Nebezpečná metoda

,,MUSÍME JÍT DO NEPROZKOUMANÝCH OBLASTÍ. MUSÍME JÍT ZPÁTKY KE ZDROJŮM VŠEHO, V CO VĚŘÍME. CHCI PACIENTOVI POMOCI NAJÍT CESTU K ZNOVUNALEZENÍ SEBE, NA JEJÍMŽ KONCI BUDE ČEKAT OSOBA, KTEROU VŽDYCKY CHTĚL“..... /// Léčba novejma metodama, psychoanalýza, neskutečný množství dialogů s důrazem na myšlenky, show dokonale Cronenbergsky šílený K.Knightley, rozhovory Freud – Jung (ve kterých třeba ,,kmen“ může znamenat penis a potlačené sexuální touhy) nevedou k zábavě, ale k poznání. Teda – pokuď chcete. Když se vám začne zdát nudnej Mortensen, nastoupí Cassel... (PROČ BY JSME MĚLI VYNAKLÁDAT ÚSILÍ NA POTLAČENÍ ZÁKLADNÍHO INSTINKTU?) No co vám budu povídat: ,,nuda je to!“ Byť akademická,.... prostě nuda je nudná vždycky stejně. A nezachrání to ani ,,Keiřiny“ kozy (že žádný nemá?...), ani všechny známý symptomy nymfománie. Dokonalej film. Historická výprava, vyvracení Freudových myšlenek, dialogy, herci, sexuální pudy jako cesta k psychickýmu zdraví a nakonec vyhrocenost vztahu Jung – Freud (co k tomu dodat, že?). Dokonalej film o vztahu Junga, Freuda a Sabiny Spielrein. Ale ne pro mě!!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na divadelní hru ,,The Talking Cure“ od Christophera Hamptona se nechystám a knihu od Johna Kerra ,,A Most Dangerous Method“ číst taky nebudu. 2.) Řeknu hodně málo: ,,KATALYTICKÝ FENOMÉN ZTĚLESNĚNÍ“. 3.) Thx za titule ,,Tkačos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.01.2012)

Skoro jsem si myslela, že jsem se omylem zatoulala na projekci Vrtěti ženou, páč takovouhle řachandu jsem u filmu už hodně dlouho nezažila. Brada Keiry Knightleyové by si skoro zasloužila samostatný titulek, o nějakém tom ocenění ani nemluvě, mrška jedna špičatá, vošklivá. Nebezpečná metoda svým okázalým ignorováním příběhu, motivací a nějakého jasného vymezení zcela očividně aspiruje na něco ambicióznějšího než klasický narativ, jenže její úvaha o sexualitě, destruktivitě a sebeomezování v zájmu obecné morálky má bohužel podobu suchého přednesení hypotéz jednotlivých postav a nikdy nenabude ucelené podoby něčeho, co by se dalo považovat za víc než za stručné přetlumočení skript. Ale gymnazisté tu školní projekci kvůli ZSV zajisté ocení. (06.08.2012)

Mistrovské dílo, z kterého budou téměř nekriticky nadšeni především jedinci obeznámeni s tvůrcovou ranou tvorbou, protože se zde navrací pojetí ženské postavy jakožto velmi destruktivního (rozpad vztahů a hodnot) a zároveň i tvůrčího prvku (represe ega sloužící k odhalení imanentního Já nesvázaného konvencemi). Cronenberg se evidentně dostal do stádia, kdy tematizuje své vlastní dílo, a tak diváci očekávající souboj dvou psychoanalytických mozků budou odcházet pravděpodobně zklamáni, ale Kanaďanovi fanoušci budou s disputacemi na téma identity a spojení sexu se smrtí spokojeni. Jenom si nejsem jist, nakolik tato trojitá adaptace (ze scénáře přes divadelní hru dle knihy do filmu) bude fungovat v českém prostředí, kde se bude chodit na značku "Cronenberg", když převládá nesmyslné uvažování o režisérovi - vzhledem k jeho tvorbě - jako "úchylovi", "podivínovi", "zvrhlíkovi". Přitom, jak dokázal i předtím, není jen vyznavačem čehokoliv béčkového a exploatačního, ale má stejnou měrou rád i klasiky, a tak po svérázné poctě Bergmanovi přichází se svou variací na Viscontiho kostýmní "senzuální" dramata a biopicy. Rozhodně nejde o povrchní film, ale o to, co se skrývá za tím povrchem... a pro neoformalisty zároveň jde o nebývale promyšlené dílo, stavící na triadičnosti prvků (postav, výstavby vyprávění i způsobů záběrování). Více zde. (13.01.2012)

Chtějí-li psychiatři svádět intelektuální klání, tak ať to dělají. Chtějí-li léčit, tak směle do toho. Chtějí-li spolu souložit, tak v tom jim také bránit nebudu. Ale ať za sebe nenastrkují mé oblíbené herce a nenutí mne tím, abych se na to díval. Ono je to totiž natolik nudné, že mi z toho přestaly zabírat prášky proti agresivitě a začal jsem nekontrolovaně mlátit hlavou do zdi tak silně, že jsem se uvedl do stavu naprosté příčetnosti. Tímto končím s léčením. (01.09.2012)

Na tento film hledám velmi těžko nějaký svůj názor. Vyrazil jsem na něj do kina, protože se věnuje tématu, které mi není neznámé, velmi jsem se proto těšil, až uvidím (možná poprvé ve svém životě) film o Jungovi a Freudovi. Tento důvod, který mě dostal do kina, mě z něj ale současně nechal odejít ve stavu nemalé rozladěnosti. Jednak nemám životopisné filmy (a ani knihy) v oblibě - snad je to dáno mým přesvědčením, že podstatnější je dílo, které nám významná osobnost zanechala, než nejrůznější pikanterie a drby z jejího života, ve stylu kdo s kým a kde. Za druhé odmítám akceptovat povrchnost tohoto snímku, který poučenému divákovi nemá téměř co nabídnout, snad vyjma vydařené autentické dobové atmosféry. Všechna ta pseudointelektuální omáčka okolo (byť Nebezpečná metoda rozhodně JE filmem prostým komerčních ambicí) by neměla zakrýt skutečnost, že se tento film věnuje v první řadě lehce skandálnímu erotickému vztahu mezi psychoanalytikem a jeho klientkou, a podporuje tak jedno z nesmrtelných klišé, jak je ve filmu nazíráno na lidi z psychoterapeutické profese - buď jako na stejné blázny, jakými jsou jejich klienti, nebo jako na osoby zneužívající svou dominanci nad klientem tím, že s ním spí. Jsem přesvědčen, že téma Jung & Freud skýtá nespočet nesmírně plodných motivů a námětů k filmovému zpracování, tento snímek si však vybírá nikterak podstatné či důležité aspekty z jejich života, a v mých očích je spíše lepší vatou pro diváka nezasaženého poznatky o psychoanalýze, který zatouží po relativně (slovo relativně bych dvakrát podtrhl) chytré konverzační kostýmní podívané. Nebezpečná metoda je nudný, zbytečný a povrchní film, který - nalejme si čistého vína - pouze parazituje na jménu největších mozků 20. století, kteří se dávno proměnili v popkulturní ikony, a David Cronenberg toto obecné vnímání Freuda s Jungem svým filmem pouze posiluje. Nebezpečná metoda je bezvýznamný trpaslík tančící svůj devótní taneček na hrobu nesmrtelných velikánů... po druhé bych na to nešel ani omylem. (31.01.2012)