Nebezpečná metoda

Netajím se tím že podobné dobové filmy nějak dvakrát zrovna nemusím a když se v nich prakticky jen nudně kecá, tak o to je mé zklamání potom větší. Dokonce i námět filmu je podstatně více akčnější než samotný film. Vidím dobře? Film je dokonce označován jako Thriller. Herci až na divnou Keiru jsou ale milimetrově přesní. (15.06.2012)

Byť se v Nebezpečné metodě nestane vlastně nic ohromujícího, nemá nijak zvlášť dramatický děj, rozhodně jsem se nenudil. Zábavnost tohoto filmu totiž tkví v jeho postavách a hlavně v jejich rozhovorech. Učené dialogy mezi Freudem a Jungem jsou tak chytlavé, že bych snad ani nepotřeboval příběh. Obzvlášť když jejich profesní přátelství nabírá směr k zániku, vychutnával jsem si nejen dobré herecké projevy obou hlavních představitelů, ale především obsah rozhovorů, do nichž je často nenápadně zkódováno více sdělení o skrývaných neurózách obou velikánů. Když se vrátím k ději, tak bych skoro řekl, že právě v jeho domnělé nezáživnosti také spočívá půvab Nebezpečné metody, neboť jsou to právě různorodé analytické přístupy jednotlivých postav k životním situacím, jež tento film obohacují. Např. to jak filosofie postavy Vincenta Cassela, jakkoliv jednoduchá, ale artikulovaná ve věděckém duchu, úsměvně zkomplikuje život C. Junga stojí za to. Jediný slabší článek filmu je tak, hlavně na začátku, herecký projev Keiry Knightley, jež mě úplně nepřesvědčila, že do takovéhoto filmu patří. (05.09.2012)

Tak vám nevím, ale za tohle bych nařezala na holou spíš Cronenbergovi než Keiře... Pokud některý z jeho dřívějších filmů brousil po povrchu, bylo to proto, aby naznačil, že pod povrchem se nacházejí věci tak děsivé, že je ponechá na naší vlastní představivosti. Ale v tomhle případě je povrchnost jenom povrchnost, abych parafrázovala jednoho z hrdinů, a suše akademický výlet s přehrávající Keirou, jíž bych doporučovala prostudovat si Saturninova slova o podobnosti energických mladých dam s odhodlaně vystrčenou bradou a přiblblé opici, se tak zvrhl do... no, spíš nezvrhl, zvrhlá je spíš hra s divákem, který čeká něco jiného než suše odrecitovaný seznam pojmů a metod (sny-jasně, oidipovský komplex-že váháte, masochismus-nějaký by byl, akorát nebaví ani jednoho z aktérů, animus/anima-zvláště otravné, slovní asociace- hlavně ať to pozná i slepej) smíchaný s nepovedenou červenou knihovnou, která navíc dík lokacím připomíná cosi od Rosamundy. Myslím, že líp obsah filmu prorocky shrnula jedna moje kolegyně, když se kdysi překlepla ve zprávě a napsala: "Pacientka je spíče depresivní." Tahle metoda je zkrátka trochu moc bezpečná a unylá. A snesitelná jenom o prsa - a ještě k tomu o Keiřina. (12.03.2012)

Cronenberg podává krátký náhled do stěžejních myšlenek Freuda a jeho žáka Junga naprosto divácky vstřícnou a jednoduchou formou, což je v podstatě vzácný a vítaný dar, v porovnání se složitě formulovanými přednáškami o psychoanalýze, či literárními odbornými pokusy o výklad jejich díla. Přitom díky dechberoucímu herectví všech tří ústředních person a mistrně napsaným dialogům, které dávají hlavu a patu (což ve filmové produkci dneška není často pravidlem :o) a mnohdy poskytují i skrytou pointu, shledávám Cronenbergův film i divácky atraktivním. (06.02.2012)

„Sometimes you have to do something unforgivable... just to be able to go on living.“ Freud? Doutník. Anděl? Němec. Fassbender? Přesnost. Kláda? Penis. Mortensen? Zkušenost. Jung? Svědomí. Nitro? Špína. Cronenberg? Křišťál. Keira? Brada(vka).. Nářky nad povrchností jsou možná na místě, protože autor velmi chytře udělal z červené SM knihovny a disputace kapacit psychoanalýzy surfové prkno. Prostý nástroj, přístupný všem, při správném užívání nesmírně vzrušující, jehož jednoduchost oceníte právě na hladině - ostatně, kdyby se ten kanadský gynekolog mysli pustil pod ní, bylo by mu to vyčítáno mnohem víc, tak nač ztrácet autoritu.. Umírněný Cronenberg 21.století je pro mě velmi přitažlivý a některé momenty mi v jeho podání způsobují čirou diváckou radost (tady pragmatismus pacienta Grosse, závěrečný dialog u jezera, či "zavlečení moru" do Ameriky). Žádám si crossover Nebezpečné metody a Studu, kde Fassie ve dvojroli sám sebe zanalyzuje.. (25.06.2012)