Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

možná bych byl víc přísný, kdybych film viděl v kině, neb si myslím, že tam tento film nemá co dělat, je to "jenom" další povedená episoda seriálu (ač díky délce oproti nejlepším seriálovým dílům zaostává), tentokráte s důrazem (někdy až moc velkým, trošku víc prostoru by si jiné postavy zasloužili) na jak jinak, než výborného Krobota. Velmistr malých rolí Norbert Lichý si zde opět odehraje to své a já ho začínám pomalu považovat za českého Johna Goodmana. (03.02.2013)

,,JAK CHCEŠ TY KLUKY TRÉNOVAT, KDYŽ JSOU PROTI TOBĚ?....“ /// (,,To snad byli vždycky…“) /// Ano, tam v baráku za sparťanským plotem, bydlí von, nerudnej dědek, co nutí kluky jezdit na zápasy pět hodin předem, střílí po vsi (po hráčích) vzduchovkou a vytváří v kabině negativní atmosféru. Film věnovanej profilu osobnosti a kusu života legendy okresního formátu je plnej chlapskejch (fotbalovejch? – vole ser na Bílka, vokres! Vokres!) slov, vobčas úsměv, vobčas né, pobaví ftipnej ,,kretén“ Jirka Luňák Ondry Vetchýho, ale úplně, úplně nejvíc obdivuju, že VŠICHNI dokázali udržet ,,náladu“ seriálu, páč si připadám, jako bych čučel na další (jen trochu delší) díl. Možná to nejspíš bude jen taková ,,fandovská“ záležitost, než filmová událost. A koho to sere? (leda tak nějakýho Dukláka, ne?) Všichni co zažili atmošku okresu se mnou musej souhlasit, páč vokres má v sobě něco, co ligouši nikdy nezažijou. Že, Pepíku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Protože srdce slávisty do těla sparťana nepatří! (stejně jako jablonečákovo do toho libereckýho – a zase navopak. S tím nehneš!). 2.) Páč kozy píchám v sobotu. 3.) Chystám si udělat trenérskou licenci. V Houslicích se prej uvolnil flek. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.09.2012)

Jako ultras fans seriálu Okresní přebor bych přece jen měl jednu výtku. Fotbal je týmová hra a i serál tak na mě působil, ale film to je spíš takové krobotí one man show. Ne, že bych něco vyčítal Krobůtkovi, je vynikající a takovýho trenéra bych klidně angažoval na naše repre sračky, na tréninky ksindlů jako Baroš je třeba si brát pušku a nůž, jinak to prostě nejde v tom Pepíka Hnátka chápu, ale mě mrzelo, že díky velké soustředěnosti na Pepíka Hnátka ubyl prostor pro ostatní figury, třeba hulič nebo Matějka neměli skoro žádný prostor, Luňák je takovej psycho, že každá scéna s ním je automaticky kult viz zahrádní trénink, víc pobytu slavojskejch v hospodě by taky neškodilo, ale dost už, protože tenhle film mě pobavil jako už dlouho žádnej jinej. Herci vynikající, hlášky výtečný, scény výborný a smrt Kostomlatům. Jo a zajímalo by mě, jak by asi dopad plot Pepíka Hnátka, kdyby kolem něj prošla skupinka nakrátko ostříhaných romantiků vyznávající dvousloví Baník pyčo. (02.04.2012)

Já vím, že o tom, jak je tenhle film výjimečný mezi současnými českými komediemi, psalo už sto padesát milionů lidí, ale když člověk před ním v kině zhlédne trailery na Svatou čtveřici a Líbáš jako ďabel, tak to prostě strašně chce napsat taky. Okresní přebor nevyniká ani tak nějakou extrémní vtipností, ale tím, že jeho humor je nastaven na chápání normálního, nikoli retardovaného člověka. Něco takového jsem zaregistrovala už u děvkaře Františka, ale tehdy si mě nějak nikdo nechtěl všímat a toho filmu taky ne. Přebor má naštěstí oporu v seriálu. Akorát si říkám, jestli se o něj neopírá až moc. Některé postavy a pojmy (Ludva, Jarda, Kostomlaty,...) asi nelze bez znalosti televizního předchůdce docenit. (13.04.2012)

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)