Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel

Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný". (01.08.2011)

Film jsem viděl ještě jako pubescent někdy koncem 80 let a to více méně náhodou, protože sledovat tehdy ruské filmy nebylo opravdu" in".Leč ve mě ten film tehdy zasel jakési semínko, že ne vše ruské musí být nutně špatné. Dnes už to vím a ruské filmy sleduji jako každé jiné, ale tento film se mi nějak zadřel pod kůži, svým originálním nápadem s obyčejnou záměnou naprosto stejných domů a bytů, jenž se ovšem jeden nacházel v Moskvě a jeden v Leningradě a z toho následně plynoucích omylů, trapasů, nedorozumění, ze kterých se vyklubala velice povedená komedie s v hlavní roli hrající krásnou polskou herečkou Barbarou Brylskou.Opravdu velice dobrá inteligentní komedie a já dávám bez uzardění za 5 hvězdiček. (10.04.2007)

Na starý sovietsky film som nečakal natoľko zábavné dobrodružstvá mladého Putina po pár pohároch vodky v parných kúpeľoch. Svadobný deň sa dá stráviť v celkom nečakaných omyloch a situáciách, stačí len piť vodku z pollitrákov a potom to už ide samé. Druhá časť rozdeleného filmu je naozaj celkom iná, prináša menej vtipu, a viac zamyslenia. Niekedy sa zdá zamyslenie postáv až pridlhé, ale majú dôvod. Svoje urobil aj rozkošný český dabing, ktorý počuteľne vznikal v dobrej nálade. –––– Tak to je dost. Jdi, a přines Ipolita zpátky! (03.01.2015)

Zažil som množstvo sklamaní, keď som si film, videný v dávnej minulosti, pustil v dnešnej dobe a pozeral sa naň súčasnými očami. Pravdepodobne týmto fenoménom je možné vysvetliť viaceré vysoké hodnotenia, lebo v niekoľkých komentároch sa skrýva poznámočka o tom, že film videl pred mnohými rokmi. Ak by to nebola pravda, musel by som predpokladať, že na 84 % sa poskladali bývalí členovia Zväzu československo-sovietskeho priateľstva. Ja bez najmenších pochybností považujem Iróniu osudu za hlúpy film, ktorý bol naviac zle zahratý a ešte horšie dabovaný. O komédii sa nedá hovoriť ani náhodou a romantika v reáliách "perioda zastoja" má čudnú pachuť. Moje nepochopenie sa absolútne nedotýka práva každého hodnotiť si tento film podľa svojho dojmu. (04.01.2016)

Konec mizerný, všechno mizerné. Tak zlé to zase nebylo, začátek skvostný, pitka v bášni, poté Žeňův nechtěný let do Leningradu, všude stejné byty, stejné ulice, stejné zařízení, lehká satira na socialistickou architekturu a urbanismus. První díl - jednoznačných pět hvězdiček. Ale druhá část, kterou si už ani tak nepamatuji z mladých let, mě zklamala. Myslím, že slabší byl i český dabing, ale druhých devadesát minut se utápělo v příchodech a odchodech, vedle toho zmatené babky, a zase duchaplné hovory. Nějak jsem si nepochutnal ani na poezii tehdy moderních ruských básníků. (04.01.2015)