Smrtonosná past: Opět v akci

SMRTONOSNÁ PAST: OPĚT V AKCI je zajímavým příspěvkem k teoretické diskuzi o post/klasičnosti hollywoodského filmu a divácké i kritické přijetí zároveň ukazuje, že spousta fanoušků má velmi zavádějící představu o základních prvcích série. Pátá část svou formální diskontinuitu, jež je v rozporu s "klasickými" požadavky soudržnosti, přehlednosti a srozumitelnosti, "povyšuje" na svou ústřední strategii._____ Vyprávění se na místo příčinné provázanosti sestává ze série náhod, které umožňují zřetězit pokaždé jinak ozvláštněné (tikot hodinek, různé způsoby snímaní, zpomalení) atrakce. Každý ze tří aktů je dílčími zvraty zasazen do zcela nových rámců, divák je následně "nucen" přehodnotit svůj náhled na předcházející dění a vztahy mezi postavami. Od určení, kdo sehrává ústřední roli, jaké má či mají cíle a jak se to má s proměňujícími se motivacemi, se odvíjí i struktura syžetu. John McClane je hvězdou díky Willisovi (a vice versa), ale neznamená to, že ve všech dílech představoval jediného protagonistu. Ve všech byl nejprve - v prvním aktu - jeden protagonista John McClane, než došlo ke změně "rozložení sil" na protagonisty dva (v jedničce byl proti němu postaven Hans, ve dvojce do akce zasahovala jeho žena, ve trojce byl nucen spolupracovat s povahově odlišným Zeusem, ve čtverce mu pomáhal Matt). V pětce je po McClaneově boku jeho syn a uspořádání má nejblíž k první části, ve které se taktéž střídala ohniska zájmu a název byl víceznačný: "Die Hard" mohlo odkazovat jak k Johnovi, tak "nezničitelnému" Karlovi, "Good Day to Die Hard" může ironizovat jak přístup Johna a Jacka, tak reflektovat zacházení s hned několika záporáky. Výsledkem výše zmíněného (náhody, body zvratu rekontextualizující již viděné, změna organizace podle proměňujícího se počtu protagonistů i ohnisek zájmu) je nebývalá narativní nesoudržnost._____ "Nespojitost" lze spatřovat i na rovině stylu, protože mnohdy je obtížné určit kontinuitu mezi jednotlivými záběry. U paralelních montáží (úvodní, zlomek z automobilové honičky) není lehké pochopit souslednost mezi odlišnými místy, protože chybí ustavující záběry a matení posiluje kompoziční návaznost či dialogové háčky. A(tra)kční scény jsou zase velmi rychle stříhány a jen výjimečně se dá zorientovat díky liniím pohledu či občas užitým velkým celkům, protože většinou dominují detailní záběry umožňující opájet se zesílenými zvukovými efekty. Médium tak primárně prezentuje své technické vlastnosti, jde o "spectale" na místo "story", resp. osobní linie se synem zde je jako zástěrka pro prezentaci výbuchů, nárazů a střílení a pádů z různých úhlů. (Podobný přístup je typický pro čtvrtou část, třetí téměř eliminovala potřebu znovu-vytvořit pár s bývalou ženou - a první dvě jsou svým re-marriage "konceptem" konvenční.)_____ Sjednocujícím principem SMRTONOSNÉ PASTI: OPĚT V AKCI, díky kterému je spojeno značně nesoudržné vyprávění s mnohdy nesouslednými záběry, je právě kontinuita série. Návaznost není dána pouze objevováním se stejných postav (McClane, jeho dcera) či sebereflexivním odkazování se (např. sinatrovská pasáž v taxíku, záporák chroustající mrkvičku jako z animované grotesky), ale i zapojováním konkrétních postupů. O naraci už byla řeč, v případě stylu jde o hudbu zesilující "smrtonosné" motivy (Kamenův ústřední, remixovaná Óda na radost, mcclaneovský rock), zpomalování záběrů, i přes rozšíření herního pole omezování se na uzavřené budovy, již zmiňované paralelní montáže atd. Paradoxní je, že kritika, která se na Moorův/Woodsův počin zatím snáší, vychází ze zavádějící představy toho, co dělá "Smrtonosnou past Smrtonosnou pastí". McClane byl realistickou - ve smyslu zranitelnou, krvácející - postavou, ale ocital se ve značně nerealistické, nadsazené akci (skok z vybuchující budovy, odstřelované vrtulníkem, se zas tak neliší od havarování vrtulníku autem). Tu vyplňovaly místy sentimentální, místy patetické proslovy oslavující konzervativní hodnoty společnosti (vědomí globalizovaného trhu a liberalizační tendence v podobě aktivnějších ženských postav oproti mcclaneovskému protimultikulturálnímu machismu, postavenému na stereotypním vylíčení cizí kultury a waynovské/gableovské opozici my - oni). Jediným proviněním se proti značce, s čímž ale začala už čtverka, je reflexe nepatřičnosti McClana ve fikci, v níž se ocitá. Zatímco SMRTONOSNÁ PAST 4.0 ale stavěla na kontrastu analogového policisty v digitálním světě, OPĚT V AKCI představuje přehlídku známých věcí, ale v jiném prostředí, kvůli čemuž je někdy manýristická, jindy tupě pozérská. (70%) (15.03.2013) (méně) (více)