Ničitel Conan

Příběh je sice blíž předloze než předchozí díl, bohužel se poněkud utopil ve scénáři, který postrádá patřičnou syrovost a říz. Jako by Conan poněkud vyměkl a ještě se nechal upozadit suitou kašparů, zastupujících ta nejotřepanější klišé všechmožných týmovek. Nicméně, stále je to slušně šlapající "osmdesátková" fantasy s řadou zajímavých momentů i když dnes už možná lehce přibarvených nostalgickými vzpomínkami. (16.01.2011)

Conan ničitel sice není tak monumentální, jako Barbar Conan, je to odlehčenější, fantastičtější, dospělácky pohádkovější a mnohem méně krvavé, ale to vůbec není na škodu. Je to stejně dobré jako Barbar, ba možná bych řekl, že se mě to baví o trochu více. Čaroděj v jezerním hradě a závěrečný Dagoth jsou parádní scény. Nemluvě již o nádherné zlé královně. (29.10.2009)

Stejně jako u prvního Conana je i u druhého pohledná výprava, ale jeho scénář je mnohem chudší, nudnější, méně epický. Taky mi notně pije krev teplajznický zlodějíček a hlavně "panenská" husa Jehnna. Zčásti to sice vyvažuje úžasná postava núbijské amazonky, ale pokles kvality děje, jeho "vatovost", je v Destroyerovi oproti prvnímu dílu markantní. (24.05.2014)

Jak vykrádat první díl a dělat, že nic nevykrádáte? Jak se snažit těžit z vyrabovaného dolu a uspět? Tyhle otázky si nepokládal štáb při natáčení, ale já jakožto divák při sledování. To co jsem na Barbaru Conanovi chválil a vyzdvihoval to tady barbarsky zařízli. V prvním díle jak se spousta uživatelů shodlo byl úvod filmu strhující a dobře udělaný, kdežto tady je to právě opak. Ale narozdíl od jedničky, kde se to i přes pár poklesů podařilo udržet, dvojka zůstala ve stejném srabu stát až po konečné titulky. Celé to snažení se podobá spíše dalšímu filmu téhle generace, Rudé Sonje, která po tomhle „veledíle“ následovala a hodně z něj čerpala. Příběh je už moc fantasiální, ten náznak barbarství a taková ta hutná atmosféra jsou tatam. Postavy už nejsou tak zajímavé a z Conana se stal jen svalouš s mečem co páře všechno a všechny jenž mu zkříží cestu. Arnie se patrně nechal umluvit do něčeho, co ani on a ani nikdo jiný nedokázal pozvednout výš než na slabý podprůměr. Richard Fleischer (shodou okolností právě režisér Rudé Sonji) tak už nenavázal na svého předchůdce Johna Miliuse. Hudba opět zachraňuje co se dá a i když je to vlastně jen přehrávání jednou zahraných partů, z polí pleněných a drancovaných tak alespoň klíčí zárodky naděje. Takové, že si někdy začas třeba ten film znovu shlédnete. Takže hlavně díky zabitému scénáři a trochu nechtěně parodovanému přetvoření jedničky dávám jednu hvězdičku. V řeči čísel 20% za snahu, která ovšem nenadchla. (07.10.2004)

Jestliže je první Conan dechberoucím dílem, který dělá Howardovo povídky snad ještě vznosnějšími, než opravdu byli, dvojka je zas destilátem z desítek Conanovek, které byli napsány po smrti původního autora, je to asi nejlepší "klasické" filmové tentononco z žánru meče a magie (a sandálů) a to, že nedosahuje kvalit jako první díl... On je to taky úplně jinak pojatej film, nesnaží se o žádný přesah, nesnaží se o dlouhé záběry doprovázené perfektní hudou, to nechávají jedničce. Tohle je prostě výborná žánrovka. (16.01.2016)