Noční běžec

Jaromír Jágr zrovna dostává jednu z přihrávek, se svými Ďábly z New Jersey je nicméně na nepřátelské půdě newyorské Madison Square Garden. Ideální situace. Liam Neeson má totiž nepřátel habaděj. Dospělý akční film, který sází na klasickou (staromódní) akci, slušnou atmosféru a poctivou hereckou práci. Neeson je gangsterský zabiják ve výslužbě. Má syna, který ho nenávidí. Ed Harris je jeho bývalý zaměstnavatel a stále přítel. Má syna, který je pořádná svině. A teď to posral s albánskou drogovou mafií, přičemž do jeho doupěte ji přivezl řidič limuzíny – Neesonův syn. Nic netuší a už po něm jde půlka města. Vrazi, poldové, profesionální zabijáci. Otec od rodiny doufá, že policie všechno pochopí. Jenže jedinou šanci má ve vlastním otci, starém vlkovi, který tak trochu chlastá, nesnáší Santa Clause, ale prát se umí pořád dobře. Španěl Jaume Collet-Serra začal s horory, teď si už potřetí plácl s Liamem Neesonem. A tentokrát to dopadlo zřejmě nejlépe. Nic moc nevymýšlí, prostě pěkně postaru přiváží ranec akce, která je přehledně a zručně natočená (žádná třesoucí se kamera), permanentní a navrch udrží diváka v pohotovosti až do konce. Postavy jsou civilní a emoce reálné. Španěl to prokládá klasickým házením klacků pod nohy, uprchlíkům totálně fandí, takže se hoši hravě dostanou z hořícího baráku, ačkoliv u jeho každého vchodu číhá dvacítka nasraných policajtů. A přináší i několik dialogových vrcholů, které se díky Neesonovi a zejména spolehlivému Edu Harrisovi musí líbit. Naštěstí ani synek-podezřelý není žádné otravné ořezávátko, Joel Kinnaman se v téhle vyhlášené společnosti za svůj výkon nemusí stydět. Chyby to má, ale jinak stará dobrá práce!! Škoda komerčního (relativně) neúspěchu. (24.05.2015)

Upřímně sem čekal víc, nebylo to špatný, ale taky to mohlo bejt o dost lepší a celkově to bylo takový odfláknutý (vztah mezi Neesonem a Edem Harrisem mohl bejt mnohem osudovější a emocionálnější, takhle to funguje jen díky chlapáckýmu charizmatu obou představitelů). Navíc Neeson zase hraje tu samou postavu jako v posledních deseti filmech a k tomu má debilního syna, kterej se na něj furt nesmyslně uráží, i když by byl bez něj 100krát tuhej. Tentokrát je to za 60%, ale tak nějak hlavně kvůli tomu Harrisovi, kterej tu je nevyužitej, ale pořád dobrej. (25.05.2015)

Atmosféra našeho kina na spadnutí s nejmodernějším audio-video systémem v okrese, kožené sedačky s indexem pohodlnosti lehce pod bodem posrání se z toho, jeden manželský pár středního věku v zádech a plakát zdarma jako bonus. Tak vypadalo moje dnešní rande s Liamem. Já nevím, kdo akčním hrdinům v poslední době vkládá do huby tu nekonečnou hromadu hnoje moudrosti, ale tajně doufám, že ty vidle už brzo zlomí a akční hrdina bude zase jenom akční hrdina, ne akční hrdina pomlčka psycholog, analytik, vztahový poradce a slovník naučný. Neesona jsem už asi počtyřiadvacáté viděl v tom samém filmu, akorát s jiným názvem, no ale nevadí, protože zpoza Náhrobních kamenů se vynořil úplně jiný stařík, než jaký se kymácel ve stínech 96ti hodin. Akce na jedničku, hlavně od Liama. Ed tam toho moc neměl, tak nemohl ani kazit, no a ta místní omladina...okay, dejme tomu, však já taky býval cucák. Takže příště nebudeme tak moc kecat, protože od toho já mám v kině manželský pár středního věku v zádech, a budeme víc střílet, jo? Třeba na ně, vždyť je to k čertu úplně jedno... (30.04.2015)

Typický Neeson- neusporiadané rodinné vzťahy, raz za čas si vypije, ale hlavne v mene osobnej spravodlivosti sa u neho prejaví duša zabijaka. Minulý rok, keď ešte Non stop skákal Medzi náhrobnými kameňmi, to bolo ešte zaujímavé. Tu ale dej je tak nejak povrchný, takmer bez napätia. A koľko ľudí Neeson zachránil ako Schindler, toľko ich tu pošle medzi nebožtíkov. (22.09.2015)

Já si nemůžu pomoci, ,,štěněčí oči" Neeson na mě působí coby akční hýrou cirka tak, jako babička Boženky Němcojc. Při každé jeho eskapádě se zatajeným dechem očekávám, odkud mu vypadne jaká protetika, kdy si dá pauzu na anacid či zdali mu při vysedání z vozu nevykouknou plenkáče. Zkrátka a dobře - trošku mi jeho obsazení filmy diskvalifikuje z ranku ,,akční", přesouvá je do kategorie ,, hravé příhody gerontoalkoholika s kardiostimulátorem" a činí ze mě již od úvodních titulků skeptického šťouru. Musím však přiznat, že jako Noční běžec (pokud pominu, že by nedoběhl ani koněspřežku, sejmulo by ho jakékoliv nehendikepované třináctileté děcko a zvukaři se nadřeli, když ze stopy filtrovali skřípot jeho artritických kloubů) ušel. A ani fakt, že jsem byl opět! posrán příběhem fotra, co své fotrování nezvládl, to celé pod tři nesundá. (17.11.2015)