Faraon

Náročný a vyčerpávající spektákl, který má po vizuálně stránce jen málo chyb, obsahuje některé dokonale působivé scény (zatmění slunce například), ale příběh je děsně zdlouhavý a užvaněný. Polština mi tam vůbec neseděla. No a na rozdíl od jiných kolegů jsem neměl pocit, že se dívám na hollywoodský spektákl. Do něj to mělo hodně daleko. Nevím no, na jednu stranu to bylo realističtější, ale na mě ta chladná a odtažitá atmosféra prostě nepůsobila. (10.05.2014)

Jak tohle natáčeli zrovna Poláci a kde proboha? Aha, Uzbekistán to jistí. Základní kostým - natřít ksicht a tělo šedou. Problémem Faraona není nic jiného víc než stopáž. Jako výpravný příběh neuspěje tak jak by chtěl, jako historický epos je příliš mělký a zabírá krátké časové období, jako napínavý film nemá čím napínat. Pokud se nenatáčelo v teplých krajích, motivaci pánů Jerzyho a dalších nechápu. Erotika sice krátká, ale vítaná. (22.08.2018)

Na detail sústredená, no neokázalá výprava dodáva Faraónovi punc civilnosti, v rámci žánru skutočne zriedkavej, robí ho bezprostrednejším, pravdivejším. Skôr než s okázalým, alibistickým gestom vo veľkom štýle tu máme čo dočinenia s až trýznivo smutným povzdychom nad tým, čo v človeku vždy bolo, stále je a asi aj navždy zostane... A to je dobre (nie to o človeku, ale to, že to tak natočili). (02.11.2006)

Pokud by se na tento výpravný historický velkofilm díval člověk nezasvěcený a přeskočil přitom úvodní titulky, musel by zákonitě nabýt dojmu, že jde o nákladný hollywoodský spektákl. Chyba lávky a zároveň příjemné zjištění, že i v sousedním Polsku může vzniknout něco tak výpravného. Je to už dost let, co jsem tento film v kině viděl a dodnes ho mám v živé paměti. Skvělý zážitek. (16.09.2002)

Velkolepá adaptace slavného Prusova románu. Nominace na Oscara, Cannes… Mladý Ramses XIII je připravován jako princ pro budoucí léta své vlády. Zatím ještě jeho otec žije, ale je nemocný. Egyptu vládnou kněží. Oslnivým způsobem vypravený film z období 11. st. př. n. l. zaznamenává přelomové roky fiktivních pokračovatelů 20. dynastie. A stejně jako Prus skládá síť mocenské hry každou další kapitolou ve své knize, Kawalerowicz toto ještě efektněji předkládá filmovým divákům. Hra barev s důrazem na zlatou jako pouštní písek nebo zlatý poklad bohů a modrou jako nekonečné bezmračné nebe v krajině věčného Nilu, je šachovnicí pro ostrou politickou hru. Takovou, jakou byla aktuální na konci Nového království, za Prusových časů, i v naší současnosti. Na plátně to musí být něco úžasného. A osobně mám životní úspěch z toho, že jsem nejen našla velký příběh ze starověkého Egypta, který nebyl rozmělněn styky s Helény - a co je nejdůležitější, po dvaceti letech, kdy jsem Prusovou knihou byla hypnotizována, mám konečně rozečteno. Kawalerowicz všechny obavy zlomil. (02.01.2012)