Havran

Hororová detektivka, která měla potenciál stát se buď naratologickou lahůdkou (převádění fikce v realitu a opačně), nebo brakovou ptákovinou roku (krvavé mordy, žena v ohrožení, chlastající protagonista). Nakonec jde jenom o úmorně mechanické hromadění motivů z děl E. A. Poea. Prostředkem k rozluštění záhady je samotný spisovatel, který detektivovi několikrát poradí, na co vrah tou kterou indicií naráží, aby pak pátrači společnými silami a s ohromující neomylností vydedukovali, kterým směrem pokračovat dál (zkratkovitost „logických“ vývodů v něčem připomíná Šifru mistra Leonarda). Hlavní dějová linie není náměty Poeových povídek protkána, jsou do ní jednoduše naházeny. Jedna poeovská narážka vytlačuje další, namísto toho, aby byly skládány do sebe a teprve ve výsledku vedly k dopadení vraha, čím padá potěcha z postupného odhalování pravdy. Ta se v závěru jednoduše zjeví. Každý převod Poeovy teorie do praxe je postavami nadto přiřazen ke konkrétnímu literárnímu počinu, někdy i s krátkou historickou explikací, takže se nemůžeme těšit ani z toho, že bychom sami poznávali, ze kterého zdroje tvůrci zrovna čerpají. Dynamická vazba mezi autorem a jeho dílem, kterým je zde vrah sám, nabízí přehršle nosných témat, z nichž ale scenáristé nedokázali žádné smysluplně rozpracovat. Nevytvářejí ani snahu mást nás možností, že by mohl vraždit samotný spisovatel, jehož vnitřní démoni jsou vinou křečovité, násilně implementované romantické podzápletky velmi krotké. Čím vrstevnatěji se scénář snaží Poea charakterizovat, tím méně je hrdina přesvědčivý, nejzábavnější je tudíž hned počáteční demo verze jízlivého a sebestředného alkoholika. Méně přímočarý přístup k zadání „film na motivy knih E. A. Poea“ naznačuje teprve závěrečný dialog, nastolující otázku, kdo je vlastně autor a kdo čtenář. Namísto promyšlené hry s vícero vypravěči, jejíž pravidla Poe mistrně ovládal, nám McTeigue nabízí jenom velmi neinvenční a málo temnou detektivku. S pár zbytečnými gore výpady a akčními scénami, jejichž přítomnost by omlouvala teprve mnohem výrazněji komiksová výtvarná stylizace (film chce vypadat trochu jako Ospalá díra, ale na postprodukční přibarvování obrázků už zřejmě nezůstaly peníze). 50% (23.04.2012)

Od Poea jsem četl pouze jeho nejslavnější báseň Havran a o něm samotném jsem toho moc nevěděl. A možná o to víc jsem se těšil na tento film. The Raven může někoho zklamat tím, že nemá hororovou atmosféru, která by odpovídala jeho dílům (tohle právě zklamalo mou spolubydlící, která od Poea něco málo četla, a proto se jí tento film moc nelíbil) ale mně ta atmosféra nepřišla špatná. Stejně jako kostýmy či herecké výkony vše pasovalo a film ubíhal svižně. Bohužel, ke konci to jde solidně do… háje a úplný konec je velké WTF, které přičítám režisérovi, který chtěl být cool za každou cenu. Nicméně 3/4 stopáže mě film opravdu bavil, myslím, že Cusack se této role zhostil skvěle, ale přehrál ho Luke Evans. Alice Eve taky mile překvapila, zdaleka není jen pěkná tvářička s luxusním tělem… The Raven mohl být mnohem lepším filmem, to bez debat. Ale ani tato verze není špatná… 70 %. (30.08.2012)

Solidní raně viktoriánská krimi s nádechem hororu, která by Allana jako jednoho z otců detektivního a hororového žánru určitě bavila. Solidně budovaná temná atmosféra, gradující napětí i zdařilá hra s Poeovými povídkami. Má to spád, žádné hluché místo a občas se blýskne parádním momentem, jako je třeba setkání Poea s vrahem. (07.08.2021)

Tak já si myslím, že až na ten pofidérní začátek, kdy to vypadalo jako zkažená americká přehrávka se to docela vyšplhalo na vrcholek topství. Zahrnulo to vše, co to má mít, napětí, akce, zápletky ve formě hádanek, obdivuhodně rychlých a chytrých policistů s vedením ve formě Luka Evanse, který je vážně skvělý, nejen že je charismatický a má super tělo, ale umí i výborně hrát! Ačkoliv celé herecké obsazení je neohrané a vynikající ať už v podání krásné Alice Eve nebo temného Johna Cusacka. Mě to opravdu hodně pohltilo a bavilo. Já mám možná tu výhodu, že jsem se nikdy nedokopala přečíst si pravého Havrana od Poa, takže to s ničím nesrovnávám a opravdu mě bavilo přemýšlet a lámat si hlavu s tím, kdo je vrah a můžu říci, že mi to došlo tak půl hoďky před koncem, kdy můj mozek zajásal. Takové lepší 4 hvězdy! (04.08.2012)

Vraždy podle předlohy nejsou rozhodně ničím novým, ale pokud se jedná o povídky E.A.Poa, pak jde o lákavé sousto. Celý příběh tvoří volně pospojované Poeovy majstrštyky (např. Maska rudé smrti, Jáma a kyvadlo, Zrádné srdce, Vraždy v ulici Morgue, Sud vína amontilladského a další). Úvodní scéna - mlha, holé stromy, havran na větvi, sedící postava v černém na lavičce - dává tušit, že by mohlo jíti o pochmurné dílo se strašidelným nádechem. Ulice jsou temné, labyrint chodeb tísnivý, hřbitov smutný a mlžný les děsivý. Přesto něco nefunguje. Těšil jsem se na gothický horror, ve skutečnosti jsem dostal lehce nadprůměrný detektivní příběh. McTeigue zkrátka není R.Corman (Havran, Jáma a kyvadlo, Předčasný pohřeb, Maska rudé smrti ad.), který se Poeova díla chopil s grácií a vytvořil vytříbené gothické lahůdky zabalené v mlze, pavučinách a výparech z hrobů a krypt. Zobrazení násilí je podivně nevyvážené; ne jedné straně do detailu nasnímané porcování oběti kyvadlem, na druhé straně vyjmutí kulky z těla je jen v náznaku, že ani není jisté, zda byla vyndána. Zklamáním je J.Cusack, jenž se vizáží na spisovatele perfektně hodí, ovšem jeho herectví je na úrovni nejhrubšího amaterismu. Celkově ale nejde o úplnou katastrofu, naopak, v lecčems je film dobrý. Za mě 60%. (05.09.2012)