Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Československo-sovětský povídkový film se odehrává v posledních dnech druhé světové války, kdy obyvatelé vítají osvoboditelskou armádu a prožívají své drobné příběhy: unavený ruský generál si odpočine v domku venkovských rodičů a konfrontuje své válečné zážitky s naivním, a přesto „pravdivým“ chápáním čtyřletého chlapce Dušana. Česká učitelka Jana se sblíží s přitažlivým velitelem ženijní jednotky Rukavičkinem, ale nadějný milostný vztah hned v jeho zárodku zmaří tak banální okolnost, jakou je setřená školní tabule. Pan Novák se vrátí z koncentračního tábora, ale zjistí, že jeho byt na Malé Straně obsadil fanatický německý ostřelovač. V Praze vyjede první poválečná tramvaj. Mezi pasažéry je i ruský seržant, který v civilu tramvaje řídí… Snímek režiséra Stanislava Rostockého vznikl v roce 1959. Těžištěm vyprávění jsou nadčasové, jemně lyrické příběhy několika obyčejných lidí, mistrovsky zachycené s použitím zcela všedních detailů (jako klíčová rekvizita se objevuje např. vojenská čepice, školní křída apod.). Autor povídkové knihy Květnové hvězdy a scenárista filmu Ludvík Aškenazy zde dokonale zúročil svůj smysl pro ztvárnění silných emotivních prožitků prostřednictvím zdánlivě bezvýznamných drobností. (Česká televize)

(více)

Recenze (41)

Aelita 

všechny recenze uživatele

Nápis nad školní tabuli ve třídě, kde se poručík Rukavičkin setkal s učitelkou Janou, zní: "Pravda vítězí. Děkujeme Rudé armádě." Ano, jsou časy a časy. Vstup sovětských vojsk do Československa v roce 1945 byl vnímán jako osvobození, vstup vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 jako okupace. Situace a potřeby lidí vždy tvoří kontext, rámec vnímané události, který určuje i pojetí pravdy. Jsou tedy časy a situace a příslušné jim pravdy. Univerzální pravda je snad pro všechny časy a situace stejná - život bez utrpení - morálního či fyzického - je přece lepší. ___ Světlý film v duchu nadějných 60. let s celou řadou malých zdařilých drobností. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Válka. Osvobození. Radost. Život a smrt. Aškenazyho povídkový kaleidoskop prvních květnových dnů pětačtyřicátého roku klade před diváky čtveřici malých, takřka komorních, lidských příběhů, setkávajících se vlastně tak trochu náhodou ve chvílích pro ně osudových. Pro někoho ony májové hvězdy zazářily, jiní už je neviděli. Jímavé vyprávění jednotlivých epizod se postupně proměňuje ve vysoce humanistické poselství, jehož nositeli jsou nejen sovětší vojáci, ale také všichni ti zdánlivě malí a bezvýznamní lidé, pro které válka znamenala určitý mezník v jejich životech. Střet dětské fantazie, prvních milostných probuzení i traumatického vyrovnání se se sebou samým patří zcela určitě k nejvýraznějším mementům tohoto pozoruhodného filmového díla, jehož lyrické zabarvení jakoby oddalovalo hrůzné okamžiky kamsi do pozadí. Vnitřně ztlumené, civilně odehrané party v podání Brejchové, Peška, Jany a Zdeňka Dítětových, skvělého Miloše Nedbala, Kreuzmanna a dalších, včetně sovětských herců v čele s Alexandrem Chanovem a Vjačeslavem Tichonovem, zůstávají dominující hodnotou Májových hvězd, v mnohém se odlišujících od tematicky příbuzných poúnorových filmů (Vávrova a Drdova Němá barikáda) nejen svým pojetím, ale také přístupem (nelze si nevšimnout absence jakékoli politické angažovanosti). Poselství, připoutávajíc k sobě další generace, je natolik silné, aby mohlo být dnes i v budoucnu jakkoli deformováno a znehodnocováno. Je to ona nesmírná lidskost, s níž byli obětovány miliony pro životy druhých. Lidskost, která naplno vyvěrá také prostřednictvím Májových hvězd. ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Pro mne jednoznačně šok. DVD jsem zakoupil v Levných knihách, které jej vydaly ve své edici - Filmy patří lidu. Z této edice jsem již viděl nejeden ,,skvost" z padesátých let a proto jsem od tohoto snímku čekal prosovětskou agitku na téma osvobození. Už jen ten název - Májové hvězdy... Nastalo však milé překvapení. Snímek je složen ze čtyř povídek, které se sebou nesouvisí, ale jsou velmi nenuceně propojeny, takže tvoří celistvý příběh. Již u té první jsem se podivoval nad zručným vykreslením postav a tím, že jsem se nechal dojmout. Druhý příběh s Janou Brejchovou mi definitivně otevřel oči a já jsem pochopil, že májové hvězdy jsou o něčem jiném než jsem čekal... Prakticky je zde obsaženo vše. První povídka je dojemná, druhá romanticko - poetická, třetí s dávkou napětí a čtvrtá vtipná. Seděla mi příjemně zvolená hudba i kupodivu sympatičtí ruští herci.... Zkrátka, jsem ohromen. Nenechte se zmást tupým popisem obsahu, který navíc proti všem zvyklostem řadu point vyzradí.... Ano. Jistě by se dalo filmu lecos vytknout - rudoarmějci vždy ve vyžehlených a čistých uniformách, poválečné tatrovky v úvodních záběrech na projíždějící kolony Rudé armády atd.. Navíc film měl asi hlavně sloužit k utužení přátelství mezi ČSSR a SSSR.... Vezmu - li to ale z té lidské stránky, tak jak na mne snímek zapůsobil, nemohu jinak než dát poctivé 4 rudé hvězdy! Ten film je opravdu o májových hvězdách, jen to -m- je malé. * * * * ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Tento film by se dal rozdělit do 4 mini příběhů, z nichž překvapivě žádný není sám o sobě vůbec špatný, bohužel však mají všechny min. jeden velký škraloup. První příběh nepřirozeně ukecaného hošíka, druhý poněkud citově nevyrovnanou dívku, třetí přespříliš vypaseného a rozradostněného navrátilce z Osvětimi a u čtvrtého, který se naopak zrovna moc nepodařil, může divák více ocenit tak maximálně vtipnou vložku s nadrženým duchovním otcem. A samozřejmě je zde jistá heroizace a humanizace ruského vojáka, která někdy skřípe více, jindy méně (na druhou stranu, je třeba vzít v potaz historii-sověti opravdu byli jásavě vítání a s vděkem bráni jako osvoboditelé) + vcelku nezvládnutá jazyková stránka (přecejenom, čeština i ruština jsou si sice v mnoha ohledech podobné, ale zase tak moc, aby si oba národy tak dobře rozuměli, taky ne, nemluvě o střetu azbuky a latinky). A když k tomu přičtu, jak si snímek stojí v konkurenci s jinými tehdejšími "perlami", možná trochu nadhodnotím, ale ty slabší 3* ještě dám. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

