Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Ostře černohumorná kritika přízemních posedlostí a buranství vůbec. Pokud v tom někdo vidí oslavu a poctu sportovním nadšencům (a sportu obecně), je to patrně stejně beznadějný případ jako hlavní postava ve famózním podání Miroslava Krobota (on tu věčnou nerudnost snad ani nehraje...). Vtipné to je, ale mrazivá hořkost jednoznačně převládá (u seriálu je to spíše naopak). Jsem zvědavý, s čím přijde Jan Prušinovský příště, protože tenhle pán dokáže psát a točit typicky českou lidovou zábavu, která ale není lacinou křečovitou fraškou pro retardované publikum ve stylu posledních několika filmů Zdeňka Trošky. OKRESNÍ PŘEBOR (film i seriál) voní i náročným intelektuálům, a to už o něčem svědčí. BTW Vetchého "Jiřina" je asi nejrozkošnější vlezprdelkovská svině, jakou jsem kdy viděl. ;-) 70 % (16.09.2012)

// Tak jsem konečně asi po sto letech zase nějakému českému filmu mohl napařit s čistým svědomím plnej náhul, a že si to kuci sakra zasloužili. Jo, nemám rád české filmy - hlavně kvůli opakujicím se tématům, infantilnímu humoru, přehrávajicím hercům atd. atd. ale Okresní Přebor se, nějakým způsobem, všem těmto neduhům vyhýbá a kličkuje mezi nimi jako fotbalisti při tréninku s kolíky. Miroslav Krobot je přesný, jeho Pepu jsem si hned oblíbil a sakra, jestli to nebyla jedna z nejlepších postav, které jsem v našich filmech kdy viděl. Seriál až na jeden díl nakoukaný nemám ale film mě přesvědčil, že to je možná chyba a já to nejspíš budu muset brzy dohnat. Jen tak dále, pane Prušínský :) Okresní Přebor - 90% (09.12.2012)

Co je? Chceš prcat? - Nevim. Ne tak dobrý film, jako do detailu vypilovaný a vypointovaný seriál, ale přesto nadprůměrná komediální podívaná (tedy na dnešní dobu, kde aby člověk kvalitní českou komedii pohledal). Hnátek mě moc nebral, protože Krobota vůbec nemusím, takže jsem se hlavně zasmál u svých oblíbených jistot, starých známých ze seriálu (Sobota, Vetchý, Noha, Novotný, Kikinčuk, Kohák). Pobaví i trošku drsný závěr a též titulkový dovětek. Filmu určitě prospěje vícero zhlédnutí, ale je to slušný prequel k mimořádně povedenému seriálu. (21.05.2024)

V kině jsem na tomto filmu nebyla a dnes jsem ho v televizi viděla poprvé, přičemž nemůžu skrýt mírné rozpaky. Slabé čtyři hvězdičky a to s přimhouřenýma očima a se zatnutými palci na nohou. Seriál jsem si vychutnala a patří do mé topky, film je taky fajn jenomže mi tam chybělo to něco co si mě udrželo od prvního do posledního dílu v sérii o fotbalistech Slavoje. Bylo mi opět požitkem bavit se hereckým uměním Ondřeje Vetchého, který tady opravdu dokonale zahrál cholerického a cílevědomého kapitána a mám i ráda zádumčivého Miroslava Krobota. (07.09.2013)

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)