Nebezpečná metoda

Povedené Cronenbergovo konverzační cvičení. Hutné téma psychologie a sexuality je podpořené skvělými hereckými výkony. Keiřiny transformace jsou bravůrní a jak Fassbender tak Mortensen (stále přežvykující doutník) si své dialogové sekvence užívají. Odstup a chladné vyjadřování se k problematice je pro vědecký výzkum na místě a sebemenší náznak emocí je potrestán zničením postižených charakterů. (26.02.2012)

No tak si to shrňme. Máme tu film, jehož hlavní role jsou Carl Jung a Sigmund Freud. K tomu máme jednu praštěnou holku, která zažila životní terno a teď si ho vynahrazuje sexuální deviací. Do toho prostředí jak Curychu, tak Vídně, je více než pěkné. No a na závěr je tu série herců, kde jeden je lepší, jak ten druhej. Posuďte sami: Viggo Mortensen, Michael Fassbender, Keira Knightley nebo Vincent Cassel. To je docela solidní nálož, no ne? Jenže David Cronenberg to do Vás pustí pod parou v první minutě tak, že se okamžitě zarazíte a přemýšlíte, jestli to herectví Keira myslí vážně a nechtěla ho po tomhle filmu spíš pověsit za hřebík do průvanu a odklouznout se někam do jiných uměleckých vod. Pak si také uvědomíte, že jak jsou Jung a Freud standardně zajímavé postavy lidské historie, tak tady s nimi zažijete největší nudu, kterou nepřekoná ani Vaše devadesátiletá babička, jejíž jedinou zálibou je krmení slepic dvakrát denně. Těšil jsem se na zajímavý námět a dočkal jsem se absolutního zklamání ve všech ohledech. Tak moc zajímavý film na první pohled, ale na druhý mu neuvěříte ani roh ulice ve Vídni, natož pak v Curychu. (30.01.2017)

Boleto to, bolelo. Nesmírně těžké dialogy sráží i ty slušné herecké výkony (i když Keira překvapivě nevěrohodná), pečlivou výpravu nebo dokonalé kostýmy. Všechno totiž trpí pod akademickým vedením režiséra, který ještě nedávno velmi rád šokoval nějakou excelentní scénou nebo detailem. Vždyť i samotné sexuální praktiky vyznívají děsně naškrobeně – žádná pudovost, nezkrotnost, vzrušivost. Krotký Cronenberg = trpící divák!! (18.02.2012)

Tohle rozhodně není snímek pro širší publikum a nic na tom nemění čtveřice Knightleyová, Fassbender, Mortensen a Cassel. Naopak všichni si tu střihli role pro ně spíše netypické a hodně těžké. Nicméně se jich zhostili se ctí. Vyzdvihuji výkon Kiery, která zde svým herectvím opravdu překvapila. Nikdy jsem nepochyboval o jejím nadání, ale tady tedy zabodovala. Kiera je stále kost, ale kosti z ní už lezou a mohla by krapet přibrat. Film je protkán hodně těžkými dialogy a myšlenkami a držet s ním tempo jde jen s čistou a neunavenou hlavou. Nicméně emočně je to bohužel trochu ploché ač skoro zbytečně protože je k nevíře co dokáže napáchat jedna ženská... ! Snímek je překrásně podbarven příjemnou klavírní hudbou. Kamera je skvostná, vyžívá se v detailech a hře světel. Secesní skvost ! Toto byl hodně zajímavý pohled na jeden rodící se lékařský obor. Jen to mohlo být živější. * * * (28.02.2012)

Téměř asexuální pohled na chtíčem zmítanou Keiru Knightley za použití nebezpečné metody cukru a biče. Vážený švýcarský doktor Jung se zaplete se svojí přitažlivou mladou pacientkou, pro níž jsou tělesné tresty ten největší rajc a hlavně pro její tělíčko, které ještě nezakusilo přítomnost mužského elementu. A ženatý Jung si vede ve své psychoanalýze zdatně, ovšem jen do doby, kdy zjistí, že mu jeho milenecký vztah s tak trochu pošahanou pacientkou přerostl přes jeho geniální hlavu a sobecké ego. Pak se mimoděk setká s proslulým Freudem, spřátelí se, pokecají o snech s "freudeovsky" osobitým výkladem, a pak se jejich cesty rozejdou, protože přece jen jsou to dvě velké osobnosti, které hlásají svoje názory a neradi přiznávají svoje případné osobní i vědecké prohry. Kdoví, třeba tak nějak mohlo probíhat setkání pánů psycho-vědátorů, a i když je film inspirován divadelní a románovou předlohou, Christopher Hampton svůj scénář přizpůsobil potřebám filmu, a lehce, a někdy i trochu víc úchylný David Cronenberg to pěkně natočil. Jen on, a ještě pár dalších režisérů, umí podat sexualitu takovým způsobem, že v podstatě banalita se změní na poutavé vyprávění, i když je to převážně v konverzačním duchu. Osobně tyto konverzačky nevyhledávám, ale tohle bylo něco jiného, a v případě Cronenberga se většinou vyplatí udělat výjimku a zajít si na jeho film do kina. Hlavně Keira Knightley by měla za svoje ztvárnění lepé ruské židovky Sabine Spilrein dostat nějakou cenu. Její proměna, až od legračního vysouvání sanice v sanatoriu až po ambiciozní ženu, přesvědčenou, že v životě je nejdůležitější nalézt sexuální rovnováhu, je vážně fascinující. Trochu upozaděně oproti její kreaci zůstává Michael Fassbender jako Jung a i Viggo Mortensen jako Freud, nedávající ani jediný záběr bez doutníku, a i když oba nehovoří svojí rodnou řečí, ale jen angličtinou s přízvukem, stejně neměli proti skvělé Keire nejmenší šanci zaujmout. Cronenbergova cesta do hlubin lidské sexuality a nenaplněné lásce není filmem pro každého a rozhodně netvrdím, že film má spád, anebo v něm není nouze o dramatické, a někdy trochu zbytečné vedlejší dějové linky (sexuální závislák Otto Gross), ale v globálu mě film zaujal svým neobvyklým zpracováním, dokonalým zachycením počátku 20. století a perfektním hereckým výkonem herečky, která je film od filmu stále lepší. 100% (03.02.2012)