Havran

Atmosféra, kterou by zbožňoval i londýnský Jack Rozprcávač, afektovaný a hystericky uřvaný John Kusák alias Poe, kam flusneš cylindr a vymazlený mordíčky skoro ve stylu Saw, tak proč jsem se chvílemi tak nudil, že jsem začal počítat pecky v milovaném melounu... Možná jsem čekal více pekelného ptactva, ale to jsem si měl napřed přečíst obsah a tím se vyvarovat zklamání z absence hřbitovní ornitologie, a nebo zhlédnout Hitchcocka. Nicméně nemám na jazyku okřídlenou větu " Nikdy víc" a jsem zvědavý, kdo bude v české verzi Kusáka nařvávat. Skoro čtyřstárová záležitost, ale ráno já nasrán vstávajíc a havran mně do xichtu se vrhajíc, běžíc v kolbenku a zoufajíc, říkám si já...to bych musel mít na hlavě jitrnici, takže velmi dobrá trojice. P.S. Já vím, přechodníky na hovno, ale mně se tam takhle hodily. (15.08.2012)

Solidní raně viktoriánská krimi s nádechem hororu, která by Allana jako jednoho z otců detektivního a hororového žánru určitě bavila. Solidně budovaná temná atmosféra, gradující napětí i zdařilá hra s Poeovými povídkami. Má to spád, žádné hluché místo a občas se blýskne parádním momentem, jako je třeba setkání Poea s vrahem. (07.08.2021)

Příště prosím něco podobného třeba o Schubertovi. Zabíjet podle písní a symfonií, to by bylo cool. A pak přijdou Češi a stvoří akčního hrdinu z Karla Hynka Máchy. Jo, měl jsem k tomu averzi hned od začátku, pak mě to vlastně zaujalo a nakonec se z toho přecijen stala překombinovaná slátaninka s trapnokoncem. Ale na zabití večera fajn...ale to je kde co. (24.12.2019)

Po všeobecne nepriaznivejších ohlasoch na "Havrana" od profesionálnych mudrlantov, ktorí by to zrejme najlepšie natočili (a aj za Cusacka zahrali) sami, som našťastie vcelku spokojný a potešený. Sympatická, štýlová a atmosféricky natočená hororová detektívka, ktorá na rozdiel od mnohých starých hororov podľa E.A. Poa nevyznieva tak nezáživne a bez väčších zaváhaní udržala moju pozornosť až do konca. Jasné; dalo by sa tomu vytknúť viacero vecí, keby človek chcel... ale ja nechcem. (26.07.2012)

Havran z Poea nepochytil až na pár dílčích nápadů prakticky nic. Žádná hutná atmosféra, žádná lyrika rozkladu nebo poezie ztráty, žádný maniakální drive, nic. Zařazení motivů z Poeovy prózy a vlastně celá hlavní zápletka působí místy vysloveně samoúčelně a závěr vyznívá poněkud nepřesvědčivě. Poeův poslední týden (pravděpodobně strávený po knajpách a drogových doupatech, ale čert ví) je ohromně zajímavé a potenciálně nosné téma a Cusackovi jsem toho EAP místy i věřila. O to víc zamrzí plytkost, nedotaženost a nerozhodnost tohohle filmu. Žádný atmosférický nářez se prostě nekoná. Jako koukatelná oddechovka na oblíbené motivy to ale projde. (23.03.2014)