout zrak. Přerušení je citelně bolestivé, proto nepřestávej! Pulsující hudba s ostře nabroušenými hroty, zařezávajícím se jako skalpel do ochablého masa omámeného drogou podkresluje, až neúnosnou perverzitu. Lascivní výjevy sekundují s drásající brutalitou, která se narůstající intenzitou stává jakýmsi uměleckým výtvorem choré, přesto však geniální mysli. ---- Dodatečné vyjádření: určené těm, kteří jsou ochotni si tato slova, přečíst(případná odezva vítána). Neberme se tak vážně ! Tvůrci jistě nezamýšleli předhodit chtivým konzumentům jen syrovou, perverzní brutalitu(možná taky ano, to je na každém), která je vyjádřena formou pro mnohé „nestravitelnou“. Spíš lze vnímat Srpski film, jako účelovou provokaci, nebo také jako určitý mezník, či připomínku na „krutá zvěrstva“ páchaná na civilistech za války v dnes již rozdělené Jugoslávii. V prvé řadě by tato témata měla rozdmýchávat vášně! A ne, pohoršovat se nad postoji „některých uživatelů“ a poukazovat na míru úpadku jejich lidských hodnot, když, jen považte; jsou schopni shlédnout ukázku toho „nejodpornějšího“ co kdy Srbové vytvořili, bez znechucení, a ihned tento „škvár“ rezolutně neodsoudit. Neuvěřitelné! A ještě dalekosáhlejší troufalosti se dopouští, když nezatíženi předsudky vyjádří svůj osobní názor, což je jim naštěstí umožněno, za to díky. Tím, že preferuji žánr „horror“, tak se přece nestávám automaticky „degradovaným článkem čsfd“. Není to jen o neskrývané rivalitě, ale hlavně o vzájemné komunikaci, to především.(13. 8. 2010) (04.08.2010)