(2x) Vzhledem k tomu, jak tragicky zasáhly události 2. světové války do osudů mnoha lidí, rodin, měst i celého národa po celém světe, asi se nesluší moc říkat o některých filmech zabývajících se touto tematikou, že jsou nádherné, byť mohou být sebedokonalejší, autenticky natočené, či umělecky kvalitné. Tady ale musím jednoduše napsat: je to NÁDHERNÝ FILM. Májové hvězdy jsou velice působivým koprodukčním snímkem sovětského režiséra Stanislava Rostockého, v pozdějších letech i dvakrát nominovaného na Oscara. Ve čtyřech, na sebe jemně navazujících povídkách se odehrávají více méně klidné, poeticky laděné útržky lidských osudů na konci války v květnu 1945. Byť to může někomu zavánět propagandou a každá povídka svým způsobem ukazuje oslavu přátelství mezi českým lidem a vojáky ze Sovětského svazu, vše se odehrává v poloze naprosto lidské a bez jakékoliv politiky. Úsměvná je romantická epizodka s krásnou mladou Janou Brejchovou a ruským vojákem v školní třídě, či závěrečná historka o první poválečné jízdě tramvají. Jako nejsilnější dějová linka se mi jeví příběh postavy Miloše Nedbala, s krásným pocitem z návratu z koncentračního táboře domů a následného zklamání po příchodě ze zjištění, že v jeho domě zůstal zabarikádovaný nacista. Film je doprovázený originální ruskou hudbou a zazní i jedna rusky zpívaná písnička o Praze. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) ()

Galerie (10)

Zajímavosti (5)

  • Natáčelo se také v Mladé Boleslavi, obci Bezděz a Doksech. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
  • Povídky „Dušan a generál“, „Zrzavý“ a „Cibulka“ vyšly ve sbírce „Květnové hvězdy“ v roce 1955. Povídka „Modrá jiskra“ vyšla až ve 2. vydání z roku 1960. (lausik)
  • Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe a v obci Břehyně. (dyfur)

Reklama

Reklama