Faraon

Prusovo dílo jsem bohužel nečetla, ale příběh mladého pokrokového faraóna se mi líbil. Je to též film o střetu světské a církevní moci, kdy klér přerůstá panovníkovi přes hlavu a ten řekne dost. Film má skvělou výpravu, ale i obsazení. Jerzy Zelnik jako mladý faraón Ramses i jeho dvě milenky, židovská a asyrská, se ke svým rolím velmi hodí. (16.05.2020)

Polská Kleopatra (tomu příměru nelze neuniknout), bez sálajícího charismatu Taylorové a Burtona (přestože všichni herci jsou ve Faraonovi typově zajímaví a zapamatovatelní, nikdo nemá podobný "než slezu z plátna, budeš se na mě pořád dívat" efekt...), s podobnou okázalostí atrakcí, ale větší uměleckostí - jak jednoduchostí příběhové linie, budováním napětí, kladením hraničních situací, tak třeba pouhým způsobem rámování. Film není špatný, obsahuje několik opravdu působivých scén, intriky, kritiku náboženství, potřebu jedince něco velkého po sobě zanechat... Divák si neuvědomí, že strávil s Egyptem celé tři hodiny... Ale po kulervoucím Vlaku jsem od Kawalerowicze očekávala trochu víc. (09.12.2011)

Na detail sústredená, no neokázalá výprava dodáva Faraónovi punc civilnosti, v rámci žánru skutočne zriedkavej, robí ho bezprostrednejším, pravdivejším. Skôr než s okázalým, alibistickým gestom vo veľkom štýle tu máme čo dočinenia s až trýznivo smutným povzdychom nad tým, čo v človeku vždy bolo, stále je a asi aj navždy zostane... A to je dobre (nie to o človeku, ale to, že to tak natočili). (02.11.2006)

Velkolepá adaptace slavného Prusova románu. Nominace na Oscara, Cannes… Mladý Ramses XIII je připravován jako princ pro budoucí léta své vlády. Zatím ještě jeho otec žije, ale je nemocný. Egyptu vládnou kněží. Oslnivým způsobem vypravený film z období 11. st. př. n. l. zaznamenává přelomové roky fiktivních pokračovatelů 20. dynastie. A stejně jako Prus skládá síť mocenské hry každou další kapitolou ve své knize, Kawalerowicz toto ještě efektněji předkládá filmovým divákům. Hra barev s důrazem na zlatou jako pouštní písek nebo zlatý poklad bohů a modrou jako nekonečné bezmračné nebe v krajině věčného Nilu, je šachovnicí pro ostrou politickou hru. Takovou, jakou byla aktuální na konci Nového království, za Prusových časů, i v naší současnosti. Na plátně to musí být něco úžasného. A osobně mám životní úspěch z toho, že jsem nejen našla velký příběh ze starověkého Egypta, který nebyl rozmělněn styky s Helény - a co je nejdůležitější, po dvaceti letech, kdy jsem Prusovou knihou byla hypnotizována, mám konečně rozečteno. Kawalerowicz všechny obavy zlomil. (02.01.2012)

Náročný a vyčerpávající spektákl, který má po vizuálně stránce jen málo chyb, obsahuje některé dokonale působivé scény (zatmění slunce například), ale příběh je děsně zdlouhavý a užvaněný. Polština mi tam vůbec neseděla. No a na rozdíl od jiných kolegů jsem neměl pocit, že se dívám na hollywoodský spektákl. Do něj to mělo hodně daleko. Nevím no, na jednu stranu to bylo realističtější, ale na mě ta chladná a odtažitá atmosféra prostě nepůsobila. (10.05.2014